Mikrofinance - trh budoucnosti?

1.září 2006, Investujeme.cz

Rozvoj techniky a globalizace umožňuje rozvoj nových nástrojů, které si teprve hledají svoji definitivní formu a místo na trhu. Mezi ně patří i mikroúvěry. Nebude to dlouho trvat, a z mikrofinancí se vyvine silné a prosperující odvětví. Jak na nich může vydělat drobný investor? Odpověď nabízí ekonom PAVEL KOHOUT.

Kde je poptávka, dříve či později se objeví i nabídka. Poptávka po nadstandardním zhodnocení peněz mezi investory na Západě (včetně ČR) je velká. Nabízí se proto myšlenka využít moderní technické prostředky a umožnit normálním fyzickým osobám, aby půjčily částku dejme tomu 200 euro třeba mexickému automechanikovi.

Tradiční investiční instrumenty dluhového typu zahrnují termínové vklady, pokladniční poukázky, dále pak státní, korporátní nebo hypotéční dluhopisy. Případně též fondy složené z těchto nástrojů.

Tak tomu je již po staletí. Rozvoj techniky a globalizace však umožňuje rozvoj nových nástrojů, které si teprve hledají svoji definitivní formu a místo na trhu. Mezi ně patří i mikroúvěry.

Co je to mikroúvěr?
Představte si, že jste v situaci investora, který se zamýšlí nad tím, jak optimálně zhodnotit své finance. Státní dluhopisy nesou málo: necelých pět procent v USA, necelá čtyři procenta v eurozóně.

V řadě zemí jako jsou třeba Švýcarsko, Česká republika nebo Singapur, nesou státní dluhopisy ještě méně. Také výnosy korporátních, bankovních nebo hypotéčních dluhopisů nejsou nijak omračující.

Dokonce ani výnosy dluhopisů rizikových trhů jako třeba Rusko, Argentina nebo Jihoafrická republika nedosahují příliš atraktivních hodnot. Obrovská poptávka ze strany velkých mezinárodních investorů stlačila úrokové sazby a yieldy dluhopisů na trvale nízkou úroveň.

Existuje již jen málo trhů, kde se dá vydělávat více. Jedním z nich jsou spotřebitelské úvěry. To například vysvětluje expanzi firem jako je Home Credit v Rusku a na dalších podobných trzích.

Málo je ovšem známo, že kromě spotřebitelských úvěrů existuje již dosti masivní segment miniaturních podnikatelských úvěrů – mikrofinance nebo též mikrokredity. Tyto úvěry se týkají drobných podnikatelů, zemědělců a obchodníků převážně v chudších zemích.

ČTĚTE DÁL
Typická je například půjčka v hodnotě kolem 100 USD na nákup osevu indického rolníka. Na tomto místě se většina finančníků z vyspělých zemí zarazí a nečte dál. „Copak já rozumím indickému zemědělství?“ řekne si západní bankéř, „vždyť půjčovat peníze nějakým hladovým chuďasům se nemůže nákladově vyplatit – a kromě toho kdo ví, jaká je jejich platební morálka.“ Což je přesně důvod, proč je sektor mikroúvěrů doposud podfinancovaný a proč nabízí na západní poměry nevídané úrokové míry.
 

Půjčky živnostníkům v chudých zemích třetího světa jsou mimo expertní znalosti finančníků z vyspělého světa. A to navzdory tomu, že jde o klientelu, která čítá stovky miliónů, možná miliardy klientů. Zde je obrovský a doposud jen z malé části objevený trh.

Na této myšlence vznikly již v 70. letech první mikrofinanční instituce. První vznikla v Bangladéši, další následovaly v Indii, Latinské Americe a dalších částech světa.

Úrokové sazby se pohybují zhruba od 15-20 procent per annum v Indii a v Bangladéši (protože zde je tento sektory starší, vyspělejší a částečně vládou dotovaný) až po 60-70 procent v Mexiku a jiných latinskoamerických zemích. I tak se klientům mikroúvěry stále vyplácejí lépe než půjčovat si u místních lichvářů.

Například velká mexická mikrofinanční společnost Compartamos půjčuje za 72 % p.a. a není považována za lichvářskou.
 

Co dělají mexické banky? Proč tento sektor zatím ignorují?
Půjčují velkým podnikům, převážně těm, které byly založeny v rámci podpory zahraničních investic. S drobnými klienty se nezdržují, asi tak jako české banky v první polovině 90. let.)

Jak je tomu se splátkovou disciplínou?

Ta je bolavým místem spotřebitelských úvěrů, ale v případě mikrofinancí je tento problém mnohem menší. V první řadě, dlužník ví, že na perfektním splácení úvěru závisí živobytí rodiny i jeho samotného.

Mikroúvěr může představovat rozdíl mezi uspokojením základních potřeb a hladověním – zatímco obyvatele evropských sociálních států, které splácejí (anebo také nesplácejí) spotřebitelské úvěry, tolik netrápí. V České republice hrozí nanejvýše trable s exekutorem. V Indii nebo v Mexiku hrozí hlad.

Dále jsou tu bezpečnostní mechanismy, které se u běžných úvěrů nevyskytují. Bývá obvyklé, že mikroúvěry se půjčují kolektivům nebo dokonce celým venkovským komunitám. Jejich členové pak ručí za splácení metodou „jeden za všechny, všichni za jednoho“.

Splácení úvěru pak není vynucováno bankou ve vzdáleném městě, ale prostřednictvím sousedů a vesnické samosprávy – což je podstatně účinnější metoda v prostředí, kde se všichni navzájem znají.

Není proto divu, že míra úvěrové delikvence je překvapivě nízká. Podíl klasifikovaných úvěrů se pohybuje se v jednotkách procent.

Ve srovnání s tím se střední výnosnost úvěrového portfolia pohybuje mezi 40-45% (zdroj: MicroRate: Indicateurs de Performance pour les Institutions de Microfinance, Guide Technique, 2003). Zmíněná mexická Compartamos má rentabilitu vlastního kapitálu ve výši 37,8 %.

Proč je tedy lukrativní sektor mikroúvěrů stále ignorován velkými hráči? 

Již není. Velké finanční skupiny již půvab mikrofinancí objevily. Finanční kolos Citigroup zahájil v roce 2005 mikrofinanční program financovaný zatím „pouze“ 50 milióny USD.

Zároveň Citigroup rozjíždí projekty sekuritizace mikroúvěrů ve spolupráci s některými většími mirkofinančními institucemi (sekuritizace znamená převod velkého množství drobných úvěrů do portfolia úvěrů, které kryje veřejně obchodovatelný dluhopis; umožňuje dosažení příznivějších úrokových sazeb.)

V Indii vzrostl objem bankovních úvěrů mikrofinančním institucím během let 1993-2004 celkem 10,6-krát. Jen v samotném státě Andrapradéš vzrostl počet mikrodlužníků ze zanedbatelného počtu koncem 90. let na bezmála 2 milióny v současnosti.
 

Nuže dobrá, mikrofinance jsou tedy již dosti velkým odvětvím, aby byly zajímavé pro velké banky. Ale jak na nich může vydělat drobný investor? Prozatím stěží, ale to možná nebude dlouho trvat.

Kde je poptávka, dříve či později se objeví i nabídka. Poptávka po nadstandardním zhodnocení peněz mezi investory na Západě (včetně ČR) je velká. Nabízí se proto myšlenka využít moderní technické prostředky a umožnit normálním fyzickým osobám, aby půjčily částku dejme tomu 200 euro třeba mexickému automechanikovi.

Již nyní existuje projekt Kiva.org, který pomocí internetového portálu a služby PayPal dokáže překlenout informační bariéru mezi „prvním“ a „třetím“ světem. Kiva.org je ovšem koncipován jako čistě charitativní projekt: klient má sice nárok na své peníze zpět, ale bez úroků.

Nicméně toto je jen první vlaštovka, po níž budou následovat komerční mikrofinanční projekty přístupné drobným investorům z bohatých zemí.

Leckdo může ohrnovat nos nad chudými zeměmi, ale musíme si uvědomit, že v těchto zemích žije většina světové populace a že jejich průměrný hospodářský růst v posledních letech zpravidla vysoce předčil našich „báječných“ šest procent.

Časem – a nebude to dlouho trvat – se z mikrofinancí vyvine silné a prosperující odvětví. Odvětví, které možná změní svět.

Pavel Kohout

 Když k životu chybí pár dolarů
18.12.2006, Česko proti chudobě, Sylva Táborská

Letošní udělení Nobelovy ceny míru bangladéšskému ekonomovi a zakladateli mikrofinanční instituce Muhammadu Yunusovi nás upozornilo na pozoruhodnou, ale zde téměř neznámou ekonomickou a sociální aktivitu.

V neustálém hemžení na zeleninovém trhu ve čtvrtmilionovém peruánském městě Ventanilla prodává Gabriela Camacho Diazová už dva roky. Ze začátku nakupovala každý den pár kousků ovoce, které se pak snažila o trochu dráž prodat. Jenže když za utržené peníze nakoupila jídlo pro rodinu, nezbylo jí na víc než na nákup zase několika kousků ovoce, které další den opět s malým ziskem nabízela zákazníkům. Na to, aby nakoupila ve větším, a tedy levněji, neměla z čeho ušetřit. Točila se v kruhu chudoby.

Když přišel jednou ke Gabrielinu stolku zaměstnanec Mibanco Ventanilla a nabídl jí půjčku za překvapivě dobrých finančních podmínek, využila té příležitosti. Za vypůjčených 430 amerických dolarů nakoupila větší množství levnější zeleniny, jejímž prodejem se jí konečně podařilo něco málo vydělat. Čtyřikrát si půjčila a čtyřikrát úvěr splatila, až se jí povedlo vybudovat dobře zásobený, před sluncem chráněný stánek s fungující váhou, který přitahoval dostatek zákazníků.
Kam banky nedohlédnou

Podobně jako Gabriela využívají dnes ve světě miliony nemajetných lidí možnosti půjčit si malý obnos, který jim slouží k nastartování drobného podnikání. Tyto mikropůjčky neboli mikrokredity jsou poskytovány těm, kteří nemají z čeho našetřit a ani si nemohou půjčit od banky, protože nemají majetek, jímž by mohli za úvěr ručit. Jen vloni pomohly rozjet drobnou výdělečnou činnost devadesáti dvěma milionům lidí ve všech světadílech. Institucí, které se na financování v malém specializují, jsou na světě už více než tři tisíce. A kdo vlastně ročně rozpůjčuje po malých částkách tolika lidem?

Pod vžitým názvem "mikrofinanční instituce" se skrývají hlavně neziskové organizace, které poskytují finanční služby jako formu rozvojové pomoci. Částka kolem sta až tří set eur je pod "rozlišovací úrovní" klasických bank, nicméně stačí na nákup osiva, šicího stroje či zboží na prodej. Jenže vyžaduje stejné administrativní náklady jako úvěr desetinásobný či stonásobný, což znamená vysoké náklady pro instituce, které se na mikrokredity specializují. Proto nemá-li daná instituce neustálý příliv dotací a chce-li být finančně soběstačná, musí náklady pokrývat prostřednictvím vysokých úrokových sazeb, které dosahují až dvaceti, v některých případech až jednoho sta procent ročně. Ale i tak je půjčka mnohem výhodnější než od vesnických "lichvářů", kteří nabízejí peníze za měsíční úrok v řádu desítek procent.

Satisfakce
Nedávné udělení Nobelovy ceny míru bangladéšskému ekonomovi a zakladateli vlivné mikrofinanční instituce Muhammadu Yunusovi bylo satisfakcí za originalitu jeho přístupu, za odvahu a mnohaletou práci. Výzkumný projekt z roku 1976 se mu podařilo během let rozvinout v ohromnou bankovní instituci. Jím založená "banka chudých" Gramín rozpůjčovala za svou existenci víc než pět miliard amerických dolarů téměř sedmi milionům lidí, což je jasným argumentem úspěšnosti. Od osmdesátých let objem poskytnutých úvěrů každým rokem rostl nejen v Bangladéši, nýbrž rovněž v Indii a poté v celé Asii. Mikrofinance se odsud rozšířily do Afriky i Latinské Ameriky.

Yunusovu roli vyzdvihuje i Organizace spojených národů: "Dokázal, že chudí lidé mohou vydělávat i zbohatnout, a popřel tak klasické vnímání pomoci jakožto pouhé poskytování služeb v oblastech, jako je zdravotnictví či školství," ocenil jej v britském deníku Guardian Kevin Watkins z Rozvojového programu OSN, který se podílí na vytváření Zprávy o lidském rozvoji. Ta hodnotí kvalitu života v rozvojových zemích škálou různých sociálních a ekonomických ukazatelů. "Mikrokredity představují inovativní způsob řešení problémů nejchudších lidí. Je zajímavý právě tím, že vznikl odspoda jako reakce na jejich bezprostřední potřeby," vysvětluje Michal Kaplan, bývalý zástupce České republiky ve Výboru pro rozvojovou pomoc Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. "Ale právě proto jsou rozsah a dosah mikrokreditů dosti malé, v žádném případě nejde o zázračný lék, který by vyřešil všechny problémy chudoby," upozorňuje Kaplan na limity této metody

Moje čest je zárukou
Ve srovnání se situací u nás, kde podnikatelé nechávají svoje firmy krachovat jak na běžícím pásu, jsou chudí lidé vůči svým dluhům mnohem odpovědnější. Je to dáno také tím, že většinou mikrofinanční instituce pracují se skupinami pěti až deseti osob. Ty mezi sebou nejen vzájemně ručí za individuální úvěry, nýbrž také hlídají, aby každý z členů využíval úvěr správným způsobem. Navíc častým doplňkem půjček je povinné spoření, což dále zvyšuje pravděpodobnost řádného splácení. Nesplacení částky považují sousedé za neúspěch a někde až za hanbu. Mikrokredity však nejsou bez rizika. Mikroúvěrové instituce, které dobyly tu část trhu, kam se banky neodvážily nebo která je nezajímala, se nyní učí způsobům, jak svoje rizikové investice dostat nazpět. Mnohdy si osvojují dost nevybíravé techniky a využívají přitom právě těch parametrů mikropůjček, které se z jiného pohledu jeví jako hlavní výhody.

Ve zprávě indické Společnosti za odstranění venkovské chudoby byly popsány metody od ponižujících komentářů na adresu neplatičů až po situaci, kdy byly členky ručitelské skupiny nuceny stát na slunci do té doby, než jedna z nich odevzdala dlužnou splátku. V "Mekce" mikrokreditu, v indickém státě Ándhrapradéš, byl dokonce zaznamenán větší výskyt sebevražd u těch dlužnic, které nedokázaly splatit svoji mikropůjčku. Mikrokredity jsou doménou právě žen. Celosvětově představují ženy více než osmdesát procent klientů mikrofinančních institucí. Ženy dobře fungují ve skupině, dokážou lépe než muži půjčku využít a jejich platební morálka oproti mužům je na nesrovnatelně vyšší úrovni, shodují se odborníci. Ženy vydělané peníze dávají na potřeby domácnosti -matky mohou dětem koupit mléko, kvalitní stravu, zaplatit léky. Zlepšení životních podmínek se tak týká celé rodiny a zapojení žen do ekonomických procesů se odráží i ve zlepšení jejich společenského postavení. Nadto klasické banky ve třetím světě půjčují téměř výhradně mužům, tudíž mikrofinance zaplňují díru na trhu s finančními službami. 

Náš člověk v Mexiku
"Co se týče organizačních schopností, nebál bych se některé starostky indiánských kmenů postavit do vedení západních korporací," cení si schopnosti žen Tomáš Hes z mexické mikrofinanční instituce FIPS AS, která je financována z vládních zdrojů, má devět tisíc klientů a ročně roste o čtyřicet procent. FIPS AS nejen podporuje podnikatele, ale zároveň jim hledá odbytiště pro jejich výrobky a služby.

Tomáš Hes se jako jeden z mála Čechů věnuje mikrofinancím profesionálně: "FIPS úvěruje ve čtyřech čtyřměsíčních cyklech. V prvním cyklu půjčíme každému klientovi 1500 pesos, tedy zhruba 3000 korun, a po něm vyřadíme nekvalitní klienty. Vposledním, čtvrtém cyklu vylezou půjčky na 4000 pesos a ustálí se skupiny asi třiceti dlužníků, kteří mezi sebou skupinově ručí."

Mikrofinance podle něj přinášejí do regionů organizaci, odpovědnost, informace a otevírají možnosti. Pravidelné setkávání úvěrovaných skupin navíc posiluje spolupráci a ducha komunity, která se učí společně vzepřít proti útlaku a zneužití, bojovat za svá občanská práva, jež jsou ve většině chudých oblastí místní správou tak či onak porušována.

Co s našimi miliardami
Česká republika se už více než deset let učí, jak nejlépe rozdělovat svoje peníze určené na rozvojovou pomoc a do jakých sektorů ji směrovat, aby opravdu pomohla těm nejpotřebnějším a nebyla jako za komunismu prostředkem obchodních či strategických zájmů státu. Vzdělání, zdravotnictví, přístup k vodě - to jsou oblasti, kam má rozvojová pomoc bezpochyby mířit. To, že podpora podnikání je další a prokazatelně dobrou cestou pomoci, však ještě většina státních úředníků a politiků za své nepřijala. Nechuť k podpoře podnikání je postoj spíše intuitivní než podložený věcně. Praxe ukazuje, že většina lidí ve státních službách dává přednost osvědčeným metodám rozvojové spolupráce, které však ne vždy dokážou nabídnout řešení problémů, s nimiž se rozvojové země v současnosti potýkají.

Jestliže chtějí Češi využít své tři miliardy z rozpočtu určené na rozvojovou spolupráci co nejlépe, neměli by se bát vstoupit do těchto ve světě známých, u nás stále téměř neprobádaných vod. Byť - to znovu zdůrazněme - mikrokredity nejsou spásou rozvojového světa, nýbrž jsou zajímavým doplňkem.
 

Mikrofinanční organizace přinášejí zajímavý způsob úvěrování
3.října 2006, Finance.cz, Tomáš Hes

Mikrofinance představují způsob financování drobných podnikatelů, kteří díky své nemajetnosti nedosáhnou na běžné úvěry komerčních bank. Přečtěte si kořeny tohoto způsobu úvěrování.

Příležitostí k vysokému zhodnocení rapidně ubývá: výnosy z portfolií každoročně klesají, apetit k riziku se zvětšuje, investiční tajemství jsou odhalována. I proto se pozornost investorů soustředí na doposud přehlížené oblasti nabízející vyšší zhodnocení investice než tradiční a běžně dostupné instrumenty. Jedním z nich jsou mikrofinance.

Tento masivní segment miniaturních podnikatelských úvěrů je spojen s financováním drobných podnikatelů, zemědělců a obchodníků v chudších zemích třetího světa. Typická je například půjčka v hodnotě kolem 100 USD na nákup zrna pro mexického farmáře nebo produktů do maloobchodu indického hokynáře, jemuž na expanzi schází kapitál, záruky i důvěra bank. Až donedávna byly jediným zdrojem kapitálu pro nemajetné malopodnikatele nebezpečné a drahé půjčky od lichvářů. Ty v chudých oblastech dosahovaly úroku až 1000 % p.a. a často byly vymáhány násilím. Dnes již naštěstí existují ústavy, takzvané mikrofinanční instituce, které za pomoci relativně složité metodologie umí kapitál půjčit drobným dlužníkům a získat je zpět s relativně vysokým úrokem a s menší „default rate“, tedy procentem nesplacených úvěrů, než komerční banky.

Jak se zrodilo „microfinance“ a jaký příběh stojí za touto zajímavou oblastí finančnictví?
Koncept microfinance není novinkou. Ať už se jednalo o "susus" v Ghaně, "chit funds" v Indii, "tandas" v Mexiku, "arisan" v Indonésii, nebo "pasanaku" v Bolivii, skupiny lidí, kteří společně spořili a vzájemně se úvěrovali, existovaly po staletí po celém světě. Jednou z prvních mikrokreditních organizací západu, jež poskytovala úvěry chudým na venkově, kterým scházela záruka, byl Irish Loan Fund system, založený začátkem sedmnáctého století slavným literárním autorem Jonathanem Swiftem. Swiftova myšlenka se postupně rozšířila a v roce 1840 již instituce zastřešovala 300 fondů v celém Irsku. Jejich hlavním produktem byly malé půjčky s úrokem na krátké časové období. Ve svém nejúspěšnějším čase poskytovaly úvěry až 20 % všech irských domácností.

Po polovině 19. století se v Evropě objevilo několik větších a formálnějších spořících a úvěrových institucí, organizovaných převážně kolem venkovských a městských chudých. Říkalo se jim „People's Banks“, „Credit Unions“, and „Savings and Credit Co-operatives “, neboli úvěrová družstva, kampeličky a družstevní záložny.

Koncept úvěrového družstva byl do detailu rozvinut Friedrichem Wilhelmem Raiffeisenem. Jeho altruismus byl motivován snahou o podporu venkovské populace a prolomení její závislosti na lichvářích. Od roku 1870 se úvěrová družstva rychle rozšířila z oblastí kolem Rýna a malých německých států do jiných zemí Evropy a Severní Ameriky a posléze do rozvojových zemí.

V začátcích devatenáctého století se různé adaptace modelu začaly objevovat na venkově v Latinské Americe a Asii. Například indonéská People's Credit Bank (BPR) byla otevřena v roce 1895. Dnes patří mezi nejrozsáhlejší microfinanční systémy v Indonésii se zhruba 9.000 pobočkami.

Ve většině případů nové banky pro chudé nebyly vlastněny nemajetnými jako v Evropě, ale vládou nebo soukromými bankami. Během let se však mnohé z těchto institucí staly neefektivními a drahými. Mezi padesátými a sedmdesátými lety minulého století se vlády soustředily na poskytování úvěrů pro malé a velké zemědělce v naději na zvýšení produktivity a příjmů. Cílem finančních intervencí na venkově byla modernizace zemědělského sektoru, zvýšení komercializace venkovského sektoru, mobilizace volně ležících prostředků, redukce téměř feudálního útisku zadlužených a zvýšení investic díky úvěrům. Tyto pokusy o zlepšení možností získat zemědělské úvěry subvencované státem, byly však málokdy úspěšné. Zemědělské rozvojové banky trpěly masivní erozí kapitálu díky zvýhodněným úrokovým sazbám. Problém byl i v efektivitě. Úvěry se mnohdy nedostaly k potřebným, ale zůstaly v rukou již zavedených zemědělců.

Ručit důvěrou a buvola pomalu splácet

1.září 2006, Literární noviny

Zdá se vám úrok třicet procent přehnaný? Buďte rádi, že vám vůbec banka půjčí a že v okruhu sta kilometrů vůbec nějaká je! Našinec vnímá jako samozřejmé, že dostane od banky úvěr, má-li čím ručit. Lidem, kteří na klasické úvěry nedosáhnou, zejména v zemích třetího světa, se dnes nabízí další možnost ve formě takzvaných mikroúvěrů - drobných půjček, jejichž smyslem je umožnit rozjet malou výdělečnou aktivitu.

Přístup k finančním službám je více než polovině světové populace odepřen, a to z jednoduchého důvodu – banky nemohou vydělat na někom, pro koho je i pár dolarů majetkem. A tato nedostatečná dostupnost finančních služeb brzdí hospodářský vývoj rozvojových zemí.

Koncept mikrofinancování umožňuje využívat bankovních služeb – půjček, spoření, pojištění – i nemajetným lidem, kteří nemají čím ručit za úvěr a jimi naspořená částka dosahuje pouze desítek dolarů. I tito „nesolventní“ lidé, jak ukazují statistiky, jsou schopni splácet úvěr a dokonce míra nesplacených úvěrů je nižší než kolik vykazují banky u klasických úvěrů.

V širším pojetí je mikrokredit vše od tradičních půjček jednotlivcům či půjčování v rámci tradičních neformálních skupin, přes půjčky vázané na určitou činnost (nákup lodí, zvířat, šicího stroje) a úvěry zemědělcům poskytované specializovanými bankami až po moderní formu mikrokreditů poskytovaných bankou v partnerství s neziskovou organizací. V užším pojetí je mikrokreditem úvěr, který dává mikrofinanční instituce určité osobě na financování aktivity, jež má v budoucnu přinést příjem pro ni i rodinu.

Úvěrový cyklus bývá kratší než u obvyklých komerčních úvěrů – typicky šest měsíců až jeden rok, s týdenními až čtrnáctidenními splátkami. Krátké intervaly mezi splátkami a tudíž hrazení nižších částek méně zatěžují klienta. Je to ale naopak náročnější pro administrující organizaci.

Množství činností hodných malé finanční podpory je neomezené. Několik aktivit ale převažuje – v oblasti služeb je to nákup zboží a jeho prodej na trhu, otevření obchůdku, zřízení kadeřnického salónu (zvláště v Africe), úprava potravin a jejich prodej na trhu. Další skupinou jsou výrobní aktivity – výroba látek, krejčovské služby, pečení chleba nebo pletení košíků a rohoží. V zemědělství převažuje nákup zvířat, sazenic a osiva.

Mikrokredit – mikroúvěr či mikropůjčka - je nejrozšířenějším produktem, který poskytují takzvané mikrofinanční instituce (microfinance institutions, MFIs). MFI je nejčastěji nezisková organizace, méně často banka či instituce s účastí samosprávy či státu. Podle údajů zveřejněných ve zprávě Summitu o mikrokreditu mělo ke konci roku 2005 více než tři tisíce oficiálních mikrofinančních institucí devadesát dva milionů klientů.

Různé formy půjčování samozřejmě fungovaly a fungují ve městech i na vesnicích i bez specializovaných mikrofinančních institucí. Výše úroků u těchto neformálních věřitelů však dosahuje až desítky procent denně, což je o mnoho více, než kolik klient zaplatí na úrocích organizací poskytujících mikroúvěry. Při těchto „lichvářských“ úrocích si lidé nemohli půjčku dovolit. A ti, kdo se k půjčce odhodlali - anebo jim ani jiná možnost nezbývala -, se velmi často dostali do problému půjčku splácet. To na druhou stranu samozřejmě zvýšilo riziko věřiteli, čímž narostl požadovaný úrok.

Úroková míra u mikropůjček MFI se jeví v tomto srovnání jako velmi nízká. Ve srovnání s bankovními úvěry ve vyspělých zemích je však dosti vysoká. Úrok musí pokrýt cenu peněz, ztrátu z nesplacených úvěrů, inflaci, ale hlavně administrativní náklady, které jsou stejně vysoké, ať se jedná o úvěr ve výši desítek tisíc nebo stovky dolarů. Za situace, kdy se výše mikrokreditů se pohybuje kolem sta až dvě stě amerických dolarů, tvoří administrativní náklady mikrofinanční instituce deset až pětadvacet procent výše poskytovaných úvěrů. Je-li poskytovatelem úvěru instituce, která má stálý příliv financí zvnějšku, například od mezinárodních či nevládních organizací či ze státního rozpočtu, nemusejí úroky pokrývat veškeré náklady. Nicméně tato organizace je na tomto přílivu peněz závislá a je-li zastaven, organizace musí po vyčerpání vlastních zdrojů svoji činnost ukončit.

V současnosti převládá názor, že mikrofinanční instituce by měly být schopny generovat vlastní zdroje z úroků z úvěrů a eventuální další finance používat k nárůstu počtu poskytovaných úvěrů. Finančně udržitelné instituce již v současnosti existují – je jí například organizace Financiera Compartamos, partner obrovské ACCION, která má v současnosti asi 455 tisíc klientů a aktivní portfolio téměř dvě stě milionů amerických dolarů. Taková organizace má už potenciál získat přístup k miliardám dolarů na mezinárodních finančních trzích. Bude-li tento potenciál využit, tyto miliardy poslouží lidem, kteří si dosud nechali o finančních službách jen zdát.
 

Postaveny na důvěře
Poznatek, že „ekonomicky negramotní“ lidé žijící v rozvojových zemích skrývají nevyužitý potenciál a umějí velmi dobře využívat a splácet úvěry, odhalila jako první původem bangladéšská banka Grameen (Grameen Bank). Ta se věnuje poskytování mikrokreditů už od sedmdesátých let. Za tu dobu si vybudovala ohromnou reputaci a stala se vzorem pro další podobné instituce. I díky dodržování vlastních specifických pravidel má dnes Grameen Bank 6,1 milionu klientů. Charakteristickým rysem těchto úvěrů je, že nejsou postaveny na ručení nebo vynutitelné smlouvě, ale pouze na důvěře. Svoje služby Grameen přináší lidem až do domu na základě principu, že banka by měla přijít k lidem, a nikoli lidé do banky. Podmínkou úvěru je členství v dlužnické skupině. S poskytováním úvěrů jsou propojeny i spořící programy, jichž by se měli klienti účastnit. Obecně se úvěry poskytují prostřednictvím neziskových organizací nebo určitých družstevních záložen.

Jinou velkou organizací působící v oblasti mikrofinancování už víc než třicet let je ACCION International s dvěma miliony klientů. Partnerské organizace ACCIONu operují ve dvaadvaceti zemích světa a za posledních deset let udělily čtrnáct milionů půjček celkem za 9,4 miliardy dolarů. Sedmadevadesát procent z nich bylo v pořádku splaceno.

Instituce pracují se svými klienty velmi různě. Rozlišme například jejich přístup podle toho, zda úvěr poskytují klientu-jednotlivci, který ručí jen sám za sebe, nebo osobě, za jejíž úvěr ručí skupina osob. Solidární ručení skupiny osob má několik výhod – pro MFI je tu samozřejmě výhoda lepší vymahatelnosti úvěrů a dále možnost administrovat víc úvěrů najednou. Důležitým aspektem se stává fakt, že skupina si svoje dlužníky „ohlídá“, a to nejen, jestli půjčku splácí, ale i jak efektivně a na co prostředky vynakládá. Navíc společenský tlak je pro dlužníka motivací ukázat, že si umí poradit.

Většina mikrofinančních institucí spojuje svoje úvěrové služby s dalšími vzdělávacími nebo spořícími programy. Jsou mezi nimi rekvalifikační kurzy, řemeslné dílny nebo tréninky manažerských či marketingových dovedností. Tyto programy samozřejmě něco stojí, což se odráží v úrokových sazbách. Jejich efekt je ale pozitivní jak pro klienty, kteří získají další dovednosti, tak pro banky, které pravděpodobněji dostanou svoje prostředky zpět. Velmi často například organizace pořádají kurzy pro švadleny, jejichž absolventky mohou získat na úvěr šicí stroj.

Předcházet nepříjemnostem se splácením je třeba již od samého začátku spolupráce banky s klientem. Žadatel by měl už předem vědět, co si za úvěr pořídí a z čeho jej bude splácet. Proto je třeba vypracovat předem plán, z něhož bude jasné, čeho a jak chce žadatel dosáhnout a kolik to bude stát. Velkým nebezpečím často bývá nedostatečné posouzení záměru v jeho souvislostech. Také se stává, že úvěr například nestačí pokrýt skutečné náklady nebo klient špatně odhadne poptávku po službách nebo výrobcích, které chce nabízet.

Nejvíce si půjčují ženy
Devadesát procent mikrofinančních aktivit se dnes odehrává v Asii. Vedou Bangladéš a Indie - země, kde historicky prvně dosáhlo mikrofinancování větších rozměrů. Dopředu jde i Latinská Amerika. Afrika zůstává dosud pozadu, i když i tam se počet klientů neustále zvyšuje.

Zpráva Summitu o mikrokreditu za rok 2005 udává, že z 83,5 procent si půjčují ženy. U některých institucí je to ještě více, například u úspěšné Financiera Compartamos tvoří ženy pětadevadesát procent klientely. Ženy mají i vyšší schopnost splácet než muži. Proto vůbec nejlépe fungující formou mikrokreditu je malé družstvo žen, jejíž členky mezi sebou solidárně ručí. Mezi nejčastěji podporované aktivity žen patří zřízení krejčovské dílny či kadeřnického salónu, nákup zboží a následný prodej, zařízení malého občerstvení či otevření obchůdku. Tedy činnosti, na které není třeba příliš peněz ani speciální znalosti. Ženy mnohdy nedosáhnou na složitější aktivity kvůli nedostatku zkušeností a hlavně proto, že půjčky nejsou dostatečně vysoké.

Na mikrokreditu se klienti naučí, jak zacházet s penězi a porozumí tomu, co to znamená podnikat. Druhá fáze, rozvíjení skutečného podnikání, už vyžaduje větší nasazení a hlavně příznivé podnikatelské prostředí. Novopečení podnikatelé jsou schopni zajistit růst svojí firmy, jen jestliže jim to okolnosti umožní. Podmínkou fungování trhu je nejen dodržování obchodních pravidel, ale i průhledné právní prostředí a nezkorumpovaní úředníci a policie.

Darovat, či poskytnou úvěr?
Při vytváření programů se realizátoři rozvojových projektů rozhodují, jakou strategii v konkrétním projektu, zabývajícím se konkrétním problémem, použít. Stejně tak donátoři financují takové projekty, které podle jejich názoru přispějí nejvíce danému cíli. Základním cílem projektů je pomáhat lidem v nouzi a snižovat chudobu v rozvojových zemích. Projekty ale nemohou vyřešit všechny problémy chudoby, zvláště proto, že finanční zdroje vždycky byly a jsou omezené. I když vyspělé země neustále navyšují rozpočty na zahraniční rozvojovou spolupráci a i charita více méně funguje, stále není peněz dostatek.

Přesto i v kdejaké africké vesnici narazíte na studnu, trh, odpadní kanál, školu, postavené zahraničním donátorem. Ve vedlejší vesnici by možná studnu také potřebovali a třeba ještě víc. Jak ale zhodnotit potřeby obyvatel, když nikdy nemáme dokonalé informace, navíc, když každá vesnice logicky považuje tu svoji za nejpotřebnější a právě svůj problém za nejpalčivější? Navíc, i u těch projektů, které jsou dobře adaptované na místní potřeby, existuje riziko, že obyvatelé nebudou věc užívat podle očekávání a přání donátora. A tak se občas stane, že odpadky ucpou kanál a nikdo jej nevyčistí, že se čerpadlo rozbije, ale nejsou náhradní díly na jeho opravu nebo zarostou rákosím chovné rybníky, které měly místním lidem pomoci přečkat období sucha.

Rozvojové projekty jsou bezpochyby nenahraditelné ve snižování chudoby rozvojových zemí. Sektor školství či zdravotnictví jsou nejlepším příkladem. Těžko si třeba představit školení učitelů, za které by jeho účastníci platili vysoké poplatky, z nichž by mohl organizátor školení splatit náklady na jeho organizaci. Nebo třeba truhláře, který vyrobí školní lavice a nechává si platit od rodičů za to, že na nich jejich děti mohou sedět. Nákup vybavení nemocnice, programy prevence šíření HIV/AIDS, kurzy pro porodní asistentky jsou další z mnoha případů, kam se koncept mikrokreditů vůbec nehodí. Jindy není situace vůbec jednoznačná - je lepší dodat nemocnici zdarma léky nebo poskytnout úvěr začínajícímu podnikateli na nákup léků a zřízení malé lékárny? Je lepší darovat zemědělci krávu nebo mu na její nákup poskytnout úvěr?

Rozeberme hypotetickou situaci, k níž může velice snadno dojít. Nezisková organizace operující v určité venkovské oblasti distribuuje zdarma v rámci projektu chudým farmářům krávy. Organizace vybere několik rodin, které se zdají být podle zvolených kritérií nejpotřebnější. Sporné může být už to, zda jsou kritéria zvolena správně s ohledem na místní poměry a zda se tak pomoc dostane opravdu k těm nejchudším. Ve vedlejší vesnici pracuje jiná organizace, která krávy nerozdává, ale farmářům poskytuje na jejich nákup úvěry. Farmář na sebe účastí v projektu bere daleko větší zodpovědnost, neboť je povinen svou krávu postupně splatit. Vědomí toho, že ve vedlejší vesnici se zvířata rozdávají, může snížit jeho ochotu splátkový kalendář dodržovat.

Je možné najít mnoho případů, které jsou jakýmsi kompromisem mezi oběma přístupy. Ve skutečnosti mnoho mikrofinančních organizací tento pohled uplatňuje. Příkladem může být indická banka ICICI, která ve snaze získat další potenciální klienty přidala ke svým komerčním aktivitám i mikrokredity. Její zástupce podepsal s rodinou žijící na hranici přežití v severoindickém státě Uttar Pradéš jednoletou úvěrovou smlouvu na sto třicet amerických dolarů, která umožní rodině koupit buvola a prodávat jeho mléko. Ve smlouvě je zakotvena neobvyklá klauzule - jestliže zvíře nebude dávat mléko, rodina získá odklad měsíční splátky. Klient by bez příjmu z prodeje mléka byl nucen hledat peníze jinde nebo dokonce buvola prodat. A to by bylo kontraproduktivní pro něj i banku. Banka tak tím, že vychází vstříc klientovi, pomáhá i sobě.

Mezi ekonomy panuje shoda, že mikrokredity mají pozitivní vliv na snižování chudoby. Rozvíjení konceptu mikrofinancování - navyšování klientů mikrofinančních institucí - pomáhá naplňovat Rozvojové cíle tisíciletí. Tyto cíle byly přijaty na tzv. Miléniovém summitu v roce 2000 a stanovují konkrétní požadavky, kterých by mělo být dosaženo do roku 2015. Mikrofinancování přispívá například ke snižování počtu pracujících dětí a k nárůstu počtu dětí ve školách či k lepší připravenosti obyvatel na změny – cenové skoky, neúrodu atd. Rozvoj drobného podnikání napomáhá rozvoji hospodářství. Za peníze, které vydělá, poptává podnikatel další zboží, na kterém vydělá zas někdo jiný, což roztáčí kolotoč ekonomického růstu.

Organizace pracující v oblasti mikrofinancování jsou na ohromném vzestupu. Tento koncept se prostě ujal. Podporují jej vlády rozvojových i vyspělých zemí i mezinárodní organizace. Ve svých rozvojových projektech jej využívají téměř všechny významné nevládní organizace. I Organizace spojených národů se snaží mikrofinance podporovat a propagovat. Rok 2005 dokonce vyhlásila za Mezinárodní rok mikrokreditu.

Šéf celosvětové kampaně, která navázala na Summit o mikrokreditu v roce 1997, Sam Daley-Harris, již oznámil cíle, které budou oficiálně vyhlášeny na Globálním summitu, který se uskuteční v listopadu 2006. Hlavním cílem je, aby v roce 2015 využívalo mikrofinančních služeb 175 milionů lidí. Při průměrné pětičlenné rodině to znamená 875 milionů přímo dotčených lidí. Téměř miliarda lidí tak bude mít šanci dostat se z chudoby.

Sylva Táborská

S jakými novinkami přijdou banky?
21. dubna 2006, Bankovnictvi.iHNed.cz

Vývoj a novinky v oblasti retailového bankovnictví se pravidelně objevují v analýzách specializovaných společností, zkoumajících jednotlivé segmenty finančního trhu. Na následujících řádcích najdete souhrn nejzajímavějších trendů z různých studií z posledních měsíců.

ATM: SNIŽOVÁNÍ NÁKLADŮ
Americké peněžní ústavy v loňském roce odhadem utratily 3,3 mld. USD ve formě nákladů na bankomaty, přičemž toto číslo by do roku 2008 mělo vzrůst na 3,8 mld. USD. Bankomatový trh prochází rychlými změnami. Po letech silného nárůstu transakčních objemů a počtu bankomatů vstupuje trh v USA do fáze zralosti. Rychlost změn v této oblasti se dramaticky zvýšila pod vlivem takových katalyzátorů, jakými jsou nové technologie a dodržování měnících se regulačních pravidel.

Banky tak musejí zvažovat cesty pro snižování nákladů na tento kanál - výnosy z bankomatů klesají, konkurenční tlaky rostou, potřeba investic na zvyšování konkurenceschopnosti bankomatů roste. Bankovní domy proto hledají alternativní strategie provozu bankomatů.

Analytici zde vidí dva hlavní trendy. Prvním je outsourcing významných částí bankomatových funkcí bank u jiných bank (důvodem je úspora nákladů, stabilizace nákladů a konzistentní služby klientům). Bankomatový kanál se stává více komoditizovaný při omezené diferenciaci bankomatem poskytovaných služeb mezi finančními institucemi - většina klientů používá bankomaty pouze na výběr peněz z účtu. Přitom dochází k posunu směrem k otevřenějším technologiím a k oddělování vlastnictví bankomatů od jejich provozování.

Druhým trendem pak je propůjčování bankomatů jednotlivým bankám tak, že nesou jejich značku. To je pro banku nákladově příznivější než vybudování nového bankomatu. Tento trend bude podle odhadu analytiků společnosti Celent nabývat do roku 2008 stále většího významu.
 

MOBILNÍ OBCHOD
Prognózy říkají, že mobilní telefony se stanou nejdůležitějším zprostředkovatelem plateb nízkých hodnot na celém světě, přičemž výnosy z celosvětového obchodu překročí 24 mld. USD v roce 2006 a 55 mld. USD v roce 2008. Dochází a bude docházet k aliancím bank a mobilních operátorů a mobilní telefon přestane být tím, čím je dnes - stane se navíc i peněženkou. Klienti budou schopni mobilním telefonem platit. Tato technologie je už ve fázi zavádění v Asii. Ve Spojených státech lze čekat její nástup v roce 2007 a v Evropě v dalších letech.
 

BIOMETRICKÉ TECHNOLOGIE
Přes slibné možnosti, které skýtá rozvoj biometrických technologií, lze očekávat plné využití v bankách (v USA) teprve za deset a více let. Plným využitím se přitom myslí taková technologie, kdy bude možné zaplatit pouhým otiskem prstu místo karty s PIN. Banky po celém světě však už začínají biometrické technologie na ochranu proti podvodům využívat, přičemž Asie a Evropa mohou být v jejich zavádění o něco vpředu oproti USA.

Odborníci již testovali mnoho biometrických technologií, a to včetně poměrně bizarních typu tělesného pachu. Některé z nich se jeví jako "lídři" a postupem času dojde pravděpodobně k jejich rozšíření - sem patří například duhovka nebo otisk prstu. Používání biometrické ochrany se v brzké době očekává nejenom v bankovnictví, ale i v oblasti mobilních telefonů, laptopů, úschovných boxů a podobně.
 

MIKROFINANCE
Pododvětví mikrofinancí, jímž se rozumí poskytování malých úvěrů nízkopříjmovým rodinám, občanům či podnikatelům zejména v rozvojových zemích, je zatím v úvodní fázi rozvoje a jen asi desetina institucí poskytujících mikrofinance je zisková.

Komerční banky začínají mít zájem o vstup do tohoto podnikání. Trh roste a objevují se nové technologie na obsluhu tohoto segmentu. Objem úvěrů v mikrofinančním segmentu ve světě za posledních sedm let vzrostl zhruba desetinásobně.
 

AUTOMATIZACE POBOČEK
Prodejci technologií pro automatizaci poboček nabízejí v současnosti vlastní zjednodušené verze CRM (tzv. CRM Lite). Ty se snaží usnadnit konvergenci funkcí přepážkových pracovníků, platformy banky a řízení vztahů se zákazníky. Za posledních deset let mnohokrát došlo k zavedení CRM systémů, které selhaly. Proto se banky oprávněně zajímají o odpovědi na otázky tohoto typu: Mohou dnešní nové systémy CRM uspět? Je možné přeměnit pobočku na úspěšný "prodejní stroj"? Jde hlavně o technologie, nebo je úspěch dán něčím jiným?

V posledních desetiletích se retailové banky soustředily na bankomaty, call centra a internetové bankovnictví. Automatizace poboček vázla. Dnes banky vidí, že pobočky jsou efektivním místem, které může napomáhat růstu aktiv a křížovému prodeji produktů. Proto mají zvýšený zájem na automatizaci svých poboček.

Hlavním důvodem nákupu nových řešení je však zastarávání těch existujících. Segmenty trhu automatizace poboček se dělí především podle velikosti bank. Nabízené systémy se pak liší podle šíře funkcionality a vyspělosti technologie.
 

RŮST IT VÝDAJŮ MEZIROČNĚ
Podle odhadů společnosti Celent měly výdaje na IT v evropských bankách v roce 2005 dosáhnout 45,7 mld. EUR. Nejvíce stály informační technologie banku HSBC (přes 3 mld. EUR), UBS (2,8 mld. EUR), Deutsche Bank (2,6 mld. EUR) a ABN AMRO (2,28 mld. EUR, všechna čísla jsou odhady). Výdaje ostatních bank byly nižší než 2 mld. EUR. Na dalších místech pomyslného žebříčku IT výdajů byly The Royal Bank of Scotland, Credit Suisse Group, ING Bank, Barclays a BNP Paribas.

Růst loňských IT výdajů činil meziročně u evropských bank 2,5 %. Podíl IT na provozních výdajích, jejichž celek rostl rychleji, tak spadl o 3 %. Hlavním cílem IT investic přitom zůstává snižování nákladů (tento důvod IT investic uvádí 90 % respondentů), výměna zděděných systémů (75 % respondentů) a zlepšení služeb klientům (65 %). Dalším důvodem je dodržování regulačních pravidel souvisejících mimo jiné s Basel II.
 

OUTSOURCING OBCHODNÍCH PROCESŮ
Trh outsourcingu obchodních procesů v bankách je stále ještě v plenkách. V Severní Americe by výdaje na outsourcing z loňských odhadovaných 4,6 mld. USD měly vyrůst v roce 2007 na 7,9 mld. USD. Banky jsou pod tlakem nízkých marží, odvětvové konsolidace a rostoucí globální konkurence. Proto se snaží rozlišovat, které procesy jsou jejich konkurenční výhodou a které by naopak mohly pro své klienty získávat pomocí outsourcingu jinde tak, aby došlo ke snížení celkových nákladů.

V USA zkoumá možnosti outsourcingu všech 50 největších bank, ale jen ty opravdu velké v této oblasti už něco reálně podnikly. Také v Evropě se některé banky již dostaly do fáze realizace, zejména ve Velké Británii. Na rozdíl od svých amerických kolegyň se evropské banky agresivněji zabývaly možností outsourcingu vertikálních procesů, například platebních operací.
 

SLUŽBY ŘÍZENÍ OSOBNÍ HOTOVOSTI
Zpracovatelé plateb účtů obyvatelstva, poskytovatelé internetového bankovnictví a prodejci technologií třetích stran - ti všichni plánují nabízet plné spektrum aplikací, které bankám umožňují poskytovat komplexní sadu služeb řízení financí a platebních služeb, jimž Celent říká služby řízení osobní hotovosti. V případě plateb účtů obyvatelstva bude podle analytiků další vlnou změn to, co by se dalo nazvat vlnou konvergence. Během letošního roku by měla spatřit světlo světa také nová verze internetového bankovnictví, která bude jedinečně kombinovat převody peněz, agregaci, řízení osobních financí a platby účtů.

Ve Spojených státech, které jsou v rozvoji mnoha bankovních služeb o něco dál než Evropa, se platí asi 20 % účtů přes internetové bankovnictví. Těchto 20 % lze dále rozdělit na dvě skupiny. Z dnešních 9 % na 13 % by měl vzrůst v roce 2007 podíl plateb účtů prováděných přímo na stránkách společnosti, která účet vystavila, a ze současných 11 % na 16 % pak vzroste podíl plateb prováděných z bankovních stránek. S růstem využívání tohoto kanálu budou banky, které již online bankovnictví nabízejí dlouho, hledat způsoby, jak integrovat větší počet služeb do své nabídky internetbankingu.

Pokračuje rovněž trend k poskytování plateb účtů zdarma; v USA ho nabízí sedm z deseti největších bank. E-mail se opět stal životaschopným kanálem pro komunikaci o placení účtů a také pro jejich placení s tím, jak se podařilo vytvořit uživatelsky přátelštější šifrování.

KONTAKTNÍ CENTRA, TRENDY A VÝZVY
Požadavky na call centra rostou již nyní; musejí poskytovat služby nejlepší možné kvality, přičemž jsou zodpovědná za zvládání rostoucího počtu kanálů a aplikací. Od pracovníků call center se rovněž očekává, že budou nejenom zvládat dotazy, ale také provádět křížový prodej dalších produktů na podporu trendu, kterým je "prodávat produkty všemi kanály". Technologie umožňují zvyšovat rychlost provozu.

Mezi tradiční a přetrvávající problémy call center patří pracovní a nákladová náročnost. Transakce prostřednictvím jejich pracovníků patří mezi nejnákladnější z hlediska obsluhy klienta.

Využívání samoobslužných kanálů přineslo odlehčení, ale na druhé straně také negativa. Banky se začaly bát, že klienty tlačí příliš "nízko" na úroveň nezávislosti na bance, což by mohlo podkopat poradenskou pozici banky. Banky tak nejen riskují, že se u nich klient bude "cítit jako číslo", ale existuje také možnost, že na ně klient bude nahlížet jen jako na jednu z mnoha bank. Vznikají sice řešení tohoto problému, některá z nich jsou však podle odborníků dražší než přínos, který nabízejí.

INVESTICE DO BEZPEČNOSTI
Výdaje na bezpečnost IT v Severní Americe měly loni dosáhnout 1,8 mld. USD, což znamená 12,2% meziroční nárůst. Není překvapující, že bezpečnost znamená pro banky v první řadě bezpečnost IT systémů - ochrana proti podvodům na účtech a bankovním loupežím je velmi důležitá. Banky se potýkají s problémy jako krádeže identity, podvody na účtech, trojští koně, hackeři, phishing a mnoho dalších kriminálních praktik.

Kromě vnějších a vnitřních kriminálních rizik je třeba mít neustále na paměti řízení rizik a dodržování regulačních pravidel, takže investice do bezpečnosti budou i nadále patřit mezi významné výdaje bank.

BLÁZNOSTVÍ, NEBO ROZVAHA?
Banky v USA mezi srpnem 2004 a srpnem 2005 utratily asi 6 mld. USD na vybudování nových poboček, přičemž 450 mil. USD šlo na nové pobočkové technologie. Během roku 2004 bylo otevřeno každý den pět nových poboček. Podle odborníků z Celentu se však banky musejí dívat na pobočky jinak než jako na transakční centra; musejí investovat moudře, aby nedošlo k nasycení trhu.

Počet transakcí na pobočkách bude klesat, takže tradiční struktura pobočky bude nepotřebná. Pobočky proto musejí být jiné - zaměřené na prodej produktů a obslužné činnosti.

PŘEVODY PENĚZ Do roku 2007 bude mít v USA asi 40 % rodin pocházejících ze zahraničí internetové bankovnictví a nejméně polovina z nich bude posílat peníze buď prostřednictvím internetu, nebo pomocí karty či dalšími způsoby.

Jednotliví hráči na trhu se pro poskytování globálních převodů peněz spojují do kooperačních aliancí. Konkurence se zostřuje a vzniká tlak na pokles cen; ziskovost tohoto segmentu trhu přesto zůstane dobrá i v dalších letech.

CESTOVNÍ MAPA K MULTIKANÁLOVÉ INTEGRACI
V závislosti na přístupu, který banka zvolí pro multikanálovou integraci, lze očekávat úspory v oblastech IT a provozu mezi 10 % a 25 % ročně. Banky v Evropě a Severní Americe mají zpravidla jednu ze tří základních strategií. Patří mezi ně jednokanálový přístup, celopodnikový přístup a přístup postupného přidávání nejlepších prvků.

Banky v Evropě dávají větší důraz na integraci různých zděděných systémů a na jejich integraci do kanálů. Severoamerické banky naproti tomu nejprve pracovaly na zlepšení provozní efektivity.
 

PŘÍMÉ BANKOVNICTVÍ
Přímé bankovnictví se setkalo s úspěchem a stalo se životaschopnou alternativou pro vstup na nové trhy. Zatímco pobočka zůstala primárním hybatelem prodeje produktů u multikanálových bank, přímé kanály byly používány často s úspěchem nově vstupujícími bankami na některé trhy, kde již je vysoké množství poboček, zejména v Kanadě a západní Evropě, v menší míře pak i USA, tvrdí odborníci z Celentu.

KM
 

Velké finanční skupiny již pronikají do oblasti mikrofinancí
13.října 2006, Finance.cz

Mikrofinanční úvěrování bylo v minulosti mimo zájem velkých finančních institucí. Nyní však se jejich zájem začíná soustřeďovat i na tuto oblast. V současné době jsou patrné i snahy o provázání drobných investorů s dlužníky v třetích zemích. 
 

Jaké dnes existují instituce působící v mikrofinanční oblasti?
Jednou z vlajkovou lodí je indonéská banka Rakyat, nejrozsáhlejší mikrofinanční instituce světa. Tato státem vlastněná banka slouží 22 millionům spořitelům, kteří jsou ve svých vesnicích členy svých autonomních mikro-bank. Banka Rakyat je výsledkem úspěšné transformace státem vlastněné zemědělské banky během osmdesátých let minulého století.

Skupina ACCION International, pionýr microfinance, byla založená studentem práv Josephem Blatchfordem, který chtěl alokovat chudobu ve velkých latinoamerických městech. Začal jako dobrovolník v suburbiích Karakasu s 90.000 dolary shromážděných od soukromých společností. ACCION je dnes jedna z prvních mikrofinančních organizací světa, jejíž síť se rozestírá od Latinské Ameriky, USA až po Afriku. Tato skupina založila v roce 1992 bolivijskou BancoSol, první komerční banku na světě, která se soustředí výhradně na produkty mikrofinance. V současnosti banka nabízí více než 70.000 klientům širokou paletu finančních služeb, včetně spořících účtů, kreditních karet a hypoték – produktů, které byly před pěti lety dostupně pouze Bolivijským vyšším třídám. BancoSol už není sama: více než 15 organizací napojených na skupinu ACCION jsou dnes regulovanými finančními institucemi.

Indická SEWA Bank byla založena v roce 1972 jako obchodní sdružení v indickém státě Gujarat, s cílem posílit vyjednávací sílu jejich členů pro zvýšení příjmů, zaměstnanosti a přístupu k sociálním službám. Za rok čtyři tisíce žen sesbíraly kapitál a založily Mahila SEWA Co-operative Bank. Od té doby poskytují bankovní služby chudým, analfabetům, samoživitelkám a staly se solidní finanční skupinou se zhruba 30.000 aktivními klienty.

Legendární bangladéšská Grameen Bank, založená dnes již celebritou rozvojových institucí, Dr. Mohammadem Yunusem, poskytuje úvěry téměř 4 milionům klientům a částečně se soustředí i na běžné komerční bankovnictví.

Počet mikrofinančních institucí, jichž jsou dnes tisíce a zájem o nich, bude nepochybně stoupat. Tradiční investiční instrumenty, ať již to jsou termínové vklady, pokladniční poukázky, státní, korporátní nebo hypotéční dluhopisy, jsou ve srovnání s úrokovými možnostmi mikrofinancí potenciálně méně zajímavé. To je přesně důvod, proč je sektor mikroúvěrů doposud podfinancovaný a nabízí na západní poměry nevídané úrokové míry. Půjčky živnostníkům v chudých zemích třetího světa jsou mimo expertní zájmy finančníků z vyspělého světa. A to navzdory tomu, že jde o klientelu, která čítá stovky miliónů, možná miliardy klientů. Zde je obrovský a doposud jen z malé části objevený trh.

Velké finanční skupiny již o mikrofinancích ví a pomalu na ně začínají soustřeďovat pozornost. Skupina Citigroup v roce 2005 založila mikrofinanční fond. Následovaly ji i Deutsche Bank, francouzská Societe Generale a holandská Rabobank. Citigroup též pracuje na sekuritizaci mikroúvěrů ve spolupráci s některými většími mikrofinančními institucemi, jako například mexickou Compartamos. Znamená to, že se učí převádět velké množství drobných úvěrů do portfolia úvěrů, krytých obchodovatelným dluhopisem.

Malý investor díky mikrofinancích prozatím stěží může vydělat, ale to možná nebude dlouho trvat. Existují projekty jako Kiva.org, který pomocí internetového portálu a služby PayPal dokáže finančně propojit „první“ a „třetí“ svět. Jedná se však o čistě charitativní projekt, který investorovi nese nulový úrok.

Některé pokrokové a dynamické mikrofinanční instituce, jako například prudce rostoucí mexická FIPS AC, hodlají podobných elektronických mechanismů využít ke své vlastní expanzi – vydělat přitom nechtějí na úrocích, ale na zprostředkování obchodu s produkty z chudých trhů investorům z bohatšího světa. Úrok přitom chápou jako prostředek expanze a nástroj k získávání stále většího množství informací o těchto trzích. Tento ojedinělý dualistický postoj je možná modelem budoucích strategií, které povedou ke změně třetího světa - úrok jako nástroj rozvoje obchodu, který pomáhá odbytu a zároveň tak posiluje finanční sílu dlužníků.

Je pravděpodobné, že se masy světových investorů v honbě za úrokovými procenty již brzy soustředí na obří trhy rozvojového světa, tvořené davy malých podnikatelů, které rostou rychleji než rozvinutý svět a touží po kapitálu.

Česká republika má proti ostatním zemím náskok. Existuje tu skupina nejmenovaných bankovních a IT profesionálů usilující o přístup na trhy microfinance. Během následujících týdnů by měla být ohlášena a na trh uvedena struktura umožňující zprostředkování mikrofinančních trhů bohatším investorům, o níž vás portál Finance.cz bude informovat.

Autor: Tomáš Hes, pracuje ve vedení mexicko-americké mikrofinanční organizace FIPS

CONEXIÓN BANCÁRIA

Cuenta para público en CZK: 2800379150/2010 Fio Banka a.s. IBAN: CZ8520100000002800379150  SWIFT: FIOBCZPPXXX

Cuenta de proveedores en CZK2600379148/2010 Fio Banka a.s. IBAN: CZ5120100000002600379148  SWIFT: FIOBCZPPXXX

Cuenta para público en EUR: 2300379162/2010 Fio Banka a.s.  IBAN: CZ2620100000002300379162 SWIFT: FIOBCZPPXXX

Cuenta para público en USD: 2500591053/2010  Fio Banka a.s. IBAN: CZ2020100000002500591053 SWIFT: FIOBCZPPXXX 

Cuenta para público en GBP: 2300591059/2010  Fio Banka a.s. IBAN: CZ6120100000002300591059 SWIFT: FIOBCZPPXXX

 

NUESTRO DOMICILIO

Microfinance, a.s. , Seifertova 615/65 

130 00 Prague 3, Česká Republika

Esta dirección de correo electrónico está siendo protegida contra los robots de spam. Necesita tener JavaScript habilitado para poder verlo.  Tel.: +420 777071604 

www.myelen.com  www.microfinance.cz

Paypal: Esta dirección de correo electrónico está siendo protegida contra los robots de spam. Necesita tener JavaScript habilitado para poder verlo.  

Data box: r42e7km EET: A1675669

IČO: 278 60 965

Login Form