Co jsou mikrofinance?
Koncept mikrofinancování umožňuje poskytovat bankovní služby nejchudším podnikatelům v zemích 3. světa, kteří nemají přístup k finančnímu systému, finanční výkazy ani ručení. Míra nesplacených úvěrů, poskytnutých metodologií "microfinance", bývá překvapivě často nižší než u komerčních úvěrů.
Způsoby zajištění půjčky
Mikrokreditní programy postupně vylepšují svou původní metodologii za pomoci složitých bezpečnostních mechanismů, které se u běžných úvěrů nevyskytují, jako například povinné spoření, kolektivní fondy, z nichž se kryjí nesplacené úvěry, nebo blokování úvěrování celé skupině v případě, že jeden ze členů přestane splácet.
Mikroúvěry se půjčují demokraticky utvořeným kolektivům, jejichž členové ručí metodou „jeden za všechny - všichni za jednoho", a splácení úvěru není vynucováno anonymní bankou, ale prostřednictvím vesnických autorit. Vybraná trojice lídrů skupin pak kromě kolektivní smlouvy financiérům podepisuje i formální směnku. Místo podpisu se nezřídka aplikují daktylopodpisy (otisky prstů). I analfabeti, lidé, kteří neměli přístup ke vzdělání, jsou často úspěšnými obchodníky. V případě nesplácení bývá úvěr restrukturován a splácí se déle a po menších částkách. Ve hře jsou kreditní linky a vidina mnohaleté spolupráce mezi klienty, kteří potřebují kapitál k růstu - a jediným zdrojem kapitálu v sub-regionu jsou mikrofinance, takže na obou stranách existuje vůle se dohodnout. Splátková disciplína je tradičně vynikající. Je to pochopitelné. Na korektním splácení úvěru závisí živobytí rodiny dlužníka. Svou roli sehrává i hrozba hanby a budoucnost ve vesnickém kolektivu.
Chudí podnikatelé, a zvláště ženy, prokazují vynikající schopnost splácet půjčky a úroky, vyšší než ve většině rozvinutých zemí. Tato fakta umožnila mikrofinančním institucím dosáhnout dlouhodobé udržitelnosti a obsáhnout masy široké klientely.
Cena kapitálu a způsob splácení
Úrokové sazby úvěru se pohybují zhruba od 15 - 20 % ročně v Asii, kde je sektor vyspělejší a často dotovaný vládou, až do výše 60-100 % v Mexiku a jiných latinskoamerických zemích. Za výší úroku stojí především značné operativní náklady, dosahující až 30 % celkového úroku.
Úvěrový cyklus bývá kratší než u komerčních úvěrů: šest měsíců až rok, s týdenními až čtrnáctidenními splátkami. Každý dlužník musí být pravidelně navštěvován, často v oblastech bez infrastruktury a daleko od civilizace, což je drahé. I při tak vysoké úrokové míře se klientům vyplácí půjčovat si u mikrofinančních institucí, než u místních lichvářů, kteří si nechávají platit desítky procent denně. Přehlednost, korektnost, rychlost a pravidelný přístup k finančním zdrojům stojí za to. Krátké intervaly mezi splátkami a hrazení nižších částek méně zatěžují klienta, jsou ale náročnější pro finančníka, administrující vysoké množství informací.
Mikrofinance v globálním měřítku
Mikrofinance vytvářejí finanční trhy a budují civilizační struktury v izolovaných, zapomenutých regionech: některé banky dnes proto skupují celá portfolia nebo dokonce celé instituce.
Ke konci roku 2005 bylo na Zemi registrováno kolem tří tisíc oficiálních mikrofinančních institucí financujících devadesát dva milionů klientů. Počet malých podnikatelů bez přístupu k finančnímu systému a k mikrokreditu se dnes odhaduje na 400 až 500 milionů. Potenciál rozvojového světa je stále opomenut a miliony pracovitých, podnikavých lidí nemají šanci, kterou si zaslouží.
