Homeless Migration


Homeless Migration is a documentary focused on the life of Carlos Davis Reséndiz and his friends. Carlos is better known as "the Red Tiger of Sonora". El Tigre is a 58-year-old Mexican immigrant who lives on the street under the Štvanice Bridge in Prague, Czech Republic. A doctor by profession in his native Mexico, a painter and a sculptor by nature, El Tigre Rojo shows us how a foreigner lives, a homeless man by choice, on the streets of Prague. Besides, he has a strange vision he needs to communicate to the world. 

We support this endeavour through Indiegogo site. 

More information and lind to the campaign here. 

GBCC Conference was held in 2018 in CULS, with myELEN.com as one of the sponsors. 

GBCC 2016-2018 PRAGUE


Komentář T.Hese, myELEN.com, týkající se zákona o solidární ekonomice čerstvě přijatého mexickými zákonodárci
Mají Češi ponětí o tom, co je solidární ekonomika?


Mají Češi ponětí o tom, co je solidární ekonomika? Nemohl by být koncept solidární ekonomiky možným řešením řady palčivých témat v České Republice? Podobné otázky jako by u nás byly tabu, přestože jsou poslední dobou předmětem diskuzí řady odborníků nejen z neziskového sektoru. V otázce sociální a solidární ekonomiky se můžeme inspirovat daleko za hranicemi naší země, a to v Latinské Americe, v Mexiku. 

Mexický senát totiž přijal Obecný Zákon o Sociální a Solidární Ekonomice. Zákon předpokládá tvorbu nových institucí: Národní Institut Sociální Ekonomiky, Národní Kongres Organizací Sociální Ekonomiky a Národní Dozorčí Radu Organizací Sociální Ekonomiky. Zákon definuje následující aktéry sektoru solidární ekonomiky: obce (ejidos), dělnické organizace, kooperativy a společnosti vlastněné zaměstnanci. Zároveň byl vytvořen Fond podpory pro sociální ekonomiku a Národní Registr Organizací Sociální Ekonomiky. Přijetí zákona bylo nesmírně obtížné - kvůli vetu prezidenta Calderona musel dvakrát projít hlasování v parlamentu a senátu. Díky tomuto zákonu se Mexiko stává zemí s jednou z nejprogresivnějších legislativ týkajících se solidární ekonomiky nejen v Latinské Americe, ale i na světě.


2012-1-6 EnviWeb



Interview from Mexico

Lenka Jůvová
Lenka studied at the University of Economics in Prague, the specialization National economy. The theme of her thesis was the economic development of China. She has been working in finance for international companies both in Czech republic and abroad. During her studies she was living in Great Britain, travelled mostly in Europe. Later she focused on Spanish speaking part of the world, spent 6 months in Chile and currently is living in Spain.
Before I left for my 3 weeks internship in cooperative in Mexican state Oaxaca, I had noticed that the internship coordinator had checked my profil on professional social network LinkedIn. That means that 1) they do prepare for my arrival, 2) their knowledge of social networking won’t be bad. Despite of the fact that the cooperative is located, and its employees live, in the village of San Pablo Huixtepec - agricultural and one of the poorest region in Mexico.


“The philosophy of IHP (which is the abbreviation of cooperative name meaning Tireless to progress) is to be the driving force to boost the locality”, says Luis, the cooperative employee.


The working team of three is well-balanced. Luis is innovator, Nelba racional and Armando fast at numbers. Luis and Nelba, spouses and colleagues, are involved in IHP a lot. Their work and family life diffuse into each other, moreover Nelba manages her own candy shop. As many others in San Pablo she has more than one job. 

The biggest loan we assigned during my three weeks stay was of 200,000 Mexican pesos (around 300,000 Czech crowns) for enlargement of stationary - family enterprise with nearly 30 years of history. In San Pablo there is a big demand for loans, for example the local cheese factory which produces traditional cheese from Oaxaca quesillo would use the loan to extend its production, local taxi drivers to buy new taxis, farmers to buy seeds and livestock, but what is missing is money. Neither earnings from own enterprises nor money sent from relatives living in USA are sufficient. Since 2008 due to the economical crises many Mexicans in USA have lost their jobs and stopped sending money to their families in Mexico or even returned back home.



Yunus left Grameen

Muhammad Yunus was removed from the Grameen microfinance bank which he founded. The central bank sacked him saying he was past retirement age and had been improperly installed in his post. Prof Yunus pioneered micro-lending to the poor but has been under pressure from the government to step down. Prof Yunus fell out with Prime Minister Sheikh Hasina in 2007 when he was trying to set up a new party. The government owns a 25% stake in Grameen, which pioneered the microfinance concept of lending small amounts of money to the poor which has been replicated worldwide. Our correspondent says that the dispute over Prof Yunus' sacking is now likely to end up being resolved by the courts.  



Visit of MBA students from US

In December 2011 we were visited by two courses of MBA students from U.S. Northwest and Saginaw Valley Universities. 


Crisis in Indian state Andhra Pradesh


The international press was recently alarmed by reports on the crisis in Indian state Andhra Pradesh, where after a series of government interventions has led to mass defaults on microcredit. The first impulse was undoubtedly the article in The Economist "Discredited" published the 4th of November 2010.


What are the real facts, what conclusions can be drawn from the situation and what is the inherent risk?

Andhra Pradesh is the parent tissue of Indian microfinance, mainly thanks to its development work of government in the past. In the 80s here was developed micro-credit innovation, called the Self Help Group's programs supported by the Indian Agricultural Bank and the World Bank, during which they have invested heavily in the education of clients and support of the voluntary sector, that built robust loan portfolio.

In the past two decades, many nonprofit organizations in Andhra Pradesh transformed into commercial MFIs such as BASIX, SHARE, SKS, Spandana. So there was competition between state programs and private commercial MFIs.
Compared with government and non-profit programs, private entities have experienced high growth , which only increased the rivalry with the state SHG programs.


About a month ago the state government suspended the operations of commercial MFIs, resulting in outstanding obligations multimillion-dollar clients.

The government took this step on suspicion of three misdemeanors:


1st Method of recovery of outstanding micro-loans goes beyond the boundaries of ethics, which in some cases may result in suicides of debtors
2nd MFIs lend money at very high rates
3rd MFIs state programs draw clients

The rivalry between the private and public sector, in Andhra Pradesh has a long trajectory. In 2006 there was an almost identical crisis, the so-called "Krishna Crisis" when the state closed down 50 branches of private MFIs because of the identical issues mentioned above.
The state and the private sector then initiated a dialogue, public audits were made and the voluntary code of ethics created. Neither suspicion could not be demonstrated, and institutions were reopened.



What conclusions can we draw?

1st There is no world crisis of microfinance, caused by crisis of morality. It is a crisis caused by government intervention in the Indian state of Andhra Pradesh, where reigned long-term tension between the government and the private sector.


2nd Based on the findings of a similar crisis in Andhra Pradesh in 2006, we believe that this crisis will be resolved in the next few days, by disengaging the state restrictions, since neither the state nor private sector can have long-term interest to reduce entrepreneurial activities. Lower intensity of economic activities will lead to lower long-term growth and increasing poverty.


3rd It is likely that the media served us with a mix of truthful information, noisy propaganda, public and private. It is therefore necessary to verify the information and wait for definitive conclusions. Information from Andhra Pradesh is incoherent, for example, nearly a third of suicides - borrowers repaid without delay and therefore the motives for suicide were not associated with microcredit.



What can affect the situation on microfinance as a global level?

Repayment is a question of local micro-credit, because they are overwhelmingly provided at the level of villages and small towns. Among debtors links exist only in the regions. Similarly, microfinance institutions are not internationally active entities, but mainly local initiatives. So it is no worry that the disease originated, "contagion", as in the case of stock or investment management, since the markets are local micro-regional character and are not linked.

The microfinance operations in Mexico will not be affected by the situation in Andhra Pradesh. The rule stays: one should select primarily on the basis of detailed information on the microfinance institution and the region in which these are actively employed, since each of them is a complex, peculiar universe.

Drastic, nonorganic intervention of states is in the long run detrimental to the development, although one can not deny the fact that in some regions of the planet occurs overindebtedness of clients, leading to unethical practices and in such cases, the regulatory intervention is rightful.

Indian crisis will undoubtedly lead to an interesting lesson for all players and lead to further development of cooperation between state and private initiatives in this field, which necessarily must mutually complement and cooperate.



Interview with our partner, social entrepreneur in Mexico, Noe Mendoza Fuente


Noe Mendoza Fuente

25 year-old social entrepreneur. Studied a major in business in Mexico City and is currently coursing post-graduate studies in rural development. He founded a Mexcian NGO that supports development in rural communities surrounding Mexico City through a strategy of building social capital and technical empowerment to small farmers. He collaborates with the Senate of the Republic of Mexico assesing on legislation issues regarding rural development strategies and cooperative societies.


How do you find the development of humanity today?

It is encouraging and absurd at the same time. Some scientists support the idea that human kind has reached enough technological development to fulfill all human kind’s human rights (education, health and so forth). There are technicall solutions available to resolve almost all scarcity problems regarding natural resources around the world. However human kind is experiencing levels of raging inequality as never before in history. I believe this is the consecuence of a paradigm that will change. An idea of the way human beings behave as individuals and as social groups. It is undeniable that homo sapiens are an extraordinary and beautiful result of nature, but we oftenly misconceptualize the fundamentals of our power as human kind. It is not individualism and domination over the forces of nature the responsible of scientific and technological achievements. Cooperation and integration with nature is the new paradigm that must come. What is the point on being able to cure complex diseases when there are still large portions of global population that dies by now-a-days preventable diseases? Why should humanity increase the value of the goods produced by the world economy if it is captured by a small group of people the becomes smaller as economy keeps growing? How can we expect to keep growing as we damage nature which the source of growth for our civilization? The coin is in the air and we are running out of time. There are alternatives that strive to move forward to a new conception of human species and its relation with its society and its natural environment. It is the challenge of re-thinking the encouraging and absurd state of global development.


What went wrong, was had succeeded, did economic development in Mexico bring results?

The general conception is that Mexico is losing positions in the battle to solve its development challenges. The national embraced neoliberalism in the mid 1980’s; the discourse that praises for productivity, competitiveness, private entrepreneurship and capital-intensive investments has left behind the majority of the population and has broadened social gaps. Still, this model is not completely discredited because center and right-wing leaders argue that its deficiency is the effect of it not being fully adopted; therefore its results have not been able to flourish in all strata of society (their defenders claim). The lean results being presumed are that Mexico has substantially increased exports in the last two decades, it has consolidated a few big corporations in the global market and is the 12th biggest economy (GDP) in the world. The other side of the coin is dramatic. Job creation grows slower than population growth, and it causes that around 60% of the economically active population depends on income that comes from “informal” activities (illegal forms of commerce. Do not include organized crime) . The first source of national income is the remittances sent by Mexicans that live in the USA (most of them undocumented immigrants), the second is the exports of crude oil and the third one is the industry of tourism. Mexico used to be self-sufficient in its food production in the first half of the XX century. Now-a-days it exports many crops to the US but has an ever growing dependency on imports. We should add a growing technological dependency from the developing world, and a chronicle weakening of competitiveness in global evaluations. 48% of Mexican population lives under asset-based poverty and it this level doesn’t seem likely to go down in the near future. This would be a brief diagnosis of the current national economy. But it has not been that bad always. In 1960’s Mexican economy was admired because it was one of the few nations that achieved fast growth without raging inflation. What went wrong? It is an issue that has been extensively researched and to explain it would exceed the scope of this interview, but I dare to synthesize that Mexican economy had an agricultural basement, and its transition to an industrial economy was not successful because the political system was based on corruption and the State limited the potential of society in order to keep control of its political powers. The successful model of development of the first half of the 20th century was unable to evolve given the political conditions in the country. Later on, neoliberalism was adopted as international policies moved in that direction, creating and abrupt change in Mexican economy. This abrupt change in direction is showing its devastating effects in the early 21st century.


Why do you consider cooperatives as an alternative and what is needed to impulse it?

Human experience is regarding how it is not accumulation and self-interest what will spread development to all segments of global society. I believe cooperation among individuals, the search for common goals is the key to reduce social gaps. Elinor Ostrom has become a ground-breaking author with her arguments on how cooperation mechanisms can be an effective way to solve natural resources scarcity problems. Cooperatives, as a version of production-units that solve human needs , offer an alternative that makes the production of wealth, its fair distribution and an orientation on sustainability, compatible concepts. Cooperatives are an alternative legal form of association, but they are not the only alternative for responsible cooperation. Today cooperatives are being supported by innovations in legislation in Mexico, but the most important duty is the adoption of its fundamentals by social entrepreneurs that want to build a new paradigm of economy. Spread of knowledge is the basis for its impulse. The need for an alternative is already there, as well as enthusiasm and talent of entrepreneurs that believe a different way of conceptualizing development is possible.


What can be done by human individuals siting in comfortable chairs in Central Europe to promote human development?

It is not a bad thing if someone is sitting in a comfortable chair, most surely that person has worked very hard to be able to do so and that is worth to be recognized. But more important than that self-recognition is the awareness that individual effort is not detached from collective achievements and collective achievements take place within a natural environment and particular conditions. Warren Buffet, one of the richest persons on earth, recognizes that he has been very lucky because, he says, his chances of being a successful investor would have been very diminished if he born in a developing country. Buffet, as well as each member of a determined collectivity, is inherited with the achievements -and defaults- of its social group. Therefore no one should feel distant from global society, and with nature as a whole. We shouldn’t think of ourselves as a strange thing to the reality that surrounds us. If someone in Central Europe is sitting in a comfortable chair, she/he might as well have a powerful technological tool called “computer” in front of him. Then this person can research and reflect on new ideas for solving development problems that global society faces now-a-days. I think that’s is the basic step towards transcendental action; to inform our-selves, reflect, debate ideas, and link ourselves with others in common goals that aim at sustainable development.


Can you tell us shortly on your experience with Vínculo Comunitario or the cooperatives you had collaborated with?

I’ll refer to rural Mexico since it is the sector I work with. I have seen that rural communities in Mexico are very diverse. A schematic distinction can be made between North and South. North is more technology-oriented, more efficient and market-oriented. South responds to a logic of survival, tradition guarding, and satisfaction of basic needs. Nevertheless the whole rural Mexico lacks Social Capital. In general, peasants and farmers do not tend to collaborate as teams inside their communities to be able to compete in the market. That’s why industry and agriculture is detached in Mexico. Peasants were used to depend almost completely on the government, which in turn, had its basement support on these popular masses. Now that government has stepped back, peasants are left alone in an open market economy. It is contradictory that rural Mexico doesn’t know how to work cooperatively, because it has all the potential to do it. Cultural identity, local traditions aim towards cooperation, but this cooperation seems to be limited to cultural and artistic expression excluding economic activities. This is the heritage of the political system that ruled all over the XX century in Mexico. But there are successful stories of communities -usually with strong identity structures- that have been able to compete in the global market and keep their traditional values inside their localities. TOSEPAN TITATANISKE, UNIPRO and USIRI are cooperative enterprises that have become cornerstones for egalitarian development in their regions inside Mexico. Each one of them has been widely studied by social scientist and they are examples showing us that cooperation is a possible alternative for Mexican rural sector.


Can you tell us shortly on your works you are proud on?

Right now Vínculo Comunitario (VC) is working with a cooperative of milk-producers in a town near Mexico City. Many development projects, private and public, have tried to support them and most of them have failed roundly. VC analyzed that those failures take place because development and the way to impulse it in a marginalized community is wrongly conceptualized. Usually there is an external actor who enters the community and tells the people that they are doing wrong, and that they should do what he is saying. This approach never works, no matter how persuasive or technically equipped the external actor might be. Solutions to development must be authorship of the protagonist community. VC is detonating a process of empowerment in Tlalmanalco, Estado de México, by making a diagnosis of the units of productions of the milk producers where the main protagonist is the farmer. VC gives them the tools to analyze their situation and design their strategies of development supported by th NGO’s technical team. Right now VC is consolidating a group of milk-producers that is author of its own development strategies and will connect it with socially responsible investors in Mexico and in Czech Republic through www.myelen.com. It is a long way to go but the acceptance of this NGO in the community and the committed response of the farmers are our main source of proud and a sign we are going the right way.



Inversionistas checos apoyan con microcréditos a campesinos mexicanos

Una inversión comercial con un aspecto social. Estos son los microcréditos, préstamos pequeños concedidos a personas sin recursos para que puedan iniciar su propio negocio y salir de la pobreza. Al mercado de las microfinanzas han entrado los primeros inversionistas de la República Checa. Su fomento financiero va dirigido a regiones rurales de México.


Unos sesenta inversionistas checos se han lanzado hasta el momento a la “aventura” de los microcréditos, concepto por el cual el banquero bangladesí Muhammad Yunus fue galardonado con el Premio Nobel de la Paz. El promotor de la idea en la República Checa es el economista Tomáš Hes.


“Todo empezó en 2002 cuando hice mi tesis en México y por cierta casualidad fue en una organización que presta microcréditos. Allí aprendí a conocer la metodología, que en aquella época aún no estaba muy conocida. Regresé a Europa y trabajando en el sector financiero en varios países se me hizo raro que aquí el capital es tan barato y allí tan caro y no hay una conexión. Por eso, cuando regresé a México a trabajar con unos microfinancieros que me han invitado en base de la experiencia pasada, hemos juntado con mis colegas de myELEN un grupo de personas, economistas, filántropos, financieros, que han puesto en realidad todo esto”.


La compañía checa Microfinance es la pionera europea de la banca microfinanciera. En enero de este año puso en marcha el portal de Internet myELEN.com a través del cual es posible enviar un préstamo a microempresarios en zonas de desarrollo de México.


Petr Stuchlík realizó su inversión microfinanciera en 2007 y está contento, ya la tiene reintegrada. Su dinero fue destinado a un grupo de mujeres posibilitándoles hacer más eficientes los cultivos.


“Debido a que me dedico a las finanzas profesionalmente, fue un poco por curiosidad y un poco por el deseo de probar algo que se vuelve muy atractivo en el mundo, pero en la República Checa se desconoce. También quería experimentar cómo funciona en realidad, qué significa para un inversionista checo invertir mediante microcréditos”.


Inversiones, ganancias y ayuda a los pobres, todo ello implica el sistema de microfinanciación, según confirma Tomáš Hes.

“Participa todo tipo de gente. La gran mayoría son personas corrientes a las que les gusta la idea de ayudar a alguien con su propio dinero. Pero también participan financieros que tienen un capital para invertir y esto han visto como una oportunidad interesante”.


CrediComún es una de las siete instituciones microfinancieras mexicanas con las que myELEN ha entablado cooperación. Rafael Jacinto García apuntó que es la primera vez que tienen acceso a un fondo internacional, contando hasta ahora sólo con fondos gubernamentales y privados de México.


“Nos parece fantástico porque es una oportunidad de trabajar en proyectos de responsabilidad social y tener un interés justo y atractivo para el inversionista en la República Checa, y que sea myELEN un enlace para esto”.


El monto mínimo del préstamo para conceder a través del portal myELEN.com es de 200 euros. La compañía microfinanciera checa opera actualmente principalmente en zonas rurales y semiurbanas en siete Estados federales de México.


13-06-2008 16:39 | Andrea Fajkusová


Social Investment Options on the Rise 

January 17, 2008, Social Fund, Sustainability Investment News

A flurry of new socially responsible mutual funds and products makes it easier then ever to invest in a double bottom line.

SocialFunds.com -- Maybe it is Al Gore and the UN's Intergovernmental Panel on Climate Change winning the Nobel Prize. Maybe it is the cost of gas at the pump. Maybe the Enron scandal opened investors' eyes. Perhaps the news from the Sudan has pushed investors.

Whatever the reasons, more people are investing with social responsible mutual funds. Over the last year and a half, more SRI mutual funds and products have been launched, meeting consumer demands. No longer can the argument be made that SRI funds offer investors limited choices.

"Socially responsible investors can now choose among more SRI funds than ever, with more specifically targeted investment strategies," said Cheryl Smith, Executive Vice President at, Trillium Asset and Chair, Social Investment Forum (SIF). "Any investor concerned about climate change, human rights, corporate governance, and shareholder rights can find an appropriate fund, whether they are focused on bonds or on stocks, income or growth, domestic or international investments."


Green can be big like an ocean
Green is the color of the new century, with mainstream and SRI mutual fund companies rushing to offer alternative energy, clean tech, green, and climate change products. "I think two things are driving the interest in SRI, a general interesting in the environment, in part due to climate change awareness," said Paul Hilton, Director, Advanced Equities Research at Calvert. "It seems every magazine has had a 'green' issue."

Hilton continued, "the other piece driving interest in ESG issues is the mainstream investor shops and the new investment research in ESG, like the research from Goldman Sachs in London. Calvert has been investing responsibly since 1982. We think that the new interest validates that our strategies have merit and will attract more investors."

In a survey released last year, Calvert reported that 85% of respondents consider investing in alternative energy as an opportunity to make a profit while helping to mitigate climate change. Calvert's Global Alternative Energy Fund launched May 2007 with the biggest launch in Calvert's history. Since its inception, it has collected over $120 million in assets.

Winslow launched the Winslow Green Solutions Fund in November 2007, investing in mid-cap domestic and international companies that pass Winslow's green screens. This new fund joins Winslow's Green Growth Fund, which has been a small-cap mutual fund green leader since 2001.

The Spectra Green Fund, launched January 2007, is a growth fund with a broad definition of green companies. Its top holding as of the end of 2007 include Apple, Microsoft, Deckers Outdoor Corp, Deere and Co, and Borgwarner. The Merrill Lynch Energy Efficiency Index made index history in 2007 as possibly the first index to focus solely on energy efficiency. "SRI funds are clearly the leaders amongst all mutual funds on the important issue of global climate change that will affect industries across the board," Smith told Socialfunds.com.

"While most mainstream funds do not even vote their proxies in favor of shareholder resolutions on climate change, SRI funds are engaging in dialogues, filing resolutions, and voting their proxies in favor of climate change resolutions. They are also leaders in investing in new energy saving and renewable energy technologies," Smith added.


We are the world
SRI funds are looking internationally to invest with the best companies the world over. This international approach diversifies portfolios and profits from the rise of new markets. The Pax World Value Fund, launched September 2007, invests in undervalued large-cap companies and rounds out Pax mutual funds offerings, which also include a Balanced Fund, Growth Fund, High Yield Bond Fund, and Women's Equity Fund.

Calvert launched the Calvert International Opportunities Fund in May 2007 and, as of November 2007, had holdings in small and mid-cap companies in 25 countries. It invests in both developed and emerging markets with no more than 10% in US stocks.

Launched at the end of 2006, the Domini PacAsia Social Equity Fund and the Domini European PacAsia Social Equity Fund extend the specific targeted areas Domini Social Investments offers in mutual funds. Both funds invest in mid-to large cap companies in the specific areas.

"We've seen that investors who care about sustainability really need the full set of allocation tools and investment products that have traditionally been available to conventional investors," said Adam L. Deixel, Director of Marketing and Communications for Domini. "That's why we've begun offering our international funds."

Where the skies are not cloudy
Domestic funds are also represented in the new crop of mutual funds. Gabelli SRI Fund launched in June 2007 looks to invest with companies that pass social and environmental screens. This is the first Gabelli fund with SRI in the title.

"We believe the time is right to offer this historically institutional product to the mutual fund community in the form of The Gabelli SRI Fund. This Fund will allow the mutual fund investor - if he or she chooses - to invest with their conscience," Christopher Desmarais, Senior Vice President, Director of SRI, and Portfolio Manager for the Gabelli SRI Fund, told Socialfunds.com right after the fund's launch.

MMA Praxis Mutual funds also added two new funds to its family last year: Small Cap and Growth Index Funds. The small cap fund balances between growth and value styles while the growth fund a portfolio mirrors the investment performance of the US large cap growth equities market. All of MMA Praxis's funds follow SRI investment strategy born from the Anabaptist faith tradition.

Miner for a heart of gold
Another growing field for SRI investors is microfinance. Microfinance is the granting of very small loans-often $50 to $500-to individuals in emerging markets to develop small businesses. Individual investors work with microfinance organizations and institutions to bring capital to areas of the world and individuals underserved by traditional banks. The microfinance institutions (MFIs) offer their clients loans with much lower interest rates than underground loans made by loan sharks. MFIs also see a very high rate of repayment.

MMA and the Mennonite Economic Development Associates (MEDA), working with MicroVest and the Calvert Foundation, launched the OneWorld Community Investment Program in June 2007. Investors with as little as $1000 can take part in the program designed to close the capital gap by investing in MFIs. High net worth individuals can become involved in microfinance through MicroVest's MicroVest I Fund launched in 2003.

MicroPlace was launched by eBay last year, with the goal of helping people invest over the Internet in microfinance. The Calvert Foundation, which helped develop MicroPlace, was named as the first issuer to sell investments on the site.

To market, to market, to buy a plum cake
"Public alarm over climate change has passed its tipping point, and it is probably the largest factor in convincing investors to invest for a better world, but there are many other issues that our investors care about: unsafe and unhealthy products, sweatshops and child labor, predatory lending and other financial abuses, lack of investment in poor communities, as well as a broad range of other environmental challenges," concluded Domini's Deixel.

Deixel continued, "What all of these issues have in common is that they are all tied, in one way or another, to the financial system. Our kind of investing is about fixing that system, and telling corporations how their owners expect them to behave. We're finally starting to see companies responding to the climate change challenge, in part because social investors and other shareholders have made it so difficult for them to avoid the issue."

It is impossible to lump SRI investors into any one category. They are as diverse a group as any set of investors and like all investors, SRI investors want their portfolios to perform well. However, one aspect that sets social investors apart from traditional investors is that social investors often take the long view, looking at how sustainable companies are for future generations, not just this quarter's earnings. Looking at companies through a SRI lens actually offers investors a valuable tool to identify how companies are posed to deal with risks and capitalize on opportunities.

Anne Moore Odell


Czech financiers starting project of financial aid to poor

29 October 2007, TMCnet News 

Czech financiers have decided to create an online investment "bank" for the poor in backward areas in Mexico, and the project myELEN.com is about to be launched, Mlada fronta Dnes (MfD) daily said today. Several businessmen and economists, among them Pavel Kohout who was a member of the advisory teams of two finance ministers or Miroslav Zamecnik, former Czech representative at the World Bank, want to address Czech savers to lend money to the poorest people in Mexico through the Internet, the paper said. 

(Czech News Agency Via Thomson Dialog NewsEdge) Prague, Oct 29 (CTK) - Czech financiers have decided to create an online investment "bank" for the poor in backward areas in Mexico, and the project myELEN.com is about to be launched, Mlada fronta Dnes (MfD) daily said today. Several businessmen and economists, among them Pavel Kohout who was a member of the advisory teams of two finance ministers or Miroslav Zamecnik, former Czech representative at the World Bank, want to address Czech savers to lend money to the poorest people in Mexico through the Internet, the paper said. A Czech investment worth Kc 5,000 should bear 5 percent interest p.a., or even 10 percent if the investment were higher. Zamecnik said the government's charity projects are less effective and that "microloans help without governments and ulterior motives." 

The project can be described as two octopuses, one of them soaking up investment in the Czech Republic and the other represented by microfinance institutions in Mexico whose tentacles will distribute money to villages and people in need. The myELEN portal will be a central brain to decide on ways of distributing money among the institutions. One million crowns will but cut into thousands of crowns to be sent by the institutions to their regions in Mexico, said Tomas Hes, another co-founder of the project. The demand is huge, said Linda Hanykova, executive director of the Czech project, adding that only three-to-five percent have been met so far. 

Credit for carpets

7 November 2007, The Prague Post

Microfinance project allows Czechs to fund Mexican entrepreneurs, with interest.

Soon, local financiers will be able to grant loans across the Atlantic to entrepreneurs in rural Mexico.Beginning this month, the portal myELEN.com will be the first institution to bring microfinance to the Czech Republic. A recently popularized banking innovation, microfinance programs allow impoverished people in the Third World — clientele traditionally seen as unsuitable for investment — to secure loans for their small enterprises.

“We want to be the pioneers of microfinance in the Czech Republic,” said Linda Hanyková, executive director of Microfinance, the company behind the My Electronic Loan Exchange Network (myELEN) project. 

Through myELEN, investors can lend money to selected Mexican entrepreneurs — farmers, food venders, weavers, grocers — or associations of entrepreneurs, which are listed on the Web site along with their photos and business plans. 

While microfinance has become a relatively common phenomenon in the United States, the myELEN project will be unique in Europe when it launches in several weeks’ time, Hanyková said. 

Loans granted through myELEN would range between 5,000 Kč and 157,000 Kč ($267–8,396). The site will also allow investors to make donations or interest-free loans, Hanyková added. 

Despite this option, the project should not be seen as a typical charity, shifting money from thickening Czech wallets to the Mexican poor. Rather, “it’s an interesting investment alternative,” Hanyková said. Though it does bear an ethical streak, most investments made through the site will return annual yields between 5 percent and 10 percent, depending on the amount of money invested.A typical concern when investing in the poor is the possibility of default, but microfinance investments have proven to be very safe, with only 2 percent of loans unrecovered, Hanyková said.While small Mexican entrepreneurs have proven reliable, other factors, such as the volatility of currency markets, could jeopardize or lower the investment yields, she said.Typically, microfinance loans come with one significant catch — the sky-high interest rates that arise from the costs of granting small loans and intensive fieldwork with clients.Annual rates by microfinance institutions in Mexico run between 40 percent and 110 percent. However, local banks and other lenders charge even higher rates while providing little educational and counseling assistance to borrowers. Rates charged by myELEN would depend on the individual business and amount loaned, Hanyková said.Today, myELEN cooperates with one partner in Mexico, an NGO named FIPS. But the project’s idea is to work with many other reliable microfinance institutions in Mexico and elsewhere, so that investments are diversified to reduce the risk of unrecoverable loans, said

Tomáš Hes, an economist and one of myELEN’s founders.
Hes has followed the microfinance field for five years. After a career with the multinational banks Citigroup and Société Générale, he decided to dedicate himself fully to this quickly evolving field. Today, he works for FIPS in Mexico, where he is in charge of capital resources. For Hes, microfinance is a field with enormous growth potential and the possibility of unleashing that potential is a great motivation.

“I’m working in uncharted finance territory, in a financial avant-garde,” he said. “The huge dimensions of this field, the volume of the demand and the social impact [of microfinance] are fascinating.” Microfinance at a glance
Microfinance is a growing sector focused on providing banking services, such as loans, to entrepreneurs looking to lift themselves out of poverty The concept dates back to the 1970s work of the Bangladeshi economist Muhammad Yunus. He advocates granting loans worth several hundred dollars to the poor, accompanied by educational and counseling support Despite a spike in microfinance over recent years, about 400 million people live cut off from any financial services, according to the Grameen Foundation. Beyond Yunus
Traditional banking has long ignored the poor in forgotten parts of the globe, claiming it is too risky to give credit to penniless people. Yet even small bank loans — called microcredit — can be enough to help impoverished people escape destitution by establishing self-sustaining businesses. Struck by this paradox, Bangla-deshi economist Muhammad Yunus founded the Grameen Bank in 1976 to tackle poverty through small loans to “insolvent clients.” Three decades later, Yunus and the Grameen Bank received the Nobel Peace Prize, helping popularize the microfinance concept throughout the world. Today, the microfinance sector stands at a crossroad. There is a new breed of microfinanciers who want to commercialize the field, freeing it from its ties to donations and charity as a way of broadening its impact. Yunus, on the other hand, sticks to his original slogan — “credit is a human right” — and is skeptical of profit-oriented microfinance. Hes stands somewhere between these poles. “In the future, nonprofit microfinance institutions must cooperate with commercial banks,” he said. Separately, neither will be able to cover the huge demand for microloans: Ninety percent of the potential demand has so far gone untapped, he said.Hes says myELEN will help establish microfinance as a widely accessible vehicle for ethical investment in the country. These types of local investments are even more important in light of the subprime-mortgage crisis, as local markets can help hedge against the risk that arises out of increasingly interconnected global markets. “Every global financial crisis caused by falling stock markets will increase the attractiveness of investments into closed, local systems,” he said.

By Victor Velek 

New microfinance lending site: myELEN.com 

7 November 2007, Paris Microfinance Network 

Launching in November, the online portal myELEN.com will be the first institution to bring microfinance to the Czech Republic. While microfinance has become a relatively common phenomenon in the United States, the myELEN project will be unique in Europe when it launches in several weeks’ time, says Linda Hanyková, executive director of Microfinance, the company behind the My Electronic Loan Exchange Network (myELEN) project. 

Loans granted through myELEN would range between 5,000 Kč and 157,000 Kč ($267–8,396). The site will also allow investors to make donations or interest-free loans. Through myELEN.com, investors can lend money to selected Mexican entrepreneurs — farmers, food venders, weavers, grocers — or associations of entrepreneurs, which are listed on the Web site along with their photos and business plans. Though it does bear an ethical streak, most investments made through the site will return annual yields between 5 percent and 10 percent, depending on the amount of money invested. Annual rates by microfinance institutions in Mexico run between 40 percent and 110 percent. However, local banks and other lenders charge even higher rates while providing little educational and counseling assistance to borrowers. Rates charged by myELEN would depend on the individual business and amount loaned, Hanyková said.

Today, myELEN cooperates with only one microfinance partner based in Mexico, an NGO named FIPS. But the project’s idea is to work with many other reliable microfinance institutions in Mexico and elsewhere, so that investments are diversified to reduce the risk of unrecoverable loans, said Tomáš Hes, an economist and one of myELEN’s founders. 

Angelo SantaMaria 

EU plans European microcredit fund
19 November 2007, EUbusiness

(BRUSSELS) - The European Commission unveiled plans on Monday for a new fund to encourage microcredit or small loans popular in the developing countries, in Europe.

EU Regional Policy Commissioner Danuta Huebner said the new fund would have about 10-15 million euros (15-22 million dollars) to be used to "finance the loan activities of non-bank microcredit financial institutions." The money, which would come from contributions from the European Investment Bank and other sources, would be managed by a new body whose staff would also provide expertise to microcredit lenders. The initiative aims to make credit more easily available to small companies and unemployed or inactive people looking to set up a business, who are often overlooked by traditional banks. "Microcredit is a highly effective way to develop new businesses or to help the unemployed back into the mainstream economy through self-employment or micro-enterprise development," Huebner said. The Commission estimated that there was 6.1 billion euros of pent-up demand in Europe for microcredit, with such loans typically averaging 7,700 euros in the European Union.  
Microcredit has been in the spotlight recently since Muhammed Yunus, an economist from Bangladesh, won the Nobel Peace Prize last year for pioneering such lending through his Grameen Bank.

Microloan project starts
5. 11. 2007, Czech Business Weekly

Czech financiers have decided to create an online investment “bank” for the poor in backward areas in Mexico, and the project myELEN.com is about to be launched.

Several businessmen and economists, among them Pavel Kohout who was a member of the advisory teams of two finance ministers and Miroslav Zámečník, former Czech representative at the World Bank, want to address Czech savers to lend money to the poorest people in Mexico through the Internet. A Czech investment worth Kč 5,000 should bear 5 percent interest per year or even 10 percent if the investment were higher. Zámečník said that microloans help without governments and ulterior motives.

Peer-to-peer lending - Crunchless credit

Oct 25th 2007, The Economist

Social lenders seek to take advantage of bank turmoil

IF THE banks won't lend you money, might a stranger? Probably not, to judge by recent data from Prosper, an American peer-to-peer lending marketplace (a place where people can lend their own money to other people).

The website, which lets lenders bid against each other on the interest rates they are prepared to offer to specific borrowers, has seen an increase in demand from subprime borrowers as access to credit has tightened. But lenders have responded in turn. Chris Larsen, Prosper's boss, reports a sharp drop in the number of subprime borrowers who are getting funded, from just under a quarter of borrowers in September 2006 to a mere 8% last month. Homeownership, which used to weigh positively on a borrower's creditworthiness, no longer casts such a magic spell.

So far, so like the outside world. But the credit crunch is also reinforcing areas of difference between social-lending firms and the mainstream market. Without the costly paraphernalia of a normal bank (branches, staff and regulatory costs), social-lending marketplaces have always claimed to offer borrowers cheaper credit than they could get elsewhere. That price gap has widened recently as mainstream lenders have hiked their rates and social lenders have largely failed to follow suit. Asheesh Advani, founder of a social-lending business that relaunched under the Virgin Money brand this month, says that its loan volumes have grown rapidly over the past year largely because they are seen as more affordable as credit terms elsewhere have become tougher.

Why aren't social lenders raising their rates? One reason is that, unlike banks, they are not facing higher funding costs caused by the seizure in money markets. Another clue lies in that word “social”. Mr Advani, whose business is designed to facilitate loans by family and friends, points out that parents tend not to foreclose on mortgages but to restructure them. Even when strangers are involved, lenders are usually not seeking solely to maximise returns. Let's not get too misty-eyed, though. The relative immaturity of the market may also play its part, says Giles Andrews of Zopa, a British peer-to-peer lending site.

Most intriguing of all is the possibility that social-lending sites do a better job than their mainstream counterparts of assessing risk. Zopa, which takes a stringent approach to credit assessment and will let only prime borrowers onto the site, boasts a default rate of just 0.1%. Prosper, which is more laissez-faire and has a default rate of 3%, provides measures of “social capital”, such as endorsements by friends, that help lenders to judge the risk of a specific borrower.

That sounds promising. The volumes of loans being processed by peer-to-peer marketplaces remain tiny, however. And default rates will rise as portfolios age. But at least the credit crisis has given social lending a friendly pat on the back.

Mikrofinance - trh budoucnosti?

1.září 2006, Investujeme.cz

Rozvoj techniky a globalizace umožňuje rozvoj nových nástrojů, které si teprve hledají svoji definitivní formu a místo na trhu. Mezi ně patří i mikroúvěry. Nebude to dlouho trvat, a z mikrofinancí se vyvine silné a prosperující odvětví. Jak na nich může vydělat drobný investor? Odpověď nabízí ekonom PAVEL KOHOUT.

Kde je poptávka, dříve či později se objeví i nabídka. Poptávka po nadstandardním zhodnocení peněz mezi investory na Západě (včetně ČR) je velká. Nabízí se proto myšlenka využít moderní technické prostředky a umožnit normálním fyzickým osobám, aby půjčily částku dejme tomu 200 euro třeba mexickému automechanikovi.

Tradiční investiční instrumenty dluhového typu zahrnují termínové vklady, pokladniční poukázky, dále pak státní, korporátní nebo hypotéční dluhopisy. Případně též fondy složené z těchto nástrojů.

Tak tomu je již po staletí. Rozvoj techniky a globalizace však umožňuje rozvoj nových nástrojů, které si teprve hledají svoji definitivní formu a místo na trhu. Mezi ně patří i mikroúvěry.

Co je to mikroúvěr?
Představte si, že jste v situaci investora, který se zamýšlí nad tím, jak optimálně zhodnotit své finance. Státní dluhopisy nesou málo: necelých pět procent v USA, necelá čtyři procenta v eurozóně.

V řadě zemí jako jsou třeba Švýcarsko, Česká republika nebo Singapur, nesou státní dluhopisy ještě méně. Také výnosy korporátních, bankovních nebo hypotéčních dluhopisů nejsou nijak omračující.

Dokonce ani výnosy dluhopisů rizikových trhů jako třeba Rusko, Argentina nebo Jihoafrická republika nedosahují příliš atraktivních hodnot. Obrovská poptávka ze strany velkých mezinárodních investorů stlačila úrokové sazby a yieldy dluhopisů na trvale nízkou úroveň.

Existuje již jen málo trhů, kde se dá vydělávat více. Jedním z nich jsou spotřebitelské úvěry. To například vysvětluje expanzi firem jako je Home Credit v Rusku a na dalších podobných trzích.

Málo je ovšem známo, že kromě spotřebitelských úvěrů existuje již dosti masivní segment miniaturních podnikatelských úvěrů – mikrofinance nebo též mikrokredity. Tyto úvěry se týkají drobných podnikatelů, zemědělců a obchodníků převážně v chudších zemích.

Typická je například půjčka v hodnotě kolem 100 USD na nákup osevu indického rolníka. Na tomto místě se většina finančníků z vyspělých zemí zarazí a nečte dál. „Copak já rozumím indickému zemědělství?“ řekne si západní bankéř, „vždyť půjčovat peníze nějakým hladovým chuďasům se nemůže nákladově vyplatit – a kromě toho kdo ví, jaká je jejich platební morálka.“ Což je přesně důvod, proč je sektor mikroúvěrů doposud podfinancovaný a proč nabízí na západní poměry nevídané úrokové míry. 

Půjčky živnostníkům v chudých zemích třetího světa jsou mimo expertní znalosti finančníků z vyspělého světa. A to navzdory tomu, že jde o klientelu, která čítá stovky miliónů, možná miliardy klientů. Zde je obrovský a doposud jen z malé části objevený trh.

Na této myšlence vznikly již v 70. letech první mikrofinanční instituce. První vznikla v Bangladéši, další následovaly v Indii, Latinské Americe a dalších částech světa.

Úrokové sazby se pohybují zhruba od 15-20 procent per annum v Indii a v Bangladéši (protože zde je tento sektory starší, vyspělejší a částečně vládou dotovaný) až po 60-70 procent v Mexiku a jiných latinskoamerických zemích. I tak se klientům mikroúvěry stále vyplácejí lépe než půjčovat si u místních lichvářů.

Například velká mexická mikrofinanční společnost Compartamos půjčuje za 72 % p.a. a není považována za lichvářskou.

Co dělají mexické banky? Proč tento sektor zatím ignorují?
Půjčují velkým podnikům, převážně těm, které byly založeny v rámci podpory zahraničních investic. S drobnými klienty se nezdržují, asi tak jako české banky v první polovině 90. let.)

Jak je tomu se splátkovou disciplínou?

Ta je bolavým místem spotřebitelských úvěrů, ale v případě mikrofinancí je tento problém mnohem menší. V první řadě, dlužník ví, že na perfektním splácení úvěru závisí živobytí rodiny i jeho samotného.

Mikroúvěr může představovat rozdíl mezi uspokojením základních potřeb a hladověním – zatímco obyvatele evropských sociálních států, které splácejí (anebo také nesplácejí) spotřebitelské úvěry, tolik netrápí. V České republice hrozí nanejvýše trable s exekutorem. V Indii nebo v Mexiku hrozí hlad.

Dále jsou tu bezpečnostní mechanismy, které se u běžných úvěrů nevyskytují. Bývá obvyklé, že mikroúvěry se půjčují kolektivům nebo dokonce celým venkovským komunitám. Jejich členové pak ručí za splácení metodou „jeden za všechny, všichni za jednoho“.

Splácení úvěru pak není vynucováno bankou ve vzdáleném městě, ale prostřednictvím sousedů a vesnické samosprávy – což je podstatně účinnější metoda v prostředí, kde se všichni navzájem znají.

Není proto divu, že míra úvěrové delikvence je překvapivě nízká. Podíl klasifikovaných úvěrů se pohybuje se v jednotkách procent.

Ve srovnání s tím se střední výnosnost úvěrového portfolia pohybuje mezi 40-45% (zdroj: MicroRate: Indicateurs de Performance pour les Institutions de Microfinance, Guide Technique, 2003). Zmíněná mexická Compartamos má rentabilitu vlastního kapitálu ve výši 37,8 %.

Proč je tedy lukrativní sektor mikroúvěrů stále ignorován velkými hráči? 

Již není. Velké finanční skupiny již půvab mikrofinancí objevily. Finanční kolos Citigroup zahájil v roce 2005 mikrofinanční program financovaný zatím „pouze“ 50 milióny USD.

Zároveň Citigroup rozjíždí projekty sekuritizace mikroúvěrů ve spolupráci s některými většími mirkofinančními institucemi (sekuritizace znamená převod velkého množství drobných úvěrů do portfolia úvěrů, které kryje veřejně obchodovatelný dluhopis; umožňuje dosažení příznivějších úrokových sazeb.)

V Indii vzrostl objem bankovních úvěrů mikrofinančním institucím během let 1993-2004 celkem 10,6-krát. Jen v samotném státě Andrapradéš vzrostl počet mikrodlužníků ze zanedbatelného počtu koncem 90. let na bezmála 2 milióny v současnosti.

Nuže dobrá, mikrofinance jsou tedy již dosti velkým odvětvím, aby byly zajímavé pro velké banky. Ale jak na nich může vydělat drobný investor? Prozatím stěží, ale to možná nebude dlouho trvat.

Kde je poptávka, dříve či později se objeví i nabídka. Poptávka po nadstandardním zhodnocení peněz mezi investory na Západě (včetně ČR) je velká. Nabízí se proto myšlenka využít moderní technické prostředky a umožnit normálním fyzickým osobám, aby půjčily částku dejme tomu 200 euro třeba mexickému automechanikovi.

Již nyní existuje projekt Kiva.org, který pomocí internetového portálu a služby PayPal dokáže překlenout informační bariéru mezi „prvním“ a „třetím“ světem. Kiva.org je ovšem koncipován jako čistě charitativní projekt: klient má sice nárok na své peníze zpět, ale bez úroků.

Nicméně toto je jen první vlaštovka, po níž budou následovat komerční mikrofinanční projekty přístupné drobným investorům z bohatých zemí.

Leckdo může ohrnovat nos nad chudými zeměmi, ale musíme si uvědomit, že v těchto zemích žije většina světové populace a že jejich průměrný hospodářský růst v posledních letech zpravidla vysoce předčil našich „báječných“ šest procent.

Časem – a nebude to dlouho trvat – se z mikrofinancí vyvine silné a prosperující odvětví. Odvětví, které možná změní svět.

Pavel Kohout

 Když k životu chybí pár dolarů
18.12.2006, Česko proti chudobě, Sylva Táborská

Letošní udělení Nobelovy ceny míru bangladéšskému ekonomovi a zakladateli mikrofinanční instituce Muhammadu Yunusovi nás upozornilo na pozoruhodnou, ale zde téměř neznámou ekonomickou a sociální aktivitu.

V neustálém hemžení na zeleninovém trhu ve čtvrtmilionovém peruánském městě Ventanilla prodává Gabriela Camacho Diazová už dva roky. Ze začátku nakupovala každý den pár kousků ovoce, které se pak snažila o trochu dráž prodat. Jenže když za utržené peníze nakoupila jídlo pro rodinu, nezbylo jí na víc než na nákup zase několika kousků ovoce, které další den opět s malým ziskem nabízela zákazníkům. Na to, aby nakoupila ve větším, a tedy levněji, neměla z čeho ušetřit. Točila se v kruhu chudoby.

Když přišel jednou ke Gabrielinu stolku zaměstnanec Mibanco Ventanilla a nabídl jí půjčku za překvapivě dobrých finančních podmínek, využila té příležitosti. Za vypůjčených 430 amerických dolarů nakoupila větší množství levnější zeleniny, jejímž prodejem se jí konečně podařilo něco málo vydělat. Čtyřikrát si půjčila a čtyřikrát úvěr splatila, až se jí povedlo vybudovat dobře zásobený, před sluncem chráněný stánek s fungující váhou, který přitahoval dostatek zákazníků.
Kam banky nedohlédnou

Podobně jako Gabriela využívají dnes ve světě miliony nemajetných lidí možnosti půjčit si malý obnos, který jim slouží k nastartování drobného podnikání. Tyto mikropůjčky neboli mikrokredity jsou poskytovány těm, kteří nemají z čeho našetřit a ani si nemohou půjčit od banky, protože nemají majetek, jímž by mohli za úvěr ručit. Jen vloni pomohly rozjet drobnou výdělečnou činnost devadesáti dvěma milionům lidí ve všech světadílech. Institucí, které se na financování v malém specializují, jsou na světě už více než tři tisíce. A kdo vlastně ročně rozpůjčuje po malých částkách tolika lidem?

Pod vžitým názvem "mikrofinanční instituce" se skrývají hlavně neziskové organizace, které poskytují finanční služby jako formu rozvojové pomoci. Částka kolem sta až tří set eur je pod "rozlišovací úrovní" klasických bank, nicméně stačí na nákup osiva, šicího stroje či zboží na prodej. Jenže vyžaduje stejné administrativní náklady jako úvěr desetinásobný či stonásobný, což znamená vysoké náklady pro instituce, které se na mikrokredity specializují. Proto nemá-li daná instituce neustálý příliv dotací a chce-li být finančně soběstačná, musí náklady pokrývat prostřednictvím vysokých úrokových sazeb, které dosahují až dvaceti, v některých případech až jednoho sta procent ročně. Ale i tak je půjčka mnohem výhodnější než od vesnických "lichvářů", kteří nabízejí peníze za měsíční úrok v řádu desítek procent.

Nedávné udělení Nobelovy ceny míru bangladéšskému ekonomovi a zakladateli vlivné mikrofinanční instituce Muhammadu Yunusovi bylo satisfakcí za originalitu jeho přístupu, za odvahu a mnohaletou práci. Výzkumný projekt z roku 1976 se mu podařilo během let rozvinout v ohromnou bankovní instituci. Jím založená "banka chudých" Gramín rozpůjčovala za svou existenci víc než pět miliard amerických dolarů téměř sedmi milionům lidí, což je jasným argumentem úspěšnosti. Od osmdesátých let objem poskytnutých úvěrů každým rokem rostl nejen v Bangladéši, nýbrž rovněž v Indii a poté v celé Asii. Mikrofinance se odsud rozšířily do Afriky i Latinské Ameriky.

Yunusovu roli vyzdvihuje i Organizace spojených národů: "Dokázal, že chudí lidé mohou vydělávat i zbohatnout, a popřel tak klasické vnímání pomoci jakožto pouhé poskytování služeb v oblastech, jako je zdravotnictví či školství," ocenil jej v britském deníku Guardian Kevin Watkins z Rozvojového programu OSN, který se podílí na vytváření Zprávy o lidském rozvoji. Ta hodnotí kvalitu života v rozvojových zemích škálou různých sociálních a ekonomických ukazatelů. "Mikrokredity představují inovativní způsob řešení problémů nejchudších lidí. Je zajímavý právě tím, že vznikl odspoda jako reakce na jejich bezprostřední potřeby," vysvětluje Michal Kaplan, bývalý zástupce České republiky ve Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. "Ale právě proto jsou rozsah a dosah mikrokreditů dosti malé, v žádném případě nejde o zázračný lék, který by vyřešil všechny problémy chudoby," upozorňuje Kaplan na limity této metody

Moje čest je zárukou
Ve srovnání se situací u nás, kde podnikatelé nechávají svoje firmy krachovat jak na běžícím pásu, jsou chudí lidé vůči svým dluhům mnohem odpovědnější. Je to dáno také tím, že většinou mikrofinanční instituce pracují se skupinami pěti až deseti osob. Ty mezi sebou nejen vzájemně ručí za individuální úvěry, nýbrž také hlídají, aby každý z členů využíval úvěr správným způsobem. Navíc častým doplňkem půjček je povinné spoření, což dále zvyšuje pravděpodobnost řádného splácení. Nesplacení částky považují sousedé za neúspěch a někde až za hanbu. Mikrokredity však nejsou bez rizika. Mikroúvěrové instituce, které dobyly tu část trhu, kam se banky neodvážily nebo která je nezajímala, se nyní učí způsobům, jak svoje rizikové investice dostat nazpět. Mnohdy si osvojují dost nevybíravé techniky a využívají přitom právě těch parametrů mikropůjček, které se z jiného pohledu jeví jako hlavní výhody.

Ve zprávě indické Společnosti za odstranění venkovské chudoby byly popsány metody od ponižujících komentářů na adresu neplatičů až po situaci, kdy byly členky ručitelské skupiny nuceny stát na slunci do té doby, než jedna z nich odevzdala dlužnou splátku. V "Mekce" mikrokreditu, v indickém státě Ándhrapradéš, byl dokonce zaznamenán větší výskyt sebevražd u těch dlužnic, které nedokázaly splatit svoji mikropůjčku. Mikrokredity jsou doménou právě žen. Celosvětově představují ženy více než osmdesát procent klientů mikrofinančních institucí. Ženy dobře fungují ve skupině, dokážou lépe než muži půjčku využít a jejich platební morálka oproti mužům je na nesrovnatelně vyšší úrovni, shodují se odborníci. Ženy vydělané peníze dávají na potřeby domácnosti -matky mohou dětem koupit mléko, kvalitní stravu, zaplatit léky. Zlepšení životních podmínek se tak týká celé rodiny a zapojení žen do ekonomických procesů se odráží i ve zlepšení jejich společenského postavení. Nadto klasické banky ve třetím světě půjčují téměř výhradně mužům, tudíž mikrofinance zaplňují díru na trhu s finančními službami. 

Náš člověk v Mexiku
"Co se týče organizačních schopností, nebál bych se některé starostky indiánských kmenů postavit do vedení západních korporací," cení si schopnosti žen Tomáš Hes z mexické mikrofinanční instituce FIPS AS, která je financována z vládních zdrojů, má devět tisíc klientů a ročně roste o čtyřicet procent. FIPS AS nejen podporuje podnikatele, ale zároveň jim hledá odbytiště pro jejich výrobky a služby.

Tomáš Hes se jako jeden z mála Čechů věnuje mikrofinancím profesionálně: "FIPS úvěruje ve čtyřech čtyřměsíčních cyklech. V prvním cyklu půjčíme každému klientovi 1500 pesos, tedy zhruba 3000 korun, a po něm vyřadíme nekvalitní klienty. Vposledním, čtvrtém cyklu vylezou půjčky na 4000 pesos a ustálí se skupiny asi třiceti dlužníků, kteří mezi sebou skupinově ručí."

Mikrofinance podle něj přinášejí do regionů organizaci, odpovědnost, informace a otevírají možnosti. Pravidelné setkávání úvěrovaných skupin navíc posiluje spolupráci a ducha komunity, která se učí společně vzepřít proti útlaku a zneužití, bojovat za svá občanská práva, jež jsou ve většině chudých oblastí místní správou tak či onak porušována.

Co s našimi miliardami
Česká republika se už více než deset let učí, jak nejlépe rozdělovat svoje peníze určené na rozvojovou pomoc a do jakých sektorů ji směrovat, aby opravdu pomohla těm nejpotřebnějším a nebyla jako za komunismu prostředkem obchodních či strategických zájmů státu. Vzdělání, zdravotnictví, přístup k vodě - to jsou oblasti, kam má rozvojová pomoc bezpochyby mířit. To, že podpora podnikání je další a prokazatelně dobrou cestou pomoci, však ještě většina státních úředníků a politiků za své nepřijala. Nechuť k podpoře podnikání je postoj spíše intuitivní než podložený věcně. Praxe ukazuje, že většina lidí ve státních službách dává přednost osvědčeným metodám rozvojové spolupráce, které však ne vždy dokážou nabídnout řešení problémů, s nimiž se rozvojové země v současnosti potýkají.

Jestliže chtějí Češi využít své tři miliardy z rozpočtu určené na rozvojovou spolupráci co nejlépe, neměli by se bát vstoupit do těchto ve světě známých, u nás stále téměř neprobádaných vod. Byť - to znovu zdůrazněme - mikrokredity nejsou spásou rozvojového světa, nýbrž jsou zajímavým doplňkem.

Mikrofinanční organizace přinášejí zajímavý způsob úvěrování
3.října 2006, Finance.cz, Tomáš Hes

Mikrofinance představují způsob financování drobných podnikatelů, kteří díky své nemajetnosti nedosáhnou na běžné úvěry komerčních bank. Přečtěte si kořeny tohoto způsobu úvěrování.

Příležitostí k vysokému zhodnocení rapidně ubývá: výnosy z portfolií každoročně klesají, apetit k riziku se zvětšuje, investiční tajemství jsou odhalována. I proto se pozornost investorů soustředí na doposud přehlížené oblasti nabízející vyšší zhodnocení investice než tradiční a běžně dostupné instrumenty. Jedním z nich jsou mikrofinance.

Tento masivní segment miniaturních podnikatelských úvěrů je spojen s financováním drobných podnikatelů, zemědělců a obchodníků v chudších zemích třetího světa. Typická je například půjčka v hodnotě kolem 100 USD na nákup zrna pro mexického farmáře nebo produktů do maloobchodu indického hokynáře, jemuž na expanzi schází kapitál, záruky i důvěra bank. Až donedávna byly jediným zdrojem kapitálu pro nemajetné malopodnikatele nebezpečné a drahé půjčky od lichvářů. Ty v chudých oblastech dosahovaly úroku až 1000 % p.a. a často byly vymáhány násilím. Dnes již naštěstí existují ústavy, takzvané mikrofinanční instituce, které za pomoci relativně složité metodologie umí kapitál půjčit drobným dlužníkům a získat je zpět s relativně vysokým úrokem a s menší „default rate“, tedy procentem nesplacených úvěrů, než komerční banky.

Jak se zrodilo „microfinance“ a jaký příběh stojí za touto zajímavou oblastí finančnictví?
Koncept microfinance není novinkou. Ať už se jednalo o "susus" v Ghaně, "chit funds" v Indii, "tandas" v Mexiku, "arisan" v Indonésii, nebo "pasanaku" v Bolivii, skupiny lidí, kteří společně spořili a vzájemně se úvěrovali, existovaly po staletí po celém světě. Jednou z prvních mikrokreditních organizací západu, jež poskytovala úvěry chudým na venkově, kterým scházela záruka, byl Irish Loan Fund system, založený začátkem sedmnáctého století slavným literárním autorem Jonathanem Swiftem. Swiftova myšlenka se postupně rozšířila a v roce 1840 již instituce zastřešovala 300 fondů v celém Irsku. Jejich hlavním produktem byly malé půjčky s úrokem na krátké časové období. Ve svém nejúspěšnějším čase poskytovaly úvěry až 20 % všech irských domácností.

Po polovině 19. století se v Evropě objevilo několik větších a formálnějších spořících a úvěrových institucí, organizovaných převážně kolem venkovských a městských chudých. Říkalo se jim „People's Banks“, „Credit Unions“, and „Savings and Credit Co-operatives “, neboli úvěrová družstva, kampeličky a družstevní záložny.

Koncept úvěrového družstva byl do detailu rozvinut Friedrichem Wilhelmem Raiffeisenem. Jeho altruismus byl motivován snahou o podporu venkovské populace a prolomení její závislosti na lichvářích. Od roku 1870 se úvěrová družstva rychle rozšířila z oblastí kolem Rýna a malých německých států do jiných zemí Evropy a Severní Ameriky a posléze do rozvojových zemí.

V začátcích devatenáctého století se různé adaptace modelu začaly objevovat na venkově v Latinské Americe a Asii. Například indonéská People's Credit Bank (BPR) byla otevřena v roce 1895. Dnes patří mezi nejrozsáhlejší microfinanční systémy v Indonésii se zhruba 9.000 pobočkami.

Ve většině případů nové banky pro chudé nebyly vlastněny nemajetnými jako v Evropě, ale vládou nebo soukromými bankami. Během let se však mnohé z těchto institucí staly neefektivními a drahými. Mezi padesátými a sedmdesátými lety minulého století se vlády soustředily na poskytování úvěrů pro malé a velké zemědělce v naději na zvýšení produktivity a příjmů. Cílem finančních intervencí na venkově byla modernizace zemědělského sektoru, zvýšení komercializace venkovského sektoru, mobilizace volně ležících prostředků, redukce téměř feudálního útisku zadlužených a zvýšení investic díky úvěrům. Tyto pokusy o zlepšení možností získat zemědělské úvěry subvencované státem, byly však málokdy úspěšné. Zemědělské rozvojové banky trpěly masivní erozí kapitálu díky zvýhodněným úrokovým sazbám. Problém byl i v efektivitě. Úvěry se mnohdy nedostaly k potřebným, ale zůstaly v rukou již zavedených zemědělců.

Ručit důvěrou a buvola pomalu splácet

1.září 2006, Literární noviny

Zdá se vám úrok třicet procent přehnaný? Buďte rádi, že vám vůbec banka půjčí a že v okruhu sta kilometrů vůbec nějaká je! Našinec vnímá jako samozřejmé, že dostane od banky úvěr, má-li čím ručit. Lidem, kteří na klasické úvěry nedosáhnou, zejména v zemích třetího světa, se dnes nabízí další možnost ve formě takzvaných mikroúvěrů - drobných půjček, jejichž smyslem je umožnit rozjet malou výdělečnou aktivitu.

Přístup k finančním službám je více než polovině světové populace odepřen, a to z jednoduchého důvodu – banky nemohou vydělat na někom, pro koho je i pár dolarů majetkem. A tato nedostatečná dostupnost finančních služeb brzdí hospodářský vývoj rozvojových zemí.

Koncept mikrofinancování umožňuje využívat bankovních služeb – půjček, spoření, pojištění – i nemajetným lidem, kteří nemají čím ručit za úvěr a jimi naspořená částka dosahuje pouze desítek dolarů. I tito „nesolventní“ lidé, jak ukazují statistiky, jsou schopni splácet úvěr a dokonce míra nesplacených úvěrů je nižší než kolik vykazují banky u klasických úvěrů.

V širším pojetí je mikrokredit vše od tradičních půjček jednotlivcům či půjčování v rámci tradičních neformálních skupin, přes půjčky vázané na určitou činnost (nákup lodí, zvířat, šicího stroje) a úvěry zemědělcům poskytované specializovanými bankami až po moderní formu mikrokreditů poskytovaných bankou v partnerství s neziskovou organizací. V užším pojetí je mikrokreditem úvěr, který dává mikrofinanční instituce určité osobě na financování aktivity, jež má v budoucnu přinést příjem pro ni i rodinu.

Úvěrový cyklus bývá kratší než u obvyklých komerčních úvěrů – typicky šest měsíců až jeden rok, s týdenními až čtrnáctidenními splátkami. Krátké intervaly mezi splátkami a tudíž hrazení nižších částek méně zatěžují klienta. Je to ale naopak náročnější pro administrující organizaci.

Množství činností hodných malé finanční podpory je neomezené. Několik aktivit ale převažuje – v oblasti služeb je to nákup zboží a jeho prodej na trhu, otevření obchůdku, zřízení kadeřnického salónu (zvláště v Africe), úprava potravin a jejich prodej na trhu. Další skupinou jsou výrobní aktivity – výroba látek, krejčovské služby, pečení chleba nebo pletení košíků a rohoží. V zemědělství převažuje nákup zvířat, sazenic a osiva.

Mikrokredit – mikroúvěr či mikropůjčka - je nejrozšířenějším produktem, který poskytují takzvané mikrofinanční instituce (microfinance institutions, MFIs). MFI je nejčastěji nezisková organizace, méně často banka či instituce s účastí samosprávy či státu. Podle údajů zveřejněných ve zprávě Summitu o mikrokreditu mělo ke konci roku 2005 více než tři tisíce oficiálních mikrofinančních institucí devadesát dva milionů klientů.

Různé formy půjčování samozřejmě fungovaly a fungují ve městech i na vesnicích i bez specializovaných mikrofinančních institucí. Výše úroků u těchto neformálních věřitelů však dosahuje až desítky procent denně, což je o mnoho více, než kolik klient zaplatí na úrocích organizací poskytujících mikroúvěry. Při těchto „lichvářských“ úrocích si lidé nemohli půjčku dovolit. A ti, kdo se k půjčce odhodlali - anebo jim ani jiná možnost nezbývala -, se velmi často dostali do problému půjčku splácet. To na druhou stranu samozřejmě zvýšilo riziko věřiteli, čímž narostl požadovaný úrok.

Úroková míra u mikropůjček MFI se jeví v tomto srovnání jako velmi nízká. Ve srovnání s bankovními úvěry ve vyspělých zemích je však dosti vysoká. Úrok musí pokrýt cenu peněz, ztrátu z nesplacených úvěrů, inflaci, ale hlavně administrativní náklady, které jsou stejně vysoké, ať se jedná o úvěr ve výši desítek tisíc nebo stovky dolarů. Za situace, kdy se výše mikrokreditů se pohybuje kolem sta až dvě stě amerických dolarů, tvoří administrativní náklady mikrofinanční instituce deset až pětadvacet procent výše poskytovaných úvěrů. Je-li poskytovatelem úvěru instituce, která má stálý příliv financí zvnějšku, například od mezinárodních či nevládních organizací či ze státního rozpočtu, nemusejí úroky pokrývat veškeré náklady. Nicméně tato organizace je na tomto přílivu peněz závislá a je-li zastaven, organizace musí po vyčerpání vlastních zdrojů svoji činnost ukončit.

V současnosti převládá názor, že mikrofinanční instituce by měly být schopny generovat vlastní zdroje z úroků z úvěrů a eventuální další finance používat k nárůstu počtu poskytovaných úvěrů. Finančně udržitelné instituce již v současnosti existují – je jí například organizace Financiera Compartamos, partner obrovské ACCION, která má v současnosti asi 455 tisíc klientů a aktivní portfolio téměř dvě stě milionů amerických dolarů. Taková organizace má už potenciál získat přístup k miliardám dolarů na mezinárodních finančních trzích. Bude-li tento potenciál využit, tyto miliardy poslouží lidem, kteří si dosud nechali o finančních službách jen zdát.

Postaveny na důvěře
Poznatek, že „ekonomicky negramotní“ lidé žijící v rozvojových zemích skrývají nevyužitý potenciál a umějí velmi dobře využívat a splácet úvěry, odhalila jako první původem bangladéšská banka Grameen (Grameen Bank). Ta se věnuje poskytování mikrokreditů už od sedmdesátých let. Za tu dobu si vybudovala ohromnou reputaci a stala se vzorem pro další podobné instituce. I díky dodržování vlastních specifických pravidel má dnes Grameen Bank 6,1 milionu klientů. Charakteristickým rysem těchto úvěrů je, že nejsou postaveny na ručení nebo vynutitelné smlouvě, ale pouze na důvěře. Svoje služby Grameen přináší lidem až do domu na základě principu, že banka by měla přijít k lidem, a nikoli lidé do banky. Podmínkou úvěru je členství v dlužnické skupině. S poskytováním úvěrů jsou propojeny i spořící programy, jichž by se měli klienti účastnit. Obecně se úvěry poskytují prostřednictvím neziskových organizací nebo určitých družstevních záložen.

Jinou velkou organizací působící v oblasti mikrofinancování už víc než třicet let je ACCION International s dvěma miliony klientů. Partnerské organizace ACCIONu operují ve dvaadvaceti zemích světa a za posledních deset let udělily čtrnáct milionů půjček celkem za 9,4 miliardy dolarů. Sedmadevadesát procent z nich bylo v pořádku splaceno.

Instituce pracují se svými klienty velmi různě. Rozlišme například jejich přístup podle toho, zda úvěr poskytují klientu-jednotlivci, který ručí jen sám za sebe, nebo osobě, za jejíž úvěr ručí skupina osob. Solidární ručení skupiny osob má několik výhod – pro MFI je tu samozřejmě výhoda lepší vymahatelnosti úvěrů a dále možnost administrovat víc úvěrů najednou. Důležitým aspektem se stává fakt, že skupina si svoje dlužníky „ohlídá“, a to nejen, jestli půjčku splácí, ale i jak efektivně a na co prostředky vynakládá. Navíc společenský tlak je pro dlužníka motivací ukázat, že si umí poradit.

Většina mikrofinančních institucí spojuje svoje úvěrové služby s dalšími vzdělávacími nebo spořícími programy. Jsou mezi nimi rekvalifikační kurzy, řemeslné dílny nebo tréninky manažerských či marketingových dovedností. Tyto programy samozřejmě něco stojí, což se odráží v úrokových sazbách. Jejich efekt je ale pozitivní jak pro klienty, kteří získají další dovednosti, tak pro banky, které pravděpodobněji dostanou svoje prostředky zpět. Velmi často například organizace pořádají kurzy pro švadleny, jejichž absolventky mohou získat na úvěr šicí stroj.

Předcházet nepříjemnostem se splácením je třeba již od samého začátku spolupráce banky s klientem. Žadatel by měl už předem vědět, co si za úvěr pořídí a z čeho jej bude splácet. Proto je třeba vypracovat předem plán, z něhož bude jasné, čeho a jak chce žadatel dosáhnout a kolik to bude stát. Velkým nebezpečím často bývá nedostatečné posouzení záměru v jeho souvislostech. Také se stává, že úvěr například nestačí pokrýt skutečné náklady nebo klient špatně odhadne poptávku po službách nebo výrobcích, které chce nabízet.

Nejvíce si půjčují ženy
Devadesát procent mikrofinančních aktivit se dnes odehrává v Asii. Vedou Bangladéš a Indie - země, kde historicky prvně dosáhlo mikrofinancování větších rozměrů. Dopředu jde i Latinská Amerika. Afrika zůstává dosud pozadu, i když i tam se počet klientů neustále zvyšuje.

Zpráva Summitu o mikrokreditu za rok 2005 udává, že z 83,5 procent si půjčují ženy. U některých institucí je to ještě více, například u úspěšné Financiera Compartamos tvoří ženy pětadevadesát procent klientely. Ženy mají i vyšší schopnost splácet než muži. Proto vůbec nejlépe fungující formou mikrokreditu je malé družstvo žen, jejíž členky mezi sebou solidárně ručí. Mezi nejčastěji podporované aktivity žen patří zřízení krejčovské dílny či kadeřnického salónu, nákup zboží a následný prodej, zařízení malého občerstvení či otevření obchůdku. Tedy činnosti, na které není třeba příliš peněz ani speciální znalosti. Ženy mnohdy nedosáhnou na složitější aktivity kvůli nedostatku zkušeností a hlavně proto, že půjčky nejsou dostatečně vysoké.

Na mikrokreditu se klienti naučí, jak zacházet s penězi a porozumí tomu, co to znamená podnikat. Druhá fáze, rozvíjení skutečného podnikání, už vyžaduje větší nasazení a hlavně příznivé podnikatelské prostředí. Novopečení podnikatelé jsou schopni zajistit růst svojí firmy, jen jestliže jim to okolnosti umožní. Podmínkou fungování trhu je nejen dodržování obchodních pravidel, ale i průhledné právní prostředí a nezkorumpovaní úředníci a policie.

Darovat, či poskytnou úvěr?
Při vytváření programů se realizátoři rozvojových projektů rozhodují, jakou strategii v konkrétním projektu, zabývajícím se konkrétním problémem, použít. Stejně tak donátoři financují takové projekty, které podle jejich názoru přispějí nejvíce danému cíli. Základním cílem projektů je pomáhat lidem v nouzi a snižovat chudobu v rozvojových zemích. Projekty ale nemohou vyřešit všechny problémy chudoby, zvláště proto, že finanční zdroje vždycky byly a jsou omezené. I když vyspělé země neustále navyšují rozpočty na zahraniční rozvojovou spolupráci a i charita více méně funguje, stále není peněz dostatek.

Přesto i v kdejaké africké vesnici narazíte na studnu, trh, odpadní kanál, školu, postavené zahraničním donátorem. Ve vedlejší vesnici by možná studnu také potřebovali a třeba ještě víc. Jak ale zhodnotit potřeby obyvatel, když nikdy nemáme dokonalé informace, navíc, když každá vesnice logicky považuje tu svoji za nejpotřebnější a právě svůj problém za nejpalčivější? Navíc, i u těch projektů, které jsou dobře adaptované na místní potřeby, existuje riziko, že obyvatelé nebudou věc užívat podle očekávání a přání donátora. A tak se občas stane, že odpadky ucpou kanál a nikdo jej nevyčistí, že se čerpadlo rozbije, ale nejsou náhradní díly na jeho opravu nebo zarostou rákosím chovné rybníky, které měly místním lidem pomoci přečkat období sucha.

Rozvojové projekty jsou bezpochyby nenahraditelné ve snižování chudoby rozvojových zemí. Sektor školství či zdravotnictví jsou nejlepším příkladem. Těžko si třeba představit školení učitelů, za které by jeho účastníci platili vysoké poplatky, z nichž by mohl organizátor školení splatit náklady na jeho organizaci. Nebo třeba truhláře, který vyrobí školní lavice a nechává si platit od rodičů za to, že na nich jejich děti mohou sedět. Nákup vybavení nemocnice, programy prevence šíření HIV/AIDS, kurzy pro porodní asistentky jsou další z mnoha případů, kam se koncept mikrokreditů vůbec nehodí. Jindy není situace vůbec jednoznačná - je lepší dodat nemocnici zdarma léky nebo poskytnout úvěr začínajícímu podnikateli na nákup léků a zřízení malé lékárny? Je lepší darovat zemědělci krávu nebo mu na její nákup poskytnout úvěr?

Rozeberme hypotetickou situaci, k níž může velice snadno dojít. Nezisková organizace operující v určité venkovské oblasti distribuuje zdarma v rámci projektu chudým farmářům krávy. Organizace vybere několik rodin, které se zdají být podle zvolených kritérií nejpotřebnější. Sporné může být už to, zda jsou kritéria zvolena správně s ohledem na místní poměry a zda se tak pomoc dostane opravdu k těm nejchudším. Ve vedlejší vesnici pracuje jiná organizace, která krávy nerozdává, ale farmářům poskytuje na jejich nákup úvěry. Farmář na sebe účastí v projektu bere daleko větší zodpovědnost, neboť je povinen svou krávu postupně splatit. Vědomí toho, že ve vedlejší vesnici se zvířata rozdávají, může snížit jeho ochotu splátkový kalendář dodržovat.

Je možné najít mnoho případů, které jsou jakýmsi kompromisem mezi oběma přístupy. Ve skutečnosti mnoho mikrofinančních organizací tento pohled uplatňuje. Příkladem může být indická banka ICICI, která ve snaze získat další potenciální klienty přidala ke svým komerčním aktivitám i mikrokredity. Její zástupce podepsal s rodinou žijící na hranici přežití v severoindickém státě Uttar Pradéš jednoletou úvěrovou smlouvu na sto třicet amerických dolarů, která umožní rodině koupit buvola a prodávat jeho mléko. Ve smlouvě je zakotvena neobvyklá klauzule - jestliže zvíře nebude dávat mléko, rodina získá odklad měsíční splátky. Klient by bez příjmu z prodeje mléka byl nucen hledat peníze jinde nebo dokonce buvola prodat. A to by bylo kontraproduktivní pro něj i banku. Banka tak tím, že vychází vstříc klientovi, pomáhá i sobě.

Mezi ekonomy panuje shoda, že mikrokredity mají pozitivní vliv na snižování chudoby. Rozvíjení konceptu mikrofinancování - navyšování klientů mikrofinančních institucí - pomáhá naplňovat Rozvojové cíle tisíciletí. Tyto cíle byly přijaty na tzv. Miléniovém summitu v roce 2000 a stanovují konkrétní požadavky, kterých by mělo být dosaženo do roku 2015. Mikrofinancování přispívá například ke snižování počtu pracujících dětí a k nárůstu počtu dětí ve školách či k lepší připravenosti obyvatel na změny – cenové skoky, neúrodu atd. Rozvoj drobného podnikání napomáhá rozvoji hospodářství. Za peníze, které vydělá, poptává podnikatel další zboží, na kterém vydělá zas někdo jiný, což roztáčí kolotoč ekonomického růstu.

Organizace pracující v oblasti mikrofinancování jsou na ohromném vzestupu. Tento koncept se prostě ujal. Podporují jej vlády rozvojových i vyspělých zemí i mezinárodní organizace. Ve svých rozvojových projektech jej využívají téměř všechny významné nevládní organizace. I Organizace spojených národů se snaží mikrofinance podporovat a propagovat. Rok 2005 dokonce vyhlásila za Mezinárodní rok mikrokreditu.

Šéf celosvětové kampaně, která navázala na Summit o mikrokreditu v roce 1997, Sam Daley-Harris, již oznámil cíle, které budou oficiálně vyhlášeny na Globálním summitu, který se uskuteční v listopadu 2006. Hlavním cílem je, aby v roce 2015 využívalo mikrofinančních služeb 175 milionů lidí. Při průměrné pětičlenné rodině to znamená 875 milionů přímo dotčených lidí. Téměř miliarda lidí tak bude mít šanci dostat se z chudoby.

Sylva Táborská

S jakými novinkami přijdou banky?
21. dubna 2006, Bankovnictvi.iHNed.cz

Vývoj a novinky v oblasti retailového bankovnictví se pravidelně objevují v analýzách specializovaných společností, zkoumajících jednotlivé segmenty finančního trhu. Na následujících řádcích najdete souhrn nejzajímavějších trendů z různých studií z posledních měsíců.

Americké peněžní ústavy v loňském roce odhadem utratily 3,3 mld. USD ve formě nákladů na bankomaty, přičemž toto číslo by do roku 2008 mělo vzrůst na 3,8 mld. USD. Bankomatový trh prochází rychlými změnami. Po letech silného nárůstu transakčních objemů a počtu bankomatů vstupuje trh v USA do fáze zralosti. Rychlost změn v této oblasti se dramaticky zvýšila pod vlivem takových katalyzátorů, jakými jsou nové technologie a dodržování měnících se regulačních pravidel.

Banky tak musejí zvažovat cesty pro snižování nákladů na tento kanál - výnosy z bankomatů klesají, konkurenční tlaky rostou, potřeba investic na zvyšování konkurenceschopnosti bankomatů roste. Bankovní domy proto hledají alternativní strategie provozu bankomatů.

Analytici zde vidí dva hlavní trendy. Prvním je outsourcing významných částí bankomatových funkcí bank u jiných bank (důvodem je úspora nákladů, stabilizace nákladů a konzistentní služby klientům). Bankomatový kanál se stává více komoditizovaný při omezené diferenciaci bankomatem poskytovaných služeb mezi finančními institucemi - většina klientů používá bankomaty pouze na výběr peněz z účtu. Přitom dochází k posunu směrem k otevřenějším technologiím a k oddělování vlastnictví bankomatů od jejich provozování.

Druhým trendem pak je propůjčování bankomatů jednotlivým bankám tak, že nesou jejich značku. To je pro banku nákladově příznivější než vybudování nového bankomatu. Tento trend bude podle odhadu analytiků společnosti Celent nabývat do roku 2008 stále většího významu.

Prognózy říkají, že mobilní telefony se stanou nejdůležitějším zprostředkovatelem plateb nízkých hodnot na celém světě, přičemž výnosy z celosvětového obchodu překročí 24 mld. USD v roce 2006 a 55 mld. USD v roce 2008. Dochází a bude docházet k aliancím bank a mobilních operátorů a mobilní telefon přestane být tím, čím je dnes - stane se navíc i peněženkou. Klienti budou schopni mobilním telefonem platit. Tato technologie je už ve fázi zavádění v Asii. Ve Spojených státech lze čekat její nástup v roce 2007 a v Evropě v dalších letech.

Přes slibné možnosti, které skýtá rozvoj biometrických technologií, lze očekávat plné využití v bankách (v USA) teprve za deset a více let. Plným využitím se přitom myslí taková technologie, kdy bude možné zaplatit pouhým otiskem prstu místo karty s PIN. Banky po celém světě však už začínají biometrické technologie na ochranu proti podvodům využívat, přičemž Asie a Evropa mohou být v jejich zavádění o něco vpředu oproti USA.

Odborníci již testovali mnoho biometrických technologií, a to včetně poměrně bizarních typu tělesného pachu. Některé z nich se jeví jako "lídři" a postupem času dojde pravděpodobně k jejich rozšíření - sem patří například duhovka nebo otisk prstu. Používání biometrické ochrany se v brzké době očekává nejenom v bankovnictví, ale i v oblasti mobilních telefonů, laptopů, úschovných boxů a podobně.

Pododvětví mikrofinancí, jímž se rozumí poskytování malých úvěrů nízkopříjmovým rodinám, občanům či podnikatelům zejména v rozvojových zemích, je zatím v úvodní fázi rozvoje a jen asi desetina institucí poskytujících mikrofinance je zisková.

Komerční banky začínají mít zájem o vstup do tohoto podnikání. Trh roste a objevují se nové technologie na obsluhu tohoto segmentu. Objem úvěrů v mikrofinančním segmentu ve světě za posledních sedm let vzrostl zhruba desetinásobně.

Prodejci technologií pro automatizaci poboček nabízejí v současnosti vlastní zjednodušené verze CRM (tzv. CRM Lite). Ty se snaží usnadnit konvergenci funkcí přepážkových pracovníků, platformy banky a řízení vztahů se zákazníky. Za posledních deset let mnohokrát došlo k zavedení CRM systémů, které selhaly. Proto se banky oprávněně zajímají o odpovědi na otázky tohoto typu: Mohou dnešní nové systémy CRM uspět? Je možné přeměnit pobočku na úspěšný "prodejní stroj"? Jde hlavně o technologie, nebo je úspěch dán něčím jiným?

V posledních desetiletích se retailové banky soustředily na bankomaty, call centra a internetové bankovnictví. Automatizace poboček vázla. Dnes banky vidí, že pobočky jsou efektivním místem, které může napomáhat růstu aktiv a křížovému prodeji produktů. Proto mají zvýšený zájem na automatizaci svých poboček.

Hlavním důvodem nákupu nových řešení je však zastarávání těch existujících. Segmenty trhu automatizace poboček se dělí především podle velikosti bank. Nabízené systémy se pak liší podle šíře funkcionality a vyspělosti technologie.

Podle odhadů společnosti Celent měly výdaje na IT v evropských bankách v roce 2005 dosáhnout 45,7 mld. EUR. Nejvíce stály informační technologie banku HSBC (přes 3 mld. EUR), UBS (2,8 mld. EUR), Deutsche Bank (2,6 mld. EUR) a ABN AMRO (2,28 mld. EUR, všechna čísla jsou odhady). Výdaje ostatních bank byly nižší než 2 mld. EUR. Na dalších místech pomyslného žebříčku IT výdajů byly The Royal Bank of Scotland, Credit Suisse Group, ING Bank, Barclays a BNP Paribas.

Růst loňských IT výdajů činil meziročně u evropských bank 2,5 %. Podíl IT na provozních výdajích, jejichž celek rostl rychleji, tak spadl o 3 %. Hlavním cílem IT investic přitom zůstává snižování nákladů (tento důvod IT investic uvádí 90 % respondentů), výměna zděděných systémů (75 % respondentů) a zlepšení služeb klientům (65 %). Dalším důvodem je dodržování regulačních pravidel souvisejících mimo jiné s Basel II.

Trh outsourcingu obchodních procesů v bankách je stále ještě v plenkách. V Severní Americe by výdaje na outsourcing z loňských odhadovaných 4,6 mld. USD měly vyrůst v roce 2007 na 7,9 mld. USD. Banky jsou pod tlakem nízkých marží, odvětvové konsolidace a rostoucí globální konkurence. Proto se snaží rozlišovat, které procesy jsou jejich konkurenční výhodou a které by naopak mohly pro své klienty získávat pomocí outsourcingu jinde tak, aby došlo ke snížení celkových nákladů.

V USA zkoumá možnosti outsourcingu všech 50 největších bank, ale jen ty opravdu velké v této oblasti už něco reálně podnikly. Také v Evropě se některé banky již dostaly do fáze realizace, zejména ve Velké Británii. Na rozdíl od svých amerických kolegyň se evropské banky agresivněji zabývaly možností outsourcingu vertikálních procesů, například platebních operací.

Zpracovatelé plateb účtů obyvatelstva, poskytovatelé internetového bankovnictví a prodejci technologií třetích stran - ti všichni plánují nabízet plné spektrum aplikací, které bankám umožňují poskytovat komplexní sadu služeb řízení financí a platebních služeb, jimž Celent říká služby řízení osobní hotovosti. V případě plateb účtů obyvatelstva bude podle analytiků další vlnou změn to, co by se dalo nazvat vlnou konvergence. Během letošního roku by měla spatřit světlo světa také nová verze internetového bankovnictví, která bude jedinečně kombinovat převody peněz, agregaci, řízení osobních financí a platby účtů.

Ve Spojených státech, které jsou v rozvoji mnoha bankovních služeb o něco dál než Evropa, se platí asi 20 % účtů přes internetové bankovnictví. Těchto 20 % lze dále rozdělit na dvě skupiny. Z dnešních 9 % na 13 % by měl vzrůst v roce 2007 podíl plateb účtů prováděných přímo na stránkách společnosti, která účet vystavila, a ze současných 11 % na 16 % pak vzroste podíl plateb prováděných z bankovních stránek. S růstem využívání tohoto kanálu budou banky, které již online bankovnictví nabízejí dlouho, hledat způsoby, jak integrovat větší počet služeb do své nabídky internetbankingu.

Pokračuje rovněž trend k poskytování plateb účtů zdarma; v USA ho nabízí sedm z deseti největších bank. E-mail se opět stal životaschopným kanálem pro komunikaci o placení účtů a také pro jejich placení s tím, jak se podařilo vytvořit uživatelsky přátelštější šifrování.

Požadavky na call centra rostou již nyní; musejí poskytovat služby nejlepší možné kvality, přičemž jsou zodpovědná za zvládání rostoucího počtu kanálů a aplikací. Od pracovníků call center se rovněž očekává, že budou nejenom zvládat dotazy, ale také provádět křížový prodej dalších produktů na podporu trendu, kterým je "prodávat produkty všemi kanály". Technologie umožňují zvyšovat rychlost provozu.

Mezi tradiční a přetrvávající problémy call center patří pracovní a nákladová náročnost. Transakce prostřednictvím jejich pracovníků patří mezi nejnákladnější z hlediska obsluhy klienta.

Využívání samoobslužných kanálů přineslo odlehčení, ale na druhé straně také negativa. Banky se začaly bát, že klienty tlačí příliš "nízko" na úroveň nezávislosti na bance, což by mohlo podkopat poradenskou pozici banky. Banky tak nejen riskují, že se u nich klient bude "cítit jako číslo", ale existuje také možnost, že na ně klient bude nahlížet jen jako na jednu z mnoha bank. Vznikají sice řešení tohoto problému, některá z nich jsou však podle odborníků dražší než přínos, který nabízejí.

Výdaje na bezpečnost IT v Severní Americe měly loni dosáhnout 1,8 mld. USD, což znamená 12,2% meziroční nárůst. Není překvapující, že bezpečnost znamená pro banky v první řadě bezpečnost IT systémů - ochrana proti podvodům na účtech a bankovním loupežím je velmi důležitá. Banky se potýkají s problémy jako krádeže identity, podvody na účtech, trojští koně, hackeři, phishing a mnoho dalších kriminálních praktik.

Kromě vnějších a vnitřních kriminálních rizik je třeba mít neustále na paměti řízení rizik a dodržování regulačních pravidel, takže investice do bezpečnosti budou i nadále patřit mezi významné výdaje bank.

Banky v USA mezi srpnem 2004 a srpnem 2005 utratily asi 6 mld. USD na vybudování nových poboček, přičemž 450 mil. USD šlo na nové pobočkové technologie. Během roku 2004 bylo otevřeno každý den pět nových poboček. Podle odborníků z Celentu se však banky musejí dívat na pobočky jinak než jako na transakční centra; musejí investovat moudře, aby nedošlo k nasycení trhu.

Počet transakcí na pobočkách bude klesat, takže tradiční struktura pobočky bude nepotřebná. Pobočky proto musejí být jiné - zaměřené na prodej produktů a obslužné činnosti.

PŘEVODY PENĚZ Do roku 2007 bude mít v USA asi 40 % rodin pocházejících ze zahraničí internetové bankovnictví a nejméně polovina z nich bude posílat peníze buď prostřednictvím internetu, nebo pomocí karty či dalšími způsoby.

Jednotliví hráči na trhu se pro poskytování globálních převodů peněz spojují do kooperačních aliancí. Konkurence se zostřuje a vzniká tlak na pokles cen; ziskovost tohoto segmentu trhu přesto zůstane dobrá i v dalších letech.

V závislosti na přístupu, který banka zvolí pro multikanálovou integraci, lze očekávat úspory v oblastech IT a provozu mezi 10 % a 25 % ročně. Banky v Evropě a Severní Americe mají zpravidla jednu ze tří základních strategií. Patří mezi ně jednokanálový přístup, celopodnikový přístup a přístup postupného přidávání nejlepších prvků.

Banky v Evropě dávají větší důraz na integraci různých zděděných systémů a na jejich integraci do kanálů. Severoamerické banky naproti tomu nejprve pracovaly na zlepšení provozní efektivity.

Přímé bankovnictví se setkalo s úspěchem a stalo se životaschopnou alternativou pro vstup na nové trhy. Zatímco pobočka zůstala primárním hybatelem prodeje produktů u multikanálových bank, přímé kanály byly používány často s úspěchem nově vstupujícími bankami na některé trhy, kde již je vysoké množství poboček, zejména v Kanadě a západní Evropě, v menší míře pak i USA, tvrdí odborníci z Celentu.


Velké finanční skupiny již pronikají do oblasti mikrofinancí
13.října 2006, Finance.cz

Mikrofinanční úvěrování bylo v minulosti mimo zájem velkých finančních institucí. Nyní však se jejich zájem začíná soustřeďovat i na tuto oblast. V současné době jsou patrné i snahy o provázání drobných investorů s dlužníky v třetích zemích. 

Jaké dnes existují instituce působící v mikrofinanční oblasti?
Jednou z vlajkovou lodí je indonéská banka Rakyat, nejrozsáhlejší mikrofinanční instituce světa. Tato státem vlastněná banka slouží 22 millionům spořitelům, kteří jsou ve svých vesnicích členy svých autonomních mikro-bank. Banka Rakyat je výsledkem úspěšné transformace státem vlastněné zemědělské banky během osmdesátých let minulého století.

Skupina ACCION International, pionýr microfinance, byla založená studentem práv Josephem Blatchfordem, který chtěl alokovat chudobu ve velkých latinoamerických městech. Začal jako dobrovolník v suburbiích Karakasu s 90.000 dolary shromážděných od soukromých společností. ACCION je dnes jedna z prvních mikrofinančních organizací světa, jejíž síť se rozestírá od Latinské Ameriky, USA až po Afriku. Tato skupina založila v roce 1992 bolivijskou BancoSol, první komerční banku na světě, která se soustředí výhradně na produkty mikrofinance. V současnosti banka nabízí více než 70.000 klientům širokou paletu finančních služeb, včetně spořících účtů, kreditních karet a hypoték – produktů, které byly před pěti lety dostupně pouze Bolivijským vyšším třídám. BancoSol už není sama: více než 15 organizací napojených na skupinu ACCION jsou dnes regulovanými finančními institucemi.

Indická SEWA Bank byla založena v roce 1972 jako obchodní sdružení v indickém státě Gujarat, s cílem posílit vyjednávací sílu jejich členů pro zvýšení příjmů, zaměstnanosti a přístupu k sociálním službám. Za rok čtyři tisíce žen sesbíraly kapitál a založily Mahila SEWA Co-operative Bank. Od té doby poskytují bankovní služby chudým, analfabetům, samoživitelkám a staly se solidní finanční skupinou se zhruba 30.000 aktivními klienty.

Legendární bangladéšská Grameen Bank, založená dnes již celebritou rozvojových institucí, Dr. Mohammadem Yunusem, poskytuje úvěry téměř 4 milionům klientům a částečně se soustředí i na běžné komerční bankovnictví.

Počet mikrofinančních institucí, jichž jsou dnes tisíce a zájem o nich, bude nepochybně stoupat. Tradiční investiční instrumenty, ať již to jsou termínové vklady, pokladniční poukázky, státní, korporátní nebo hypotéční dluhopisy, jsou ve srovnání s úrokovými možnostmi mikrofinancí potenciálně méně zajímavé. To je přesně důvod, proč je sektor mikroúvěrů doposud podfinancovaný a nabízí na západní poměry nevídané úrokové míry. Půjčky živnostníkům v chudých zemích třetího světa jsou mimo expertní zájmy finančníků z vyspělého světa. A to navzdory tomu, že jde o klientelu, která čítá stovky miliónů, možná miliardy klientů. Zde je obrovský a doposud jen z malé části objevený trh.

Velké finanční skupiny již o mikrofinancích ví a pomalu na ně začínají soustřeďovat pozornost. Skupina Citigroup v roce 2005 založila mikrofinanční fond. Následovaly ji i Deutsche Bank, francouzská Societe Generale a holandská Rabobank. Citigroup též pracuje na sekuritizaci mikroúvěrů ve spolupráci s některými většími mikrofinančními institucemi, jako například mexickou Compartamos. Znamená to, že se učí převádět velké množství drobných úvěrů do portfolia úvěrů, krytých obchodovatelným dluhopisem.

Malý investor díky mikrofinancích prozatím stěží může vydělat, ale to možná nebude dlouho trvat. Existují projekty jako Kiva.org, který pomocí internetového portálu a služby PayPal dokáže finančně propojit „první“ a „třetí“ svět. Jedná se však o čistě charitativní projekt, který investorovi nese nulový úrok.

Některé pokrokové a dynamické mikrofinanční instituce, jako například prudce rostoucí mexická FIPS AC, hodlají podobných elektronických mechanismů využít ke své vlastní expanzi – vydělat přitom nechtějí na úrocích, ale na zprostředkování obchodu s produkty z chudých trhů investorům z bohatšího světa. Úrok přitom chápou jako prostředek expanze a nástroj k získávání stále většího množství informací o těchto trzích. Tento ojedinělý dualistický postoj je možná modelem budoucích strategií, které povedou ke změně třetího světa - úrok jako nástroj rozvoje obchodu, který pomáhá odbytu a zároveň tak posiluje finanční sílu dlužníků.

Je pravděpodobné, že se masy světových investorů v honbě za úrokovými procenty již brzy soustředí na obří trhy rozvojového světa, tvořené davy malých podnikatelů, které rostou rychleji než rozvinutý svět a touží po kapitálu.

Česká republika má proti ostatním zemím náskok. Existuje tu skupina nejmenovaných bankovních a IT profesionálů usilující o přístup na trhy microfinance. Během následujících týdnů by měla být ohlášena a na trh uvedena struktura umožňující zprostředkování mikrofinančních trhů bohatším investorům, o níž vás portál Finance.cz bude informovat.

Autor: Tomáš Hes, pracuje ve vedení mexicko-americké mikrofinanční organizace FIPS