ÚROKY V KÁVĚ

Naším klíčovým projektem je Úrok v Kávě, který jsme rozvinuli ve spolupráci s Mexickým družstvem Tosepan a českými importéry. Princip je jednoduchý. Investor podpoří družstvo Tosepan, resp. jeho obchodní složku Maseual Xicaualis S.C.L. finanční injekcí úročenou 7% p.a.. Kapitál je použit pro renovaci kávových plantáží, které jsou pěstované v obnovených lesních ekosystémech. Peníze tak putují do obnovy tropického mlžného lesa, z čehož benefituje biodiversita, voda, vzduch i lidé.

Úrok českým podporovatelům se platí formou zrnkové kávy pěstované družstevníky v Tosepanu, která je dovážená za velkoobchodní cenu.

Při půjčce 12,000 Kč tak investor získává každé čtyři měsíce kilo zrnkové kávy pěstované na plantážích, které zároveň podporuje finančně. Při půjčce 24,000 Kč získává kilo každé dva měsíce. Pokud není využitá káva, půjčka narůstá o úroky.

Narostlou jistinu lze kdykoli vybrat. 

Globální kruh se uzavírá. Komparativní výhody se sčítají ve jménu trvalé udržitelnosti. 

 

 Česká myELEN.com: Malé částky, které mění svět

Do dnešního dne se pomoc Čechů rozvojovému světu prostřednictvím mikrofinancí vyšplhala do výše téměř tří milionů korun, což dokládá nejen zájem o adopci podnikatelek na dálku, ale také ochotu Čechů pomoci rozvojovým zemím. Tato nová forma pomoci drobným podnikatelkám z rozvojových zemí prostřednictvím poskytnutí návratné finanční pomoci byla představena české veřejnosti začátkem tohoto roku spuštěním mikrofinančního portálu www.myELEN.com (my Electronic Loan Exchange Network), kde mají čeští ale i evropští občané možnost poskytnout mikropůjčku jimi vybranému jedinci či skupině klientů mikrofinančních institucí v chudých oblastech Mexika. Dosud všichni příjemci mikropůjček byly ženy, často samoživitelky.

Pilotní verze myELEN.com odstartovala již v prosinci a od té doby portál navštívilo přes 12 000 uživatelů. Stovky Čechů tak poskytly mikroúvěry lidem v rozvojovém světě v relativně malých částkách v celkovém objemu blížícím se 3 milionům českých korun. Průměrná výše mikropůjčky se v tomto případě pohybuje okolo 7 000 korun. O investici přes portál myELEN mají ale zájem i občané sousedních zemí, a jak informuje výkonná ředitelka společnosti Microfinance, a.s. Linda Hanyková v budoucích měsících bychom rádi představili portál i dalším členským státům EU. V tuto chvíli jsme ale nesmírně potěšeni, že si myELEN dokázal získat důvěru a zájem ze strany české veřejnosti. Děkujeme za odhodlání a ochotu pomáhat. Děkujeme i jménem chudých Mexičanů, v jejichž životě má mikropůjčka naprosto zásadní význam.

Prioritou pro myELEN však zůstává rozvoj a implementace spolupráce s dalšími mikrofinančními institucemi: pro tuto chvíli jsme se rozhodli spolupracovat výhradně s mikrofinančními institucemi v Mexiku. Známe tamější legislativní a daňový rámec, smlouvy uzavřené s Českou republikou, těšíme se podpoře mexických úřadů a umíme se již pohybovat v tamějším terénu, zmiňuje Hanyková. Pro budoucí roky uvažujeme o navázání spolupráce s mikrofinančními entitami v dalších místech Latinské Ameriky, kde je kapitálu podobně žalostný nedostatek, avšak riziko pro investory není tak vysoké jako například v Africe, dodává Hanyková, těmito zeměmi jsou Peru, Bolívie, Argentina či Brazílie. Je tedy jisté, že se čeští sociálně motivovaní investoři mají na co těšit.

V současné době, kdy mezinárodní finanční trhy prožívají otřes, kdy se americký dolar nepřetržitě propadá a kdy kurzy akcií vesměs zaznamenávají pokles, právě microfinance představují zajímavý výnos, přestože hlavní motivací nebývá zisk z poskytnuté mikropůjčky, ale sociální cítění poskytovatele. Solidarita a společenská zodpovědnost investorů zaznamenává globální vzestup, a sílí i v České republice. Investice do mikrofinancí si v posledních letech oblíbili zejména Američané, kdy například bývalý prezident USA, Bill Clinton, veřejně propagoval mikrofinanční portál Kiva.com. Pozadu nejsou ale ani Evropané: například v Holandsku či Velké Británii objemy etických investic rapidně rostou.

"Jsem z projektu mikrofinancí upřímně nadšen. Je to druh pomoci, který jako jeden z mála opravdu funguje. Parafrází starého rčení by se dalo říct: Daruj někomu humanitární pomoc a na den ho nasytíš, ale učiníš jej závislým na tvé pomoci po zbytek jeho života, odejmeš mu iniciativu a víru v jeho vlastní schopnosti. Půjč někomu peníze za férových podmínek na rozvoj jeho podnikání a vybuduješ sebevědomého člověka, který změní nejen svůj osud ale i osud všech okolo k lepšímu. Mikrofinance boří bludný kruh chudoby a nechávají na plné obrátky pracovat ty největší výhody soucitného kapitalismu. Toto je jediný druh pomoci kterému věřím a který funguje," vyjadřuje pan Vojtěch Šmajer z Brna svou přízeň.

V rozvojových zemích a zejména v jejích chudších regionech bývají mikrofinance často jedinou možností jak se vymanit z chudoby. Znamenají přístup ke kapitálu, byť se jedná v průměru o desítky dolarů. Jedná se ale o desítky dolarů, které Vám dají možnost pracovat a získat nezávislost.

Již během tohoto léta bude společností Microfinance, a.s. představena další verze portálu myELEN s portfoliem nových mikrofinančních institucí, čímž bude dosaženo vyššího stupně diverzifikace. Avšak i nadále je nutné pro všechny potencionální investory sledovat konkrétní finanční ukazatele té či oné mikrofinanční instituce: Jedněmi z hlavních parametrů kvality lokální instituce je procento ohrožených mikroúvěrů, čili úvěrů nesplacených déle než 30 či více dní, dále pak je to míra kapitálové přiměřenosti, provozní soběstačnost či objem úvěrového portfolia uvádí ekonom Pavel Kohout, jeden ze zakladatelů společnosti Microfinace, a.s. Našim záměrem je abychom na portálu myELEN představili pouze kvalitní, efektivně vedené mikrofinanční instituce, kde je riziko ztráty poskytnuté mikropůjčky velmi nízké, dodává Hanyková.

 

“Ušlechtilost hudby, ušlechtilost pomoci“ 

PRAHA, Česká Republika, 17. prosince 2007 – Dne 23.prosince 2007 vystoupí Gabriela Demeterová se svým doprovodným Collegiem na Vánočním benefičním koncerte v Břevnovském klášteře, v Bazilice sv. Markéty. Koncert bude uveden pod záštitou starosty Prahy 6, Mgr. Tomáše Chalupy a zároveň ho zahájí jeho Excelence, José Luis Bernal, velvyslanec Mexika v České Republice.

Po třech letech, kdy Gabriela Demeterová excelovala pouze v zahraničních koncertních síních, ma Česká Republika druhou možnost si vyslechnout její ušlechtilou hudbu. Avšak, narozdíl od prvního Vánočního Galakoncertu na Žofíně, je její druhý koncert benefičním, věnovaným novému fenoménu dnešních dní – mikrofinancím. V tuto poslední adventní neděli se rozezní ušlechtilé tóny hudby nejen pro oslavu Vánoc a umělecký zážitek: hudba Gabriely Demeterové bude v tento den symbolizovat pomoc těm nejchudším lidem na naší planetě, pomoc prostřednictvím mikrofinancí.

Mikrofinance jsou fungujícím nástrojem v boji proti chudobě a metodou, která za poslední čtyři desetiletí již prokázala svou účinnost v mnoha zemích světa. Jelikož byly před několika dny mikrofinance představeny České republice projektem www.myELEN.com, paní Demeterová se rozhodla podpořit Nadační fond Microfinance, který je součástí struktury projektu. Výtěžek z prodeje vstupenek koncertu poputuje na pomoc chudým ženám v mexických oblastech Guanajuato, Baja California a Oaxaca. I proto lze záměr tohoto koncertu vyjádřit jako pomoc Ženy ženám. Věříme, ze tento koncert bude silným kulturním zážitkem, umocněným kouzelnou atmosférou Vánoc a Břevnovského kláštera.

Na programu budou Vánoční melodie a klasické skladby Telemanna, Corelliho, Vivaldiho a Bacha.

Přijďte se i Vy nadechnout ušlechtilosti hudby spojené s ušlechtilostí pomoci!

Adopce podnikatelů na dálku: Mikrofinancujte...Jak na to?
6.prosince 2007, Investujeme.cz

Mikrofinancování v praxi: Institucí umožňujících on-line přístup k mikrofinančním projektům v rozvojových zemí není mnoho. Jedna z nich vzniká také v České republice. Jakého výnosu můžete dosáhnout? A co riskujete?

Způsobů, jak mikrofinancovat, není mnoho. V nejbližších dnech se ale naskytne možnost mikrofinancovat i z České republiky.

O principu fungování mikrofinancí jsme psali v článku Mikrofinance: živá voda ekonomik rozvojových zemí i investičních portfolií.

Technologickým vývojem a zkušenostmi se obor mikrofinancí stává čím dál více efektivnější, překážkou k dalšímu kvalitativnímu skoku a rozvoji představuje nedostatek prostředků mikrofinančních institucí. Z tohoto pohledu se jeví zlomem ve vývoji mikrofinancování využití internetu.

Pionýry v oblasti využití internetu k mikrofinancování jsou především společnosti v USA, kde lze tyto projekty díky příhodnějším legislativním a technologickým podmínkám mnohem snáze realizovat. Mezi nejvýznamnější mikrofinanční portály lze zařadit www.kiva.org, www.prosper.com a nově spuštěný server www.microplace.com jehož provozovatelem je www.ebay.com .

Výhodou využití internetu je především v rychlost přenosu informací a možnosti zapojení mnohem většího počtu osob - investorů/dárců, kteří do systému přinesou větší objem prostředků dále distribuovaných mikrofinančními institucemi (MFI).

Kdo jsou účastníci?
Pojem investor/dárce uvádím záměrně. Dosud byl obor mikrofinancí spíše nástrojem efektivní distribuce finanční pomoci, nicméně v souvislosti s rostoucí profesionalitou mikrofinančních institucí, z nichž některé již získali dokonce bankovní licenci (např. mexická Compartamos a peruánská MiBanco), a růstem transparentnosti sektoru mají mikrofinance potenciál stát se plnohodnotným investičním nástrojem. Proto v dalším textu používám pojem investor.

Jednou z prvních společností v Evropě, která začíná s poskytováním mikrokreditů prostřednictvím internetu, je pražská společnost Microfinance a. s. Společnost Microfinance připravuje v následujících dnech spuštění internetového portálu www.myelen.com (Electronic Loan Exchange Network), který bude schopen on-line zprostředkovávat kontakt investora a žadatele o půjčku včetně zabezpečení souvisejících finančních toků. Cílem projektu je, podle slov vedoucí projektu Lindy Hanykové, vytvořit "fungující most mezi světem přebytku a světem kritického nedostatku kapitálu".

Prozatím společnost Mikrofinance spolupracuje s mexickou specializovanou mikrofinanční institucí FIPS, jejíž služeb využívá v současnosti přibližně 9000 klientů. V blízké budoucnosti by podle slov Lindy Hanykové mělo dojít k navázání vztahu s dalšími mikrofinančními institucemi v dalších zemích Latinské Ameriky, Blízkého východu a východní Evropy. Konkrétní země prozatím vedoucí projektu tají.

Klienty FIPS jsou především drobní živnostníci, maloobchodníci a farmáři, o jejichž zdroji příjmu vypovídá graf 1. Na stránkách myELEN.com má potencionální investor možnost seznámit se s konkrétními projekty a finančními požadavky klientů FIPS. Projekty zde prezentují jak jednotlivci, členové tzv. Solidárních skupin (Solidarity Groups), tak celé skupiny drobných podnikatelů organizovaných v tzv. vesnických bankách (Village Banks).

Podmínky investování, výnos
Návštěvník portálu myELEN.com si může jako cíl své investice vybrat buď konkrétní projekt nebo se může rozhodnout pro přímou investici do mikrofinanční instituce, která jeho prostředky dále rozprostře ve svém portfoliu klientů. Minimální a maximální výši investice zobrazuje následující tabulka.

FIPS svým investorům za jejich prostředky nabízí pravidelné zaručené zhodnocení v závislosti na investované/půjčené částce a zvolené době připisování pravidelných úrokových výnosů a splátek jistiny na účet investora. Zvýhodněná úroková sazba pro 12měsíční období oproti čtvrtletnímu připisování je dána především nižšími náklady na administrativu.

Relativně vysoká míra zhodnocení odráží určitou míru rizika, které klient podstupuje a zároveň je odrazem ceny, kterou je schopen příjemce půjčky akceptovat za poskytnutí kapitálu. FIPS svým klientům v současnosti půjčuje s roční úrokovou sazbou 48 %, přičemž je však nutno přihlédnout k nákladům, které jsou dány především nákladností při tvorbě struktury financování, náročností administrativy a nedostatečnou infrastrukturou v oblastech čerpání úvěrů.
 

Postup investování a výplata zhodnocení
Pokud se klient rozhodne pro projekt v odpovídající částce, zaregistruje se na stránkách myELEN.com nebo na pobočce Microfinance a.s. a obratem obdrží obchodní smlouvu s mikrofinanční institucí FIPS (max. doba pro vyřízení 5 dní). Smlouva nabude platnosti okamžikem převodu prostředků na konkrétní účet pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě.

V současnosti lze úhradu provést příkazem k úhradě nebo platební kartou umožňující platby přes internet. V blízké budoucnosti bude zprovozněn na stránkách myELEN.com také systém PayPal.

Ve smluvený termín (ročně, čtvrtletně) budou následně na účet investora připisovány příslušné splátky úvěru včetně zhodnocení, ovšem s upozorněním, že výnosy z investice je potřeba zdanit podle českého daňového předpisu, kdy se jedná o výnosy z kapitálových výnosů. Pravidelnost plateb je dozorována společností Microfinance a.s.
 

Rizika a principy jeho omezení ze strany FIPS
Každý potenciální investor musí zvážit investiční rizika související se zamýšlenou investicí. V případě projektu myELEN lze rizika rozdělit do tří základních kategorií s různou mírou pravděpodobnosti ohrožení investice. Konkrétní opatření k zamezení rizika uvádím v následujícím textu.

- riziko insolventnosti dlužníka, případně skupiny dlužníků (lokální riziko) - riziko insolventnosti mikrofinanční instituce, tedy FIPS (institucionální riziko) - riziko teritoriální

Lokální riziko, tedy riziko nesplacení dlužné částky dlužníkem existuje, ale je z velké části omezeno především systémem poskytování mikrofinančních půjček, v rámci něhož se uplatňuje kolektivní ručení žadatelů. Kolektivní ručení znamená, že pokud jeden z dlužníků neuhradí pravidelnou splátku, úhrada spočine na bedrech ostatních členů skupiny.

FIPS organizuje v rámci svých projektů dlužníky (z 98 % se jedná o ženy) do tzv. vesnických bank a solidárních skupin (Village Banks, Solidarity Groups), přičemž úvěry jsou vždy poskytovány v určitých cyklech. Klient splácí nejdříve menší částky ve velmi krátkých frekvencích (týden). V případě, že se osvědčí, je mu poskytnut další mikroúvěr na vyšší částku. Tento přístup je uplatňován především v rámci vesnických bank, kde o schválení úvěru rozhodují samotní členové v čele s prezidentkou skupiny.

V případě, že dlužník prošel minimálně dvěma cykly financování a získal důvěru FIPS, je mu umožněno vytvořit s dalšími důvěryhodnými dlužníky tzv. solidární skupinu, kde může čerpat vyšší částku s delším úvěrovým cyklem a periodou splácení. Cílem mikrofinančních instituce je spíše tvorba solidárních skupin, jejichž správa je podstatně levnější a efektivnější.

Vzhledem k tomu, že dlužníci se v rámci skupiny většinou velice dobře znají, funguje tu motivační faktor strachu z ostudy a vyloučení ze skupiny. Z tohoto důvodu nedosahuje míra opožděných úvěrů ani 2 % všech poskytnutých úvěrů FIPS.

Institucionální riziko spočívá především v insolvenci a případném zpronevěření prostředků samotnou mikrofinanční institucí. Z pohledu investora je toto riziko obecně vyšší než neplacení ze strany koncového dlužníka. Vždy je potřeba mít na vědomí, že investice putuje do zemí třetího světa, kde případná vymahatelnost investovaných prostředků je velice diskutabilní. Investor by si měl vždy ověřit dostupnost dat o mikrofinanční instituci, členech managementu a prověřit finanční indikátory, které vypovídají o finanční kondici poskytovatele úvěrů.

Pro mikrofinanční instituci FIPS hovoří určitá historie a tedy zkušenost v oboru, datum založení 1. 9. 2003, dostupnost dat a úroveň finančních indikátorů, uvedených v češtině na stránkách FIPS, které odpovídají informacím z nezávislého portálu www.mixmarket.org .

Riziko teritoriální spočívá především v nepředvídatelnosti vývoje v rozvojových zemích. FIPS působí na území Mexika, které jako celek bezpochyby patří k bezpečnějším a stabilnějším zemím. Přesto i v rámci Mexika lze některé státy označit za nestabilní a rizikové, ať už z důvodů politických (korupce v samosprávě, vliv mafie, činnost skupin usilující o územní nezávislost (Chiapas)) nebo živelných.

I tato rizika se FIPS snaží omezit na minimum. Většina jejich klientů působí v politicky relativně stabilních státech s nízkým výskytem živelných katastrof (Oaxaca, Guanajuato a Baja California).

Závěr
S přihlédnutím na všechna vyjmenovaná rizika může u investora převládnout pocit, že výnos v řádu maximálně deseti procent ročně nemůže vyvážit riziko, které investor podstupuje. Záleží však na individuálním posouzení.

Investice do mikrofinančního sektoru by prozatím měla být především kořením investičního portfolia s určitým pozitivním nádechem charity. Nicméně výhledově by se podobný typ investice, díky své poměrně značné nezávislosti na výkyvech na globálních trzích, mohl stát významným stabilizačním prvkem každého portfolia.

Luboš Svačina

 
 

Češi mohou investovat do chudých Mexičanů
30.říjen 2007, ČT24

Praha – Pomoc okolnímu světu, především pak chudým lidem v Mexiku, nabízí tzv. mikroúvěr, který je podporovaný českými investory. V rámci internetového projektu myElen.com tak může každý vložit své úspory do podpory drobného podnikání mexických živnostníků. I když návratnost půjček je téměř 98 procent, investice s sebou samozřejmě nese rizika.

K zakladatelům projektu patří i ekonom Pavel Kohout, který dříve pracoval jako poradce dvou ministrů financí. "Hlavní myšlenka je taková, že lidem, kteří jsou příjemci pomoci, nedá nikdo nic zadarmo. Podle zkušeností se ukazuje, že když se rozdává finanční pomoc, není to efektivní, lidé si na to zvyknou a přestanou pracovat," říká ekonom.

Pavel Kohout také vysvětluje, proč riziko nesou lidé poskytující mikroúvěry a ne banky: "Vzpomeňte si, jak to bylo v devadesátých letech s českými bankami, ty také raději půjčovaly velkým podnikům a méně ochotně půjčovaly drobným klientům, protože s nimi je více práce. S mikrofinančními klienty je skutečně hodně práce. Je nutné je navštěvovat na venkově, je nutné za nimi jezdit… Teprve v poslední době si banky uvědomují, že je to obrovský a doposud nevyužitý trh."

Mikrofinance fungují mimo Mexiko i v ostatních státech, původem jsou z Bangladéše, rozšiřují se v Indii a jiných asijských zemích a nyní se rozmáhají v Latinské Americe. Zajímavým faktem je, že převážnou většinu klientů mikrofinančních institucí tvoří ženy. "Například tato pěstitelka rajčat z mexického státu Guanajuato začínala prakticky s nulou. Dnes má několik skleníků a stala se z ní úspěšná podnikatelka," poukazuje na jednu z fotek klientů ekonom Kohout.

"Tento systém především obchází vlády, to znamená, že obchází ten nejnákladnější a nejméně efektivní článek řetězu. Lidé investují prostřednictvím organizace, která přímo pracuje s lidmi, kteří jsou příjemci financí. Není to tak, že by si tito lidé mohli dovolit nesplácet, jsou dosti disciplinovaní. To znamená, že se nejedná o rozdávání peněz zadarmo," dodává Pavel Kohout.

  •  

  • Česko má jako druhé v Evropě portál pro půjčky chudým
    31. leden 2008, ČTK, Finanční noviny

    Praha - Češi se mohou jako druzí v Evropě zapojit do nového druhu pomoci v boji proti chudobě v rozvojových zemích. Prostřednictvím internetového portálu www.myelen.com mohou půjčovat peníze mexickým drobným podnikatelům. Uvedli to na představení novinky zástupci české firmy Microfinance. Podle nich fenomén pod názvem mikrofinance sklízí úspěchy po celém světě.

    Systém mikrofinancí je postaven na propojení investorů z vyspělých zemí s nejchudšími obyvateli třetího světa, kteří musí žít za pár dolarů denně. Těmto lidem nechybí chuť pracovat ani nápady, ale mají jen mizivou šanci získat peníze. Příkladně v Mexiku přes 40 procent lidí z více než stovky milionů obyvatel žije v podmínkách chudoby, uvedl mexický velvyslanec José Luis Bernal.

    U Čechů by měl podle organizátorů nápad slavit úspěch. "Češi jsou ze střední a východní Evropy zdaleka nejvíce orientovaní na třetí svět," řekl Miroslav Zámečník z Nadačního fondu Microfinance. Podle něho se to prokázalo například při shromažďování pomoci obětem ničivé cunami. V Česku také úspěšně fungují adopce dětí. "Místo adopce dítěte si adoptujete podnikatele," uvedl Zámečník. 
    Čeští byznysmeni spouštějí "banku" pro chudé
    29. října 2007, Mladá fronta Dnes

    Projekt myElen.com, což je anglická zkratka pro "moji výměnnou síť úvěrů", je těsně před spuštěním. Momentálně to je asi ta nejoriginálnější investice pro velké i drobné investory, protože vybízí: "Investuj do ´svého´ podnikavého indiána, respektive indiánky, měj dobrý pocit z pomoci jeho drobnému podnikání a ještě na tom vydělej."                                                                                                                           
  • Velký byznys s mikroúvěry
    Na první pohled to vypadá spíš jako charita: půjčit někomu, kdo spí na hliněné podlaze s houfem dětí, neumí se často ani podepsat a nemá žádný majetek do záruky.

    Jenže pozor: opak je pravdou. Mikroúvěry, které zpopularizoval nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Júnus, jsou velký byznys. Konkrétně v Mexiku se tím zabývají už stovky mikrofinančních institucí.

    Miniaturními půjčkami na drobné podnikání pomáhají postavit se na vlastní nohy těm nejchudším v zaostalých částech země. A poptávka je obrovská. "Naplněna je podle odhadů zatím jen zhruba ze tří až pěti procent," říká výkonná ředitelka českého projektu Linda Hanyková.

    Podle ekonoma Tomáše Hese, který pracuje v Mexiku pro jednu z mikrofinančních institucí, nemá k úvěrům přístup asi deset milionů Mexičanů, kteří by jinak mohli začít podnikat.

    "My jsme malinká firma, máme deset tisíc klientů. To jsou promile trhu," říká o "své" mikrofinanční společnosti FIPS. Ta se jako první uchází přes portál myElen o přízeň českých střadatelů.

    "Jen ve státě Oaxaca na náš kapitál čekají čtyři tisíce lidí. Chodí do našich poboček, ťukají na dveře a prosí o půjčku, protože se blíží Vánoce a během nich prodají většinu zboží. Je to dost frustrující, když vím, kolik kapitálu se točí v Evropě a jak je tady potřeba," popisuje, jak přišel na nápad přemostit svět, kde je přebytek volného kapitálu, se světem, kde je ho nedostatek.

    "Přišel a řekl: vy máte skoro nejlevnější peníze v Evropě a my nejdražší. V Česku spoříte dvě procenta, my si v Mexiku půjčujeme za dvacet. Tak proč to nedat dohromady?" popisuje začátky ekonom Miroslav Zámečník, který pomáhal projekt spustit.

    V devadesátých letech pracoval jako český vyslanec ve Světové bance, mezinárodní organizaci pro pomoc chudým. Podle něj je však přímá vládní charita problematická a méně efektivní. "Mikroúvěry pomáhají bez vlády, bez postranních úmyslů. Podporujete příběh člověka, který se snaží a jen potřebuje půjčku," říká.
  • Prestižní investice
    Čeští "bankéři" chudých už testovali, jestli bude o podobný typ investice zájem. "Udělali jsme prezentaci pro vybrané podnikatele a zjistili, že zájem je obrovský. Určitá vrstva lidí už o svých penězích nepřemýšlí jen tak, aby co nejvíc vydělali, ale aby ta investice byla i prestižní," říká Tomáš Mládek, další ze spoluzakladatelů myElen a zároveň ředitel projektu internetové zdravotní knížky IZIP.

    "Vybudovali jsme bezpečný systém na správu dat ze zdravotních dokumentací, a tak jsme uvažovali, jak naše know-how využít i pro správu jiných portfolií než údajů o chorobách," popisuje, jak se k půjčkám dostal.

    Plán mají jednoduchý, vykreslit jde jako dvě velké chobotnice. Ta první bude v Česku svými chapadly nasávat investice. Portál myElen bude centrálním mozkem, který vymyslí, jak peníze rozesít mezi desítky prověřených mikrofinančních institucí, které v Mexiku jsou. A tyto organizace mají vlastní chapadla na druhém konci světa, která vedou až do vesnic ke konkrétním lidem.

    "Hlavní myšlenka českého projektu podle mě nemá ve světě obdobu. Investice se rozstřelí do více mikrofinančních institucí, které peníze pustí do svých regionů. Milion korun se tím rozseká na tisícovky," popisuje Tomáš Hes.

    Omezí se tím i případné škody, kdyby jedna z organizací zkrachovala. Mikrofinanční instituce se budou vybírat z různých částí světa, čímž se zmenší politické i měnové riziko.
  • Ženy ženám, jedna za druhou
    Mikrofinanční instituce, s kterými investor uzavře přes portál úvěrovou smlouvu, na svém konci světa peníze půjčí. Většinu úvěrů získají ženy. Jsou spolehlivější, neutíkají od dětí a neženou se do rizika.

    V Mexiku se to děje prostřednictvím úvěrářů, což je armáda lidí, kteří mají na starosti určitý region, v němž bydlí a dobře ho znají.

    Nepůjčuje se jednotlivcům, ale nejčastěji takzvaným village banks, tedy skupinám žen sdružených po patnácti až třiceti. Ty dohromady čerpají úvěr, zpočátku jde v přepočtu o dva tisíce korun.

    Samy rozhodnou, která a na co získá půjčku. Třeba na koupi ovce či stroj na výrobu placek. Peníze nikdy nejdou na spotřebu. Za půjčku ručí křížově jedna za druhou.

    Ne vždycky se totiž podaří vše prodat, ne každý týden tak je na splácení. V tom případě jedna podpoří druhou a ta, které se dařilo, zaplatí tento týden víc. Jakmile se opozdí kvůli své nedbalosti, úvěrová linka se zavírá navždy.

    "Ti lidé to vědí a mají strach, že by se jim to mohlo stát, a splácejí," říká Tomáš Hes. Když je vše v pořádku, mohou za čas čerpat vyšší částku. Jen díky těmto pravidlům celý systém funguje a chudé Mexičanky mají vůbec šanci kapitál získat.
  • Lichváři vs. mikroinstituce
    Lichváři půjčují za úrok od sta do dvou set procent ročně. Banky si účtují dvacet. Na jejich úvěry však dosáhne málokdo, nepůjčí lidem bez historie a bez záruky.

    Mikrofinanční instituce se pohybují někde mezi. Největší Compartamos půjčuje za osmdesát procent, FIPS za pětapadesát. Více než polovinu z toho spolknou náklady spojené s koloběhem velkého množství drobných částek.

    Ani Češi nezůstanou zkrátka. Z minimální investice ve výši pěti tisíc korun by měli mít úrok pět procent ročně, u vyšších částek i deset. To je na české poměry hodně.

    Zakladatelé portálu myElen, kterému budou mikrofinanční instituce platit komisi z objemu získaných peněz, zdůrazňují, že investice má i charitativní náboj. "Každý investor uvidí na svém účtu fotky lidí, kteří jeho peněz využili, a stejně tak bude znát detaily byznysu, který díky němu rozjeli," říká Linda Hanyková.

    Lenka Petrášová, Jiří Štický 
  • Čeští finančníci spouštějí projekt na půjčování nejchudším
    29.říjen 2007, ČT24

    Praha - Čeští finančníci rozjíždějí projekt na půjčování nejchudším lidem světa. Píše to Mladá fronta Dnes. Několik podnikatelů a ekonomů se rozhodlo, že vytvoří internetovou investiční "banku" pro chudé. A že osloví české střadatele, aby půjčovali skrze českou bránu nejchudším lidem v Mexiku. Čeští investoři by z investice pěti tisíc korun by měli mít úrok pět procent ročně, u vyšších částek i deset.

    Projekt myElen.com je těsně před spuštěním. Filozofií je: Investuj do 'svého' podnikavého indiána, respektive indiánky, měj dobrý pocit z pomoci jeho drobnému podnikání a ještě na tom vydělej.

    Mezi zakladatele projektu patří například ekonom Pavel Kohout, který dříve pracoval ve sboru poradců dvou ministrů financí, a Miroslav Zámečník, bývalý český vyslanec ve Světové bance. Podle Zámečníka je vládní charita méně efektivní. "Mikroúvěry pomáhají bez vlády, bez postranních úmyslů. Podporujete příběh člověka, který se snaží a jen potřebuje půjčku," uvedl.

    Plán projektu jde vykreslit jako dvě chobotnice. Ta první bude v Česku nasávat investice. Portál myElen bude centrálním mozkem, který vymyslí, jak peníze rozesít mezi mikrofinanční instituce v Mexiku. A tyto organizace mají vlastní "chapadla", která vedou až do vesnic ke konkrétním lidem.

    "Investice se rozstřelí do více mikrofinančních institucí, které peníze pustí do svých regionů. Milion korun se tím rozseká na tisícovky," uvedl Tomáš Hes, další ze zakladatelů projektu.

    Tzv. mikroúvěry, které zpopularizoval nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Júnus, jsou velkým byznysem. Půjčkami na drobné podnikání pomáhají postavit se na vlastní nohy těm nejchudším v zaostalých částech Mexika. Poptávka je obrovská. "Naplněna je podle odhadů zatím jen zhruba ze tří až pěti procent," řekla výkonná ředitelka českého projektu Linda Hanyková.

    ČTK
  •  

  • Charita na síti už není jen posílání peněz na konto
    7. prosinec 2007, Mladá fronta DNES, Ctibor Jappel

  • Také už vás štvou lidé, kteří hlavně teď, s blížícími se Vánocemi, postávají na rušných místech a prosí vás o peníze tu na pomoc dětem s leukemií, jinde na děti v dětských domovech?

    Možná by pro vás mohla být řešením charita po internetu. Ale ne tak, že přijdete na stránku některé dobročinné organizace, odklepnete platbu kreditní kartou a dál se o nic nestaráte. Dnes frčí Charita 2.0.

    Na začátku listopadu se v Praze konalo sympozium Filantropie 2.0, jež mělo představit možnosti použití Webu 2.0 pro dobročinné účely.

    Web 2.0 je zjednodušeně „reinkarnací“ starého internetu - ve svém novém životě už není světová síť jen místem, kde čtenáři pasivně sledují webové stránky, ale jakousi arénou, ve které si lidé mezi sebou vyměňují osobní zážitky, fotografie, krátké filmy, scházejí se, sdružují do skupin.
    Kamarád je víc než Angelina

    Stamilionové investice v dolarech do projektů Webu 2.0 (YouTube, MySpace) nasvědčují, že marketingové možnosti takového prostoru jsou obrovské. Web 2.0 se však nedá využít jen k vydělávání peněz, ale také jako nástroj pro charitu. „Pokud vám váš kamarád poví ,Dávám padesát dolarů na tenhle projekt ve třetím světě, dělá ho můj známý‘, je to hned něco jiného. Víte, že padesát dolarů je pro něj hodně peněz, a že tedy věří ve smysl té věci. Potom vy sami mnohem raději přispějete také,“ říká Tom Williams z kanadské internetové charity GiveMeaning.com.

    Služba GiveMeaning spočívá na vzájemném doporučování různých charitativních akcí. Lidé přímo na stránkách známkují důležitost projektů nebo kvalitu informací, které jsou o nich k dispozici, a dávají si mezi sebou vědět, kam má smysl přispět. Okamžitě také dostávají zpětnou vazbu: dobrovolníci z místa přidávají na stránky fotografie a videa lidí, kterým akce pomohla, a popisují její průběh v blozích.

    „Když si pustíte zprávy v televizi, jsou tam samé negativní zprávy. Ale každý potřebuje i svou dávku dobrých zpráv. A tady může sledovat dobré zprávy, na kterých se sám podílel,“ popisuje Williams efekt blogů a videí.

    Další výhodou internetové charity jsou nízké náklady. „Výdaje na šíření zpráv po internetu jsou minimální, výdaje za reklamu nulové. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky OSN si najal Angelinu Jolie na svou propagaci, ale pro mě jsou pořád moji známí přesvědčivější než ona, i když třeba nevypadají tak dobře,“ uvádíWilliams.
    Půjčte jim na kozu

    V Česku se zatím žádná čistě internetová charita na principu Webu 2.0 neobjevila.

    Češi mohou například využít službu Kiva.org, prostřednictvím které lze půjčit peníze lidem ve třetím světě, aby se zlepšila jejich životní úroveň - ať už jde o nákup nové kozy pro mléko nebo o pořízení šicího stroje do tkalcovské dílny. S tím, jak si na sebe farma nebo dílna budou vydělávat, se dárci jeho peníze vrátí. Na podobném principu funguje projekt MyElen.com, na kterém se podílí ekonom Pavel Kohout. Na rozdíl od Kivy přináší „dárci“ vedle dobrého pocitu i zisk - příjemci ve třetím světě platí z půjček úroky a část výnosů dostává ten, kdo peníze půjčil.

    Otec tohoto systému „mikropůjček“, bangladéšský bankéř Mohamad Yunus, se stal v loňském roce laureátem Nobelovy ceny za mír.

    Chudoba na ústupu
    20. října 2007, Lidové noviny
    KOMENTÁŘ

    Krize a chudoba jsou obvykle důsledkem špatných vládních politik, nikoli globalizace

    Pamatujete si na mohutné demonstrace proti globalizaci v Praze v roce 2000 a v jiných městech v podobné době? Jen matně? Mezinárodní antiglobalizační hnutí v posledních letech jaksi vyčichlo. Globalizace zvítězila: objemy mezinárodních toků zboží i kapitálu jsou mohutnější než kdy jindy. A to v době, kdy si připomínáme patnácté výročí „boje proti chudobě“ pod patronací OSN.

    Co stojí za ústupem hnutí proti globalizaci? Ten nejjednodušší důvod, jaký si lze představit: většina lidí na světě globalizaci zkrátka chce. Lidé v chudších částech světa chtějí vyvážet svoji produkci do vyspělých zemí. Lidé z bohatších zemí chtějí levnější výrobky. Velcí investoři mají zájem o chudé země, lidé z chudých zemí mají zájem o práci v továrnách patřících cizincům. Ačkoli pracují za mzdy, které jsou ze západního pohledu směšně nízké, stále jde o atraktivnější možnost ve srovnání například s dřinou na rýžových polích.
  • Úspěch neznamená vítězství
    Ekonomické studie dokládají, že světová chudoba se postupně zmírňuje. Tento vývoj lze dát do souvislosti s nárůstem mezinárodního obchodu a investic. „Počet lidí žijících v podmínkách extrémní chudoby poklesl ze 430 milionů v roce 1970 na 52 milionů v roce 1998,“ tvrdí ekonom Xavier Sala-i-Martin v práci Světové rozdělení příjmů (The World Distribution of Income) z roku 2002. V roce 1970 žilo přibližně 40 procent světové populace s příjmem pod dva dolary za den, zatímco v roce 1998 již jen méně než 20 procent (údaje jsou přepočteny na stejnou kupní sílu dolaru.)Ve většině zemí, které Sala-i-Martin sledoval, poklesla míra absolutní chudoby i nerovnost příjmů. Nerovnost příjmů vzrostla v Číně a v Indonésii, ale v obou zemích se zároveň zlepšila i situace chudých. Jen v málo zemích došlo k rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými a zároveň k absolutnímu prohloubení chudoby: šlo například o Nigérii. Velmi výrazně se zlepšila situace v Asii, zejména v Číně, Indii a v Indonésii. Tedy v zemích, které se nejradikálněji otevřely světu.

    „Úspěch ještě neznamená vítězství,“ poznamenává Xavier Sala-i-Martin. Jinak úspěšná 90. léta přinesla sérii finančních a ekonomických krizí, které chudým lidem v mnoha zemích velmi uškodily. Tyto krize měly souvislost s globalizací, což bylo jedním z důvodů, proč koncem 90. let povstalo masivní antiglobalizační hnutí. V Indonésii po roce 1997 vzrostla chudoba o 50 procent, následky mexické krize z roku 1995 nebyly dodnes úplně překonány. Byla však mexická a asijská krize skutečně způsobena globalizací?

    Tuto otázku si položila ekonomka Ann Harrisonová, která v únoru 2007 publikovala sborník příspěvků patnácti autorů pod názvem Globalizace a chudoba. Konsensuálním závěrem je v prvé řadě zjištění, že míra chudoby celosvětově klesá. Nicméně ne všude stejným tempem. Ne ve všech zemích se životní úroveň chudých zlepšuje adekvátně růstu objemu obchodu. Země s nadbytkem nekvalifikované pracovní síly získávají méně, než by potenciálně mohly.

    Ukazuje se, že pro ekonomické povznesení chudých vrstev je důležitá funkce institucí: školství, finanční infrastruktura, pracovní trh, atd. Negramotní lidé těží z otevřeného obchodu méně než vzdělaní. Chudí lidé bez přístupu k bankovním úvěrům nemají šanci dostat se z chudoby. Ale negramotnost lze řešit pomocí kombinace vládních a mezivládních programů. Elementární úvěrové služby lze zabezpečit prostřednictvím mikrofinančních institucí, které na rozdíl od bank půjčují malé peněžní částky. Právě expanze mikrofinancí byla jedním z faktorů, které pomohly snížit míru chudoby v jižní Asii. V relativně nedávné době mikrofinance pronikly i do Latinské Ameriky a do Afriky.

    Vzdělanost a mikrofinance pomáhají zlepšovat mobilitu a univerzálnost pracovní síly. Mnohé země jsou zpočátku postiženy tím, že v rámci globalizace ruší ochranu některých domácích sektorů. Zrušení ochranářských opatření může vést ke zvýšení míry nezaměstnanosti a chudoby. Pokud však dobře fungují tržní a státní instituce, po relativně krátké adaptační době je ekonomika silnější a chudoba méně palčivá. V chudých zemích bývá také často velká propast mezi pracovníky z oficiálního sektoru a z šedé ekonomiky. Ti první jsou chráněni „neprůstřelnými“ zákoníky práce, ty druhé nechrání nikdo.

    Pokud jde o finanční krize, vše je otázkou kvality institucí a domácí politiky. Země s rozumnou fiskální a měnovou politikou nebyly asijskou krizí příliš dotčeny. Singapur a Hong Kong utrpěly relativně málo, zatímco Indonésie, Thajsko a Korea zaznamenaly značné ztráty. Globalizace tedy krize nezpůsobuje: pouze umožní jejich rozvinutí. Krize a chudoba jsou obvykle důsledkem špatných vládních politik. To je třeba mít na paměti, je-li řeč o boji proti chudobě.

    Co stojí za ústupem hnutí proti globalizaci? Ten nejjednodušší důvod: většina lidí na světě globalizaci zkrátka chce. Včetně lidí v chudších částech světa.

    Pavel Kohout

     Mikrofinance: živá voda ekonomik rozvojových zemí i investičních portfolií
    29.listopadu 2007, Investujeme.cz

    Mikrofinance... původně prostor vyhrazený pro charitativní organizace začíná poutat pozornost drobných investorů. Zajímavá alternativa pro obohacení a diversifikaci investiční strategie. Ochuťte si své portfolio trochou kari a chilli.

    Pravidelné menu: podílové fondy, akcie, dluhopisy, certifikáty, komodity. A což takhle dát si něco z exotické kuchyně - mikrofinance.

    VAROVÁNÍ REDAKCE: Pokud nemáte rádi pohádky a metafory, přeskočte těchto pár odstavců.

    Existovala země Penuria na náhorní plošině pohoří Erta, s úrodnou půdou, ale díky poloze vysoko v horách a suchému podnebí trpěla velkým nedostatkem vody. Obyvatelé Penurie milovali život na vrcholcích hor, byli svobodní, ale k spokojenému živobytí jim chyběl dostatek vody, především na závlahu svých malých polí, kde pěstovali zeleninu, obilí a brambory. Obyvatelé měli snahu ulehčit si svůj život, pouštěli se do staveb studní, bohužel na voda byla hluboko, že jí bylo stále málo a těch pár kapek vody především ve studních hrstky obyvatel z rodu Kohnů spíše v zemi Penuria zasévalo svár.

    Pod pohořím, kde žili Penuřané, ležela země Prospera. Zemi Prospera protínaly mocné proudy řeky Eurory a vody zde bylo dostatek. Obyvatelé Prospery žili v celku spokojeně, ovšem čím dál častěji jejich zemi stíhala Eurora povodní, která jim odnášela tolik potřebnou úrodnou půdu, bez níž Prospeřané si již nebyli schopni vypěstovat tak dobrou zeleninu jako dříve. Prospeřané sice nepostrádali důvtip a postupem času přišli na hydroponické pěstování zeleniny, zpracování vodních řas sloužících k potravě... Z potravy takto vypěstované se dalo přežívat, ale chuťově to byla většinou tragedie.

    Čas od času mezi Prospeřany vznikla skupinka obyvatel, které trápila situace svých horských sousedů. Uspořádali sbírku a pomocí dostupných nákladních aut a cisteren lidem Penurie vozili tolik potřebnou tekutinu, které v nížině měli nadbytek. Jak už to však bývá, cisterny se občas v půli cesty rozpadly, kohouty netěsnily a výsledkem byly spíše zelené škarpy kolem cest a brčálově zelená políčka v místech, kde nákladní vozy končily svou pouť a odkud se prázdné vracely zpět. Zlomem v tomto způsobu pomoci se stala koupě nových nákladních vozů a malých dodávek, které vodu bez zbytečných ztrát do Penurie nejen vozily, ale souběžně zpět do Doněry přivážely neuvěřitelně chutné výpěstky Penuřanů. Efektivita distribuce se mnohonásobně zvýšila, ovšem kapacita vozů a cest byla stále velmi omezená.

    Až jednoho dne byl v Prosperii objeven systém samospádu. Nedlouho na to pár chytrých hlav z obou zemí se rozhodlo tohoto vynálezu využít a proti toku Eurory postavili malou přehradu a střežený vodovod, který pomocí samospádu začal distribuovat vodu téměř po kyblících jednotlivým obyvatelům Penurie. Jelikož zbudování a údržba vodovodu stála Prosperské veliké úsilí, a v případě globálního sucha vyskytl se nedostatek vody dokonce i v Prosperii, Penuřané za tuto životadárnou tekutinu odměňovali Prosperany částí svých výpěstků, kterou posílali potrubím zpět.

    Pro obě země tento systém přinesl spoustu výhod. Penuřené již netrpěli hladem, úroda byla bohatá, a proto jim příliš nevadilo, že část museli posílat lidem Prosperie zpět jako odměnu. Naopak Prospeřané již netrpěli tak častými záplavami, měli k dispozici dostatek kvalitních potravin a jejich země se postupem času díky menšímu počtu záplav stávala úrodnější. Zázraku se podobal den, kdy zelená políčka Penuřanů přilákala mraky z údolí a nad Penurií poprvé zapršelo.
    Co jsou to mikrofinance
    Příběh z předchozích řádků je určitou metaforou na vývoj systému mikrofinancí, jako prostředku efektivního systému pomoci chudým obyvatelům a drobným podnikatelům – zemědělcům a živnostníkům, působících v zemích třetího světa, pro které mikrofinanční instituce znamenají často jediný přístupný zdroj financí pro další rozvoj podnikání. Pomineme-li tedy nepružné banky s omezenou působností, pro které je půjčka v řádu desítek dolarů nezajímavá, a lichvářské spolky, které půjčky jsou ochotny poskytnout, ale s ročním úrokem v řádu stovek procent.

    Mikrofinancování, tedy systém drobných půjček poskytovaných v rámci malých skupin dlužníků využívající jako záruku princip vzájemného ručení, je v současnosti spojováno zejména s pomocí v rozvojových zemích. Nicméně princip mikrofinancování je znám již několik století a na mikropůjčkách vznikla velká část stávajících evropských finančních institucí (např. Raiffeisenbank), které v řadě případů měly původně podobu různých úvěrových družstev, družstevních záložen a kampeliček nazývaných Credit Unions, People´s Bank apod. (Tomáš Hes: Mikrofinance přinášejí zajímavý způsob úvěrování, sFinance.cz, 3. 10. 2006).

    I v současnosti lze v České republice najít instituce, které využívají mikrofinančního principu. Příkladem může být severočeský projekt PRVO, zabývající se podporou mladých podnikatelů v přípravě žádosti o mikroúvěr k rozvoji podnikání v oblastech potýkajících se s nedostatkem pracovních příležitostí a odlivem osob, nicméně masového využítí mikrofinancí dochází především v zemích tzv. 3. světa.
    Princip fungování mikroúvěrů
    Největších objemů mikrofinančních půjček a největší počet osob zapojených do systému mikrofinancí vykazují mikrofinanční instituce v rozvojových zemích. Většina těchto institucí využívá podobnou metodiku poskytování úvěrů, kterou na konci sedmdesátých let vytvořil tým lidí kolem Mohammada Yunuse, nositele Nobelovy ceny za mír z roku 2006 a zakladatele bangladéšské, zčásti státem vlastněné, Grameen – banky pro chudé.

    Základním pilířem systému mikrofinancování je mikrofinanční instituce (MFI), která nejčastěji prostřednictvím lokálních tzv. „vesnických bank“, sdružujících skupinu vzájemně si ručících dlužníků, distribuuje a zároveň dohlíží na poskytnuté zpočátku objemem drobné účelově úvěry. Úvěr je zpravidla poskytován v cyklech, po jehož absolvování klient může požádat o další, vyšší částku. Podmínkou je vždy včasná úhrada pravidelných týdenních až měsíčních splátek úroků ajistiny předcházejících úvěrů.

    Úrokové sazby a nesplacené úvěry
    I přesto, že úroková sazba úvěrů se v závislosti na oblasti pohybuje v řádech desítek procent ročně (Indie do 20 %, Latinská Amerika a Afrika i 100 %), uvádí většina organizací podíl opožděných úvěrů v rozmezí 1 – 2,5 %, což jsou čísla, kterých nedosahují ani komerční banky ve vyspělých zemích.

    Výše úrokové sazby v jednotlivých oblastech se odvíjí především v závislosti na konkurenčním prostředí mikrofinančních institucí, úrovni infrastruktury, vyspělosti úvěrované komunity (klienti s historií nepotřebují tak častý dohled a péči - vzdělávání) a především v závislosti na „ceně“ kapitálu, za kterou jej získávají samotné mikrofinanční instituce. 
    Dostupnost kapitálu není jen problémem samotných uživatelů mikropůjček – drobných zemědělců, prodejců a živnostníků, ale stává se také problémem samotných mikrofinančních institucí.

    Velká část mikrofinančních institucí vznikla a stále více méně funguje jako distributor charitativní pomoci, pro které jsou hlavním zdrojem příspěvky donátorů, mezinárodních organizací a místních vlád, jejichž prostředky jsou omezené a nelze v tomto směru očekávat významnější zlom. Přitom potenciálních klientů, kterým by systém mikrokreditů mohl pomoci v jejich situaci a za půjčku by byli ochotni spolehlivě a dobře zaplatit, je odhadem cca 450 milionů (portál myELEN.com). V tomto ohledu se jedná opravdu o poslední neobjevený trh, který je schopen investorům nabídnout velice zajímavé zhodnocení. (Pavel Kohout: Poslední neobjevený trh, Lidové noviny, resp. www.virtually.cz , 10. 3. 2007)

    Překážkou pro masivní rozšíření povědomí o mikrofinancování, jako investiční příležitosti, je především nezájem, až na výjimky (např. Citi), velkých institucí (bank, investičních společností), které mají potenciál mikroinvestice zprostředkovat individuálním a institucionálním investorům (pojišťovny, penzijní a podílové fondy) a tím pádem přinést mikrofinančním institucím další pracovní kapitál.

    Naštěstí díky technologickému vývoji a invenci dynamických společností spolupracujících s mikrofinančními institucemi, již není potřeba čekat až se ledy pohnou a povedlo se prostřednictvím internetu překlenout propast mezi přímými investory a žadateli o půjčku resp. mikrofinančními institucemi. Mezi nejvýznamnější zprostředkující servery patří především Kiva, Microplace, Prosper a v budoucnosti také nyní startující český server společnosti Microfinance, a.s. - myELEN. (Informace o mikrofinancování on-line přineseme v nejbližších dnech.)
  • Největší strašák: Riziko...
    Nicméně součástí investičního rozhodování je také faktor rizika a právě strach z neznámé instituce na druhém konci světa může být jedena z překážek, která může potencionálního investora od lákavého záměru odradit. Rizikem v tomto ohledu není ani tak splacení úvěru koncovým žadatelem o půjčku. Podíl nesplacených či opožděných úvěrů pohybuje okolo 2 %. Jedná se především o důvěryhodnost zprostředkovatelské mikrofinanční instituce.

    Základní informace o mikrofinančních institucích jsou potenciálním investorům dostupné na webových stránkách http://mixmarket.org/ nebo www.ratingfund.org. O důvěryhodnosti instituce může vypovídat množství dostupných informací, historie a složení managementu společnosti. O finančním zdraví mohou hodně napovědět zveřejňované finanční ukazatele - poměr poskytnutých úvěrů vůči vlastním aktivům, poměr opožděných úvěrů apod.

    Luboš Svačina
  • Moderní charita - pomáhejte a vydělávejte
    2.listopadu 2007, FinExpert.cz

    Zhruba za čtrnáct dnů se plánuje spuštění projektu české „banky“ pro chudé. I v rámci Evropy jde o projekt ojedinělý.

    Společnost, kterou založila skupina českých ekonomů, dostala jméno myELEN (z anglického Electronic Loan Exchange Network) a je určena zejména pro české investory, respektive dárce. Jak uvedla výkonná ředitelka českého projektu Linda Hanyková, podobná firma v Evropě ještě neexistuje, rozšířené jsou hlavně v USA.

    Projekt myELEN se zabývá návratnou finanční pomocí obyvatelům chudých oblastí Mexika. Konkrétněji jde o malé finanční půjčky, které pomáhají tamějším obyvatelům financovat a rozvinout podnikatelské aktivity a vymanit se tak z často bludného kruhu chudoby. Jedná se o příběhy jako tento: žena nakoupí každý den levné ovoce a na trhu je prodá s malým ziskem, který použije na základní potraviny a potřeby. Druhý den se situace opakuje a šance odložit si peníze a rozšířit obchod je prakticky nulová.

    Kromě přímé finanční pomoci, kterou lze skrze internetový server poslat konkrétnímu člověku či vesnici v Mexiku, je cílem projektu také zhodnocení prostředků drobných investorů prostřednictvím úročené půjčky. Tato poměrně neznámá aktivita se nazývá mikrofinancování.
  • Byznys či charita
    U základů mikrofinancování leží dvě do jisté míry protichůdné myšlenky. Původně bylo prezentováno spíše jako druh charity, kdy „ekonomicky silnější“ státy či jednotlivci pomáhají obyvatelům chudých oblastí a zemí postavit se ekonomicky na vlastní nohy. Tento model prosazoval hlavní popularizátor mikrofinancování, nositel Nobelovy ceny míru, Mohammad Junus. V roce založil 1976 výzkumný institut, který se mu podařilo během let rozvinout ve velkou bankovní instituci. Za dobu existence tato „banka chudých“ půjčila více než 5 miliard dolarů více než sedmi miliónům lidí především v Asii. Odtud se pak mikrofinance rozšířily do Afriky a latinské Ameriky.

    V současnosti se však mikrofinancování stále častěji pojímá jako legitimní druh výnosného byznysu. Na rozdíl od špatně zhodnocovaných vkladů či investicí např. do dluhopisů či fondů, kde výnos 5 procent je považován již za velmi solidní, nabízí mikrofinancování výnosy kolem 10 procent. Míra rizika se přitom pohybuje pouze kolem 5 procent.

    Mikropůjčky vyplňují dosud nevyužitou oblast investování. Lidé v rozvojových zemích nemají fakticky přístup ke kapitálu. Banky se o chudé klienty nezajímají, protože půjčky miniobnosů pro ně nejsou výhodné. Nevyplatí se jim to jednak s ohledem na administrativní náklady, které jsou stejné jako u úvěrů mnohonásobně vyšších, a potenciální klienti nemají ani čím ručit.

    Chudým lidem se však nevyplatí půjčit si ani u vesnických lichvářů, u nichž výjimkou není ani několikasetprocentní úrok. Finanční situaci klienta to jen zhoršuje, protože nemá čím platit a jeho dluh jen narůstá.

    Pokud jde o to, zda není vhodnější peníze chudým lidem přímo darovat a nenutit je, aby finanční prostředky museli vracet, dá se odvolat na zkušenosti, které dokazují, že mikropůjčka je více motivující než pouhý dar. Darované peníze se stejně lehce přijímají jako vydávají, a pomoc pak není efektivní a nepomáhá dlouhodoběji.
  • Investuj do „svého“ indiána
    Přes internetový portál firmy zvolíte konkrétního člověka, vesnickou banku či mikrofinanční instituci v Mexiku, a ze svého bankovního konta pošlete příslušný obnos firmě, která ho zprostředkuje dále. Celá transakce je zajištěna smlouvou. Obnosy se pohybují od 5 tisíc korun výše. Investovat v budoucnosti bude možné i v milionech Kč. Trh je obrovský a nenasycený. Počet malých podnikatelů bez přístupu k finančnímu systému a k mikrokreditu se dnes v celém rozvojovém světě odhaduje na 400 až 500 milionů. Potenciál je tak stále opomenut.

    Úrokové sazby poskytnutého úvěru se např. v Asii pohybují zhruba od 15 - 20 % ročně. Sektor je zde často současně dotovaný vládou. V Mexiku a jiných latinskoamerických zemích pak úroky vyrůstají až do výše 60-100 %. Za výší úroku stojí především značné operativní náklady, dosahující až 30 % celkového úroku. Operativní náklady spočívají hlavně v nutnosti velmi přesně kontrolovat platební morálku a v systému organizace, který není jednoduchý ani logisticky.

    Český klient tak má nárok zhodnotit své prostředky 5 až 10 procenty – v zásadě podle toho, kolik sám investuje.
  • Ženy jsou solventnější
    Systém zajištění je dost propracovaný a pro zajištění návratnosti je nutné ho přesně dodržovat. Mikroúvěry se neudělují jednotlivcům, ale skupinám pěti až deseti osob. Ty mezi sebou nejen vzájemně ručí za individuální úvěry, ale také hlídají, aby každý člen využíval úvěr správným způsobem. Skupina také musí povinně spořit, aby tak mohli pokrýt případné výpadky splácení u jednotlivých členů. Důležitým faktorem je také hanba, kterou si v malé vesnici vyslouží neplatič. Kvůli němu totiž trpí i ostatní.

    Mikropůjčky se z důvodů spolehlivosti půjčují především ženám. Na rozdíl od mužů zachází s prostředky hospodárněji a také je hospodárněji využívají zejména pro praktické zabezpečení domácnosti.

    Příklad: Ofelia Hernandez má vlastní drůbeží farmu. Kreditní linka jí umožňuje systematicky kupovat desítky malých krocanů na chov, během šesti měsíců je vykrmit a posléze prodat na maso v nedalekém městě San Miguel, kde je po vybraném mase vysoká poptávka. Ofelia má jeden z nejvyšších mikro-uvěrů ve vesnici. Požadavek: 12 000 CZK
  • Poslední neobjevený trh
    10. března 2007, Lidové noviny

    Výnosy z trhů třetího světa jsou ve srovnání s vyspělými zeměmi velmi vysoké

    Mikrofinance, tedy poskytování úvěrů lidem v chudých zemích, aby byla posílena jejich ekonomická nezávislost, jsou stále vnímány především jako nezisková pomoc. Ukazuje se však, že mikrofinance mohou být i dobrým obchodem pro malé investory.

    Řekne-li se „mezinárodní finanční trh“, většina lidí si představí New York, Londýn, nebo Frankfurt. Zkušení investoři k tomu přidají ještě Moskvu, Šanghaj nebo Mexico City. Synonymem pro investování jsou finanční trhy ve velkých světových metropolích. Zde se točí nejvíce peněz, poskytuje nejvíce úvěrů a obchoduje s největšími objemy akcií a dluhopisů.

    Objem peněz ve vyspělých ekonomikách rok od roku roste. Objem úvěrů v rámci eurozóny vzrostl v roce 2006 o 11,2 procenta. Roste i objem peněžní zásoby vyjádřený jinými agregátními veličinami. Tato konkrétní čísla však nejsou podstatná. Důležité je, že evropská i světová ekonomika jede v rámci svých možností na plný plyn, přičemž palivem jsou nové peníze. Centrální banky pohánějí ekonomiku volnou měnovou politikou. Peněz přibývá, rostou příjmy obyvatelstva, roste spotřeba i chuť investovat.

    Důsledek? Kapitálu je nadbytek. Akciové indexy rostou. Výkonnost akcií je úctyhodná. Od roku 2003 se výnosy hlavních i menších světových trhů typicky pohybují v desítkách procent. Nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na PX, index pražské burzy. Jenomže akcie mají nepříjemnou vlastnost: kolísavost či volatilitu (od latinského slova volare - létat). Vysokou míru rizika při investování do akcií nelze obejít: zcela bez varování mohou ceny akcií „slétnout“ o desítky procent během krátké doby. Pro mnoho soukromých i institucionálních investorů je to nepřekonatelný problém.
     
  • Výnosy kontra panika
    V prostředí, kde jsou akciové trhy „vyšponovány“ vysokou tržní likviditou, stačí relativně nepatrný otřes a ceny akcií trpí -a s nimi, jak jinak, také investoři. Mnozí z těch českých mají v paměti paniku z počátku června roku 2006. Konec února 2007 přinesl rovněž podobný záchvěv nervozity, který byl motivován poklesem čínských akciových burz. Regionální diverzifikace neboli rozmístění investic na různé burzy přestává v moderním globalizovaném světě fungovat.

    Pojišťovny, penzijní fondy, banky a další podobní investoři se proto neobejdou bez dluhopisů a jiných pevně úročených investic. Prostředky svých klientů zkrátka investovat musejí, ať se děje, co děje. V současnosti finanční instituce přetékají penězi, což je mimochodem důvod, proč české banky tak agresivně bojují o trh hypoték a spotřebitelských úvěrů. Úrokové sazby a výnosy dluhopisů jsou rekordně nízké. Když je kapitálu dostatek či nadbytek, cena kapitálu vyjádřená úrokovými sazbami je nízká. Platí to nejen pro Českou republiku, ale pro celý bohatý Západ.

    Česká republika je mimochodem na špičce pelotonu. Nižší úrokové sazby z krátkodobých papírů než v ČR jsou již jen v Japonsku, ve Švýcarsku a na Tchaj-wanu. Pokud jde o výnosy dlouhodobých cenných papírů, nižší jsou již jen v Číně. A protože ve světě je kapitálu stále více, nelze v dohledné době ani uvažovat, že by sazby termínových vkladů nebo výnosy státních dluhopisů stály vůbec za pozornost.

    Tato skutečnost přidělává vrásky mnoha pojišťovnám a penzijním fondům. Finanční instituce mívají ve zvyku prognózovat výnosy z investic na základě předchozí dlouhodobé historie. Ale historie posledního půlstoletí byla poznamenána abnormálně vysokou inflací, a tudíž i vysokými sazbami. Pojišťovny a penzijní fondy proto spíše nadhodnocují očekávané budoucí příjmy. Doposud byl pokles úrokových sazeb kompenzován nárůstem akciového trhu, který trvá již od roku 2003. Ale akcie mohou ve svém růstu zaváhat. Investoři pak budou hledat alternativy. Kam se za nimi ale v dnešním globálně propojeném světě mohou vypravit?

    Navzdory globální peněžní expanzi jsou na světě rozsáhlé oblasti, které mají kapitálu nedostatek. Drobní podnikatelé v řadě asijských, afrických a latinskoamerických zemí na úvěr zpravidla nedosáhnou. Jsou proto ochotni za něj zaplatit neobvykle vysoké sazby.

    Proč Mexičané (anebo Brazilci, Indové, Vietnamci atd.) mají málo kapitálu? Často prostě proto, že z jejich vesnice je to do nejbližšího města den cesty tam a den cesty zpátky. Ale to je jen vedlejší důvod. Problémy s dostupností úvěrů mají i drobní podnikatelé ve velkoměstech. Velké banky se o ně nezajímají, kromě jiného také proto, že mají dost klientů z řad velkých podniků, které patří mezi příjemce státních dotací a investičních pobídek.

    Ale co když jste v kůži malého podnikatele? Teoreticky to vypadá snadně: navštívíte pobočku, dejme tomu, mexické banky Banorte, a dostanete hezký letáček: úvěr od výše jednoho milionu pesos (tj. dva miliony Kč), bez zástavy, s pevnou sazbou, až na dobu tří let. Dotazem zjistíte, že základní úroková sazba je 20 procent ročně a že při pravidelném splácení lze po roce získat sazbu nižší. Dobrá, dvacetiprocentní úroková míra není málo, ale úvěr je přece dostupný. Nebo není?

    Smůla je, že když už banka jako Banorte je přece jen ochotna vyjít malému podniku vstříc, vyžaduje auditované účetní výkazy za dobu posledních tří let. Živnostníci v Indii, Keni nebo v Mexiku však obvykle nemají valné ponětí, co je to audit, ti nejmenší velmi často ani nevedou účetnictví a pokud ano, zpravidla jsou trvale ve ztrátě z daňových důvodů.

    Apřestože sektor malých a nejmenších firem je překvapivě produktivní, tento obrovský růstový potenciál zůstává nevyužit kvůli nedostatku kapitálu -navzdory tomu, že Západ finančním kapitálem doslova přetéká. Chudí lidé v zemích bez sociálního systému jsou přitom přirození podnikatelé, protože podnikání je otázkou jejich přežití.
     
  • Charita versus byznys
    Řešení finančních problémů nejmenších podnikatelů existuje v podobě mikroúvěrů, což jsou drobné podnikatelské úvěry ve výši řádově stovek dolarů. Úrokové míry se pohybují obvykle v pásmu desítek procent ročně, což jsou ze západního hlediska značné výnosy. Důvodem jsou vysoké provozní náklady, ale i z hlediska Západu velmi vysoké čisté úvěrové marže. Nicméně stále jde o levnější kapitál, než jaký poskytují lichváři. Ti si totiž účtují stovky procent ročně. Zatímco lichváři se snaží lapit dlužníka do dluhové pasti, mikrofinance se snaží posílit jeho ekonomickou nezávislost. Lépe řečeno její ekonomickou nezávislost. Drtivou většinu klientů v oblasti mikrofinancí představují ženy, protože jsou svědomitější, realističtější a spolehlivější klienti než muži.

    To je celkem známá koncepce, kterou popularizoval Mohammed Yunus, nositel Nobelovy ceny míru v roce 2006. Yunus ovšem úmyslně „marketingově“ profiloval mikrofinance tak, že jsou převážně vnímány jako charita. Proto jim velké západní banky a finanční skupiny nevěnovaly donedávna velkou pozornost. Yunus také dostal Nobelovu cenu za mír, nikoli za ekonomii!

    Teprve v posledních letech se začíná prosazovat názor, že mikrofinance jsou byznys jako každý jiný - a že představují zajímavou investiční příležitost. Rekordně nízké úrokové sazby a nízké kreditní spready (přirážky za úvěrové riziko) přiměly některé banky a investiční společnosti hledat alternativy právě v doposud málo prozkoumaném světě mikrofinancí.

    Ten je na Západě zatím málo známý, a tudíž se považuje za rizikový.

    Zde je nutno podotknout, že z velké části jsou obavy z rizika oprávněné: mikrofinance nejsou zaručený recept na vysoký výnos bez rizika. Nadpoloviční většina mikrofinančních institucí je na úrovni nevalně řízených venkovských kampeliček. Jen některé mají skutečně solidní finanční management a poskytují náležitou úroveň kvality finančních výkazů. Vyhledat tyto dobré instituce také není úplně snadné: vyžaduje to znalost prostředí a dobrý úsudek. Investiční dogma, že nadprůměrných výnosů nelze dosáhnout na efektivním trhu - což je takový trh, který perfektně zpracovává dostupné informace -platí beze zbytku.

    Nicméně hlavní překážkou, aby se mikrofinance staly „plnokrevným“ finančním trhem, je jejich charitativní image. Mohammed Yunus mikrofinance od začátku profiloval jako charitu, jejímž cílem je zlepšit životní podmínky chudých lidí. Nic proti ušlechtilým myšlenkám - jenže tento krok měl za následek, že až donedávna přispívali bohatí lidé do mikrofinancí jen takovými částkami, které odpovídají objemu peněz určených na charitu. I velmi bohatí lidé přitom mají své hranice, pokud jde o dobročinné dary.

    Objem mikrofinančních úvěrů byl doposud limitován tím, že z hlediska západních investorů (či spíše dárců) šlo o neziskové podnikání, cosi na způsob adopcí na dálku. Nyní se začíná prosazovat podnikatelský přístup. To je správná cesta vývoje, protože umožňuje dostat celé odvětví na vyšší, profesionálnější úroveň a přinést chudým o desítkový řád více peněz. Ačkoli to vypadá, že se Západ snaží vydělat na chudobě, ve skutečnosti „byznysový“ přístup k mikrofinancím pomůže právě chudým. Podstatně totiž zlepší jejich přístup ke kapitálu.
     
  • Trh budoucnosti
    Pierre Omidyar je vizionář. Velmi úspěšný: jakožto zakladatel internetové aukční síně eBay.com proměnil své vize v miliardy. Nyní se věnuje fondu Omidyar Networks, který je zaměřený na mikrofinační úvěry. Jeho objem se pohybuje kolem půl miliardy dolarů. Málo ve srovnání s „mainstreamovými“ typy investic, ale dnes tolik populární hedge fondy či strukturované produkty byly také před deseti či dvaceti lety okrajovým trhem. Mikrofinance jsou dnes v podobné situaci - jde o poslední velký a doposud téměř neobjevený trh na světě. Kromě Omidyara se o mikrofinance zajímá i John Doerr, rizikový kapitalista, který proslul svojí předvídavou investicí do společnosti Google.com ještě v době, kdy byla téměř neznámá.

    Investorovi v blízké budoucnosti již nepostačí jít si pro vysoké výnosy na trh do Mexico City, protože finanční trh je již dnes ve většině tzv. „emerging markets“ („nových trhů“) dosti vyspělý. Investor, který se chce vymanit z neúprosného diktátu efektivního trhu, musí vážit cestu třeba až do vesnice Quadrilla, do městečka San Pedro Arriba anebo do polopouštní oblasti Sierra Blanca ve státě Guanajuato. Toto jsou namátkou jen tři z mnoha tisíc lokalit, kde je v Mexiku poptávka po úvěrech pro podnikání. Všude žijí drobní podnikatelé, kteří mají chuť pracovat, mají zákazníky, ale postrádají kapitál.

    „Ve státě Guanajuato čekají již vytvořené mikrofinanční skupiny na peníze. Protože jejich počet postupně narůstá, schází kapitál,“ píše Tomáš Hes, pracující pro mexickou mikrofinanční instituci FIPS. „Poptávka po úvěrech je nesmírná a potenciál zdaleka nepokrytý. Míra ztrátových úvěrů je přitom jen 0,24 procenta z celkových aktiv. Úvěry slouží pro financování malovýroby, zemědělství a maloobchodu. Na úspěchu drobných podnikatelů závisí jejich rodiny.“ FIPS je nezisková organizace, která se financuje převážně z úvěrů mexické vládní nadace na podporu drobných podnikatelek. (Vládní podpora není zadarmo: úvěry od státního fondu stojí 11 procent per annum, přičemž podmínkou je předkládat auditované finance každé čtvrtletí!) Nicméně vládní fond nestačí a FIPS se intenzivně zajímá o komercializaci. Je to cesta, jak podstatně rozšířit aktivity a přesáhnout hranice dané charitativním statutem.

    Vysoké sazby samozřejmě nemohou trvat věčně. Dlouhodobě se budou pomalu snižovat, avšak v řádu desítek let. Je téměř jisté, že tento proces se bude lišit v různých zemích. Někde vlády nastaví strop pro úrokové sazby a pak ho ruší, ve většině zemí však ponechávají volnou ruku trhu. Nicméně z hlediska Západu, kde je pětiprocentní výnos z pevně úročených cenných papírů považován za velmi slušný, budou deseti až patnácti procentní výnosy z mikrofinančních úvěrů ještě dlouho představovat velmi zajímavou a relativně málo rizikovou alternativu.

    Výše sazeb bude souviset s ekonomickým rozvojem zemí. Čeká většinu zemí třetího světa razantní změna? Asi ne. Z toho lze usoudit, že bude existovat zájem vlád na vstupu institucí, který je motivován právě vysokými sazbami. Konkurenčního tlaku se není třeba příliš obávat ještě řadu let, protože trhy jsou neukojené. V současnosti je podle některých odhadů uspokojeno jen pět procent světové poptávky po mikrofinančních úvěrech, což odpovídá zhruba 80 milionům lidí.

    Mnozí se mohou obávat, že za pár let bude mikroúvěry poskytovat každý, trh bude zaplaven a míra výnosu klesne do nezajímavých hodnot. Ale to není pravděpodobné, protože bariéry vstupu nejsou ve skutečnosti tak nízké, jak by se mohlo zdát. Mikroúvěry zdaleka nemůže poskytovat každý, protože jsou založeny na intenzivní kontrole a dodržování přesné metodiky. Je také potřeba technologie, disciplína, dlouhodobá strategie a know how.

    Nedostatek znalostí o chudších zemích (nebo o chudších regionech relativně bohatých zemí) je doposud hlavní bariéra pro vstup mnoha institucí ze Západu. A těm lokálním, které by mohly mít know-how, zase schází kapitál. Tedy, dokud bude existovat termín „třetí svět“, bude prostor pro mikrofinance.

    Pavel Kohout
     
  • Šokující úspěch mexických akcií
    24.července 2007, Finance.cz

    Před několika málo týdny se mexická banka Compartamos stala první latinskoamerickou mikrofinanční institucí, která nabídla část svého majetku burzovnímu trhu.

    Akcionáři instituce poskytli k prodeji podíl 29.9% akcií společnostti. Celkovou hodnotu cenných papírů, které upisoval Credit Suisse, zájem veřejnosti vzápětí vyšrouboval na šokujících 468 milionů dolarů. Zhruba 6,000 institucionálních a retailových investorů z Mexika, Spojených Států, Evropy a Jižní Ameriky nabízených 111 milionů kusů akcií skoupili během několika hodin. Příkazy ke koupi převýšily nabízené množství třináctinásobně.

    Dva sveřepí Karlové, kteří “Rozdělme se” založili a drží si každý nad deset procent akcií , Carlos Danel a Carlos Labarthe, se ve svém mrakodrapu v Mexico City možná ještě dnes plácají se po zádech a válejí se po zemi.

    Mají důvod: akce každému z nich vynesla přes 100 milionů dolarů.

    V situaci, kdy velká část západních asset manažerů stále ještě neví co je microfinance, a nad haléřovými položkami načítajícími se v nejchudších peněženkách zemí třetího světa ohrnuje nos, nepřekvapuje, že emise akcií mikrofinančních institucí jsou v plenkách: a Compartamos je tak jedním z pionýrů hledání kapitálu přes burzovní systém. O to větší překvapení zdařilá emise vyvolala v globálních bankovních a investičních kruzích a vyslala tak světu razantní a nekompromisní zprávu: “Tak pozor bankéři! Zisky a finanční služby poskytované chudým jdou ruku v ruce. A není na tom nic špatného.“

    Jaký je příběh Compartamos, obří mikrofinanční instituce, která před několika měsíci od Mexické rady pro bankovní dozor získala bankovní licenci a stala se tak plně regulovanou mexickou bankovní institucí?

    Předchůdce banky Compartamos byla charitativní organizace Gente Nueva, založená progresívními mládežnickými kluby v roce 1982 v Mexico City na podporu boje proti chudobě. O 8 let později vzniká dceřinka zvaná Compartamos. Cílem této neziskovky je podpořit za pomoci mikroúvěrování chudé podnikatele bez přístupu k finančním trhům – a doplnit aktivitu mateřské organizace o chybějící finanční rozměr. Začíná s granty, které poskytuje Světová Banka a humanitárně orientované fondy. O pět let později se Compartamos, soustředící se na mikrofinanční služby typu vesnické bankovnictví, přehoupne přes break even, a nabývá finanční autonomie. Následující desetiletí se nese ve znamení bouřlivé expanze této nevládní organizace, expandující z nejchudších federálních států Oaxaca a Chiapas do dalších 27 federálních států Mexické federace.

    Na přelomu tisíciletí manažeři instituce vytvářejí akciovou společnost Financiera Compartamos SA, která dostává do vínku 6 milionů dolarů investic od skupiny investorů mezi nimiž je zakládající nezisková organizace, International Financial Corporation, Accion, Profund a několik menších mexických průmyslníků. Prvních šest let života nově založené firmy vyvolává respekt. Financiera Compartamos roste rychleji než mateřská organizace v devadesátých letech. Dravost expanze nemá na americkém kontinentu obdoby: mezi 2001 a 2006 roste rozvaha instituce v ročním průměru o 60% a průměrná návratnost kapitálu převyšuje 52 procent. V letech 2005 a 2006 klientela narůstá o 100,000 dlužníků rok co rok, tedy o více než 300 nových klientů denně.

    V roce 2002 přivádí vedení instituce na svět první mikrofinanční dluhopis v Mexiku o objemu 20 milionů dolarů, který Compartamos umísťuje na mexickou burzu. V příštích letech se objem dluhopisů znásobí na 70 milionů dolarů a získává rating od Standard and Poor’s: MXA+. V roce 2006 Financiera Compartamos získává bankovní licenci a Compartamos už smí přijímat úspory a rozšířit paletu svých produktů o vlastní pojišťovací produkty: a především se tak blíží splnění svého cíle, dosažení jednoho milionu klientů v roce 2008.

    Dnes je Compartamos jednou z největších a nejlépe řízených mikrofinančních institucí světa. Skrze síť 187 poboček financuje 3200 zaměstnanců více než 600,000 malých podnikatelů, v drtivé většině žen. Rozvaha Compartamos z konce roku 2006 nabobtnává na 271 milionu dolarů, průměrná půjčka dosahuje 446 dolarů, míra opožděných splátek se pohybuje kolem 1%. Následující ukazatele ukazují skutečnou moc Compartamos: návratnost kapitálu (ROE) ve výši 56%, návratnost aktiv (ROA) dosahuje 23% při reálné úrokové sazbě 82% a 33% poměru provozních nákladů k výnosům. PE ratio založené na výsledcích z roku 2006 akcie před emisní operací mělo hodnotu 24.2: koncem června se tržní hodnota Compartamos vyšplhala na 2.24 miliardy dolarů.

    Úvěry poskytnuté metodologií vesnického bankovnictví skupinám navzájem ručících živnostníků generují Compartamos 88 procent veškerého zisku: individuální úvěry jištěné hmotnou záruku, vytváří zbytek. Všichni klienti Compartamos mají dnes uzavřenou životní pojistku, vytvořenou ve spojenectví s Banamexem, mexickou filiálkou Citigroup a druhou největší finanční skupinou v zemi. Další finanční produkty, které mexický mikrofinanční trh ještě neviděl, jsou ve stádiu vývoje, jako například dlouhodobé para-hypotekární půjčky určené k vylepšení kvality chudých obydlí nebo úvěry poskytované obětím hurikánu, zvláště potřebné pro obyvatele pobřeží Mexického zálivu, který sužuje fenomén El Niño.

    Jako banka má ještě Compartamos rezervy růstu: ukazatel kapitálové přiměřenosti, který vyjadřuje poměr vlastního kapitálu k rizikovým aktivům banky, dosahuje 40% zatímco podobný ukazatel je u mexických komerčních banky v průměru třetinový.

    Compartamos není první MFI, která se vydala za kapitálem burzovní cestou. Předcházela ji indonéská Rakyat Bank v roce 2003 a Equity Bank z Keni v roce 2006. Celková suma, kterou veřejné emise vydaly, jako by IPO bylo kouzelným slůvkem otevírající sejfy investorů, převýšila půl miliardy dolarů.

    Něco tu přece nesedí, bručí s nedůvěrou západní finančník, trůnící ve své manažerské sesli, strnulém jako jako středověká představa světa. Jak může nezisková organizace založit banku a vyslat ji na burzovní orbitu? Jak může někdo vydyndat ze západních investorů půl miliardy dolarů určených na úvěry analfabetů, kteří nevlastní boty, natož záruku? Jak mohou ti nejchudší na zeměkouli splácet stoprocentní úroky? Absurdita, lichva, podvod, krádež!

    Poslouchej dobře brouku finančníku! Je čas poroztáhnout krovky. Svět je jiný, než jaký se ti zdá: země je kulatá, teorie relativity není kompletní, kvantová fyzika nesedí - a tvoje představy o finančních trzích potřebují aktualizaci.

    Nejsou-li chudí analfabeti dlužníky podle tvého gusta, proč mají nižší úvěrovou delikvenci než masy západu? Je-li podle tebe úrok 50-100% lichvou, kdo a za kolik procent pak poskytne pracovní kapitál vzdáleným oblastem bez infrastruktury? Bylo by podle tebe lépe radši vymazat chudé z mapy – a zůstat u půjčování namydleným městským klientům, kde jsou nižší náklady a peníze levnější?

    Svět je prostě jiný než jaký se ti zdál. Ani o tom nevíš, a za humny na Pankráci se přitom ryze česká parta chystá propojit dva světy. Ten tvůj svět, čisťounký, spořádaný a lesklý - a svět stínu, svět chudoby a nedostatku pracovního kapitálu. I ty se můžeš zúčastnit rozvoje světa tak jako dva mexičtí Karlové a profitovat společně s chudými - podpoříš-li ty, kdo se bídě umí vzepřít za pomoci vlastní píle a tvého kapitálu.

    Autor: Tomáš Hes - pracuje pro mexickou mikrofinanční institucí FIPS a pražskou Microfinance AS, zprostředkovatelem investic do microfinance.
     
  • Vsaďte na mikrofinance
    5. února 2007, Lidové noviny

    Mikrofinanční úvěry jsou oblastí investování, o které se moc nemluví. Přitom na nich ale můžete s minimálním rizikem vydělat více než deset procent ročně.

    Při této výnosnosti stojí za to podstoupit i měnové riziko,“ míní ekonom Pavel Kohout a dodává, že je dobré investovat například v eurech. Měna zaostalejších států, kam peníze putují, je u nás často nedostupná.

    Původní myšlenka byla pomoci chudým lidem z méně vyspělých zemí. Úvěry, které se poskytují s vysokými sazbami, nabízeli dříve lichváři, v poslední době jim konkurují takzvané mikrofinanční instituce, které lákají klienty o něco nižšími sazbami.

    „V zemích, kde je málo kapitálu, a navíc nefunguje sociální systém, jsou lidé ochotní zaplatit za úvěr daleko vyšší cenu než například na Západě. Je to jednoduché: nedostatkem kapitálu se jeho cena zvyšuje,“ vysvětluje Kohout.

    Instituce půjčuje peníze skupině lidí, v níž funguje kolektivní ručení. Minimalizuje tak možnost platební neschopnosti, a tím rizika spojená s investováním.

    Investovat do mikrofinančních úvěrů můžete pouze s pomocí finančních poradců. Banky zatím takovou možnost ve své nabídce nemají.

Kontakt

Adresa: Microfinance, a.s. , Seifertova 615/65 

130 00 Prague 3, Česká Republika

Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  Tel.: +420 777071604 

URL: www.myelen.com  www.microfinance.cz

Paypal: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  

Data box: r42e7km EET: A1675669

IČO: 278 60 965

Účet pro veřejnost v Kč: 2800379150  Fio Banka a.s. Bankovní kód: 2010  IBAN: CZ8520100000002800379150  SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet pro dodavatele v Kč 2600379148  Fio Banka a.s. Bankovní kód: 2010 IBAN: CZ5120100000002600379148  SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet pro veřejnost v EUR : 2300379162  Fio Banka a.s. Bankovní kód: 2010 IBAN: CZ2620100000002300379162 SWIFT: FIOBCZPPXXX

Účet v USD pro veřejnost: 2500591053  Fio Banka a.s. Bankovní kód: 2010 IBAN: CZ2020100000002500591053 SWIFT: FIOBCZPPXXX 

Účet pro veřejnost v GBP: 2300591059  Fio Banka a.s. Bankovní kód: 2010  IBAN: CZ6120100000002300591059 SWIFT: FIOBCZPPXXX

 

Login Form