Obsah

Bolívie

myELEN.com v Bolívii:

přítomnost od 2011, hledání spolupráce s místními organizacemi - MFIs, kooperativami a NNO, due diligence MFIs.

Obecná charakteristika

Bolívie získala nezávislost na Španělsku v roce 1825 a jejím osvoboditelem byl venezuelský generál Simón Bolívar, který se také stal jejím prvním prezidentem. Během svého vývoje si země prošla celou řadou konfliktů, které měly na její vývoj neblahý dopad, po válce s Chile zůstala země např. bez přístupu k oceánu. Když v roce 1982 došlo v Bolívii k trvalému obnovení demokracie, tíživé dědictví vojenských režimů v podobě vysoké zadluženosti na sebe nenechalo dlouho čekat. Krizi navíc prohlubovaly i pokles cen cínu na světových trzích, na jehož vývozu byla v té době Bolívie značně závislá, a povinnost dostát svým závazkům vůči zahraničním věřitelům zejména Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu. V reakci na bezvýchodnost situace se tak vláda uchýlila k tisku stále většího množství peněz, což vyvolalo inflaci, která v roce 1985 dosáhla rekordních 24 000 %.

Ve snaze co nejrychleji inflaci snížit, přišla nastupující vláda s konceptem zvaným Nová ekonomická politika. Jejím cílem bylo především nastavení volného plovoucího kurzu nové národní měny boliviano, částečná liberalizace obchodu, privatizace bank a státních podniků, deregulace ekonomiky a restrukturalizace veřejného sektoru. Tato opatření sice dokázala inflaci snížit, ale na obyvatelstvo měla katastrofální dopad. Zisky z privatizace šly do kapes úzké skupině vládních představitelů. V důsledku liberalizace ekonomiky, došlo ke krachu mnoha podniků, jež na světovém vysoce konkurenčním trhu nedokázaly obstát, a začalo masové propouštění. Snížení vládních výdajů jen dále umocnilo rozdíly mezi bohatými a chudými, které v Bolívii přetrvávají dodnes.

Podle statistiky Světové banky patří Bolívie do skupiny zemí s nižším středním příjmem a podle Rozvojového program OSN (UNDP) se řadí mezi země se středním indexem lidského rozvoje. Hodnota HDP/ob. dosahuje $1 620, v paritě kupní síly pak $4 800, což je 151. nejhorší výsledek z 227 sledovaných zemí. Velmi špatných výsledků dosahuje především v oblasti příjmové nerovnosti. Měřeno podle Giniho koeficientu je Bolívie 10. zemí ze 136 a vyjádřeno v absolutních číslech nabývá hodnoty 0,582.[1] Příjmová nerovnost je však charakteristickým rysem pro většinu zemí Latinské Ameriky.

Rozlohou je Bolívie asi 14krát větší než Česká republika. Dvě třetiny území zabírají amazonské nížiny, zbytek tvoří náhorní plošina zvaná Altiplano. K zemědělské produkci se Bolívie snaží využívat i půdu v horských oblastech, způsob obdělávání je zde však velmi primitivní a tudíž i velmi neproduktivní. Jinak je tomu v nížinách, kde se pěstují především obilniny, kukuřice, sója, citrusy, káva a koka. Jak bývá typické pro rozvojové země i zde je podíl zemědělství na tvorbě HDP docela vysoký - zhruba 12 %. Co se týče pracovního nasazení, zaměstnává tento sektor kolem 40 % z celkové pracovní síly.

Podíl průmyslu na tvorbě HDP dosahuje 38 % a zaměstnává 17 % z celkové pracovní síly. K hlavním průmyslovým odvětvím patří průmysl důlní a těžební, zejména v oblasti zemního plynu. Z průmyslu zpracovatelského dosahuje trochu lepší úrovně pouze průmysl potravinářský a textilní.[3] Obecně platí, že průmyslová výroba je v Bolívii poměrně zaostalá a neefektivní. Příčinnou jsou především nízké investice, nedostatečná modernizace, špatné technické vybavení a infrastruktura. Co se týče nerostných surovin, na Bolívii připadají druhé největší zásoby zemního plynu v rámci celé Jižní Ameriky, hned po Venezuele. Země je bohatá také na cín, zinek, měď, olovo, stříbro aj. V oblasti solné pouště Salar de Uyuni se nacházejí největší světové zásoby lithia, kterého se využívá zejména k výrobě akumulátorů hybridních motorů.

Služby se na tvorbě HDP podílí 50 % a zaměstnává 43 % celkové pracovní síly. Největší podíl na tvorbě HDP mají tradiční odvětví jako: bankovnictví, finančnictví a pojišťovnictví. Stále více roste význam také cestovní ruchu. I když je Bolívie velmi chudá země, pod hranicí chudoby ($2/den) se zde nachází zhruba třetina obyvatel, je to také země velmi krásná a kulturně neobyčejně rozmanitá. Její obyvatelstvo se skládá z více než třiceti různých etnických skupin a každí z nich si snaží zachovat svou jedinečnou identitu. Bolívie je také domovem jedné z nejstarších indiánských kultur v Jižní Americe, kultury Tiwanaku, která byla na svém vrcholu dávno před rozkvětem Inků.

Zdroje: CIA – The World Factbook, Business Info.

Základní údaje

Název státu..................Estado Plurinacional de Bolivia

Hlavní město.................Sucre – 281 tisíc obyvatel (2009)

Sídlo vlády.................La Paz – 1,642 tisíc obyvatel (2009)

Úřední jazyky................španělština, quechua, aymara

Prezident....................Juan Evo Morales (od prosince 2005)

Rozloha......................1 098 581 km2 (28. místo na světě)

Územně správní členění.......9 krajů (departamentos)

Počet obyvatel...............10 118 683 (odhad 2011, 83. místo na světě)

Hustota obyvatel.............9,1 obyvatel / km2

Míra urbanizace..............67%

Složení obyvatelstva.........mesticové 30%, indiáni 55%, běloši 15%

Náboženská příslušnost.......římští katolíci (95 %), protestanti (5 %)

Pravděpodobná délka života...67,57 let

Porodnost....................24,71 ‰

Úmrtnost.....................6,85 ‰

HDP .........................19,37 miliard USD

HDP (dle parity kupní síly)..47,88 miliard USD

HDP/ob.......................1620

HDP/ob(dle parity kupní síly)4800 USD (151. místo)

Měna.........................boliviano (BOB)

Kurz.........................6,817 BOB/USD(13.11.2011)

Index vnímání korupce........2,8 (110. místo)

Index lidského rozvoje ......0,64 (98. místo)

Giniho koeficient ...........0,582 (10. místo)

Zdroje: Instituto Nacionala de Estadística, CIA – The World Factbook, Banco Central de Bolivia

Ke stažení: Vývoj bolivijské ekonomiky během posledních 5 let.

Bolívie - základní informace o mikrofinančním sektoru

První instituce, které začaly bolivijské veřejnosti v 80. letech poskytovat mikroúvěry byly nevládní neziskové organizace, které tak reagovaly na vysokou nezaměstnanost a omezený přístup k finančním službám, jež sužovaly obyvatele Bolívie po implementaci Nové ekonomické politiky v roce 1985. Kromě úvěrů poskytovaly NNO také širokou škálu nefinančních služeb jako školení, zdravotní prohlídky či technickou pomoc a jejich cílem byla hlavně redukce chudoby. Tyto instituce byly velkou měrou podporovány rozvojovými organizacemi a NNO ze zahraničí. K těm nejvýznamnějším patřily např. Gesellschaft für Technische Zusammenarbeit (GTZ), United States Agency for International Development USAID nebo Inter-American Development Bank (IDB).

I když byl neziskový sektor poskytující mikroúvěry poměrně brzy dobře rozvinutý, velké množství potencionálních klientů zůstávalo stále neobslouženo. Ve snaze nelézt řešení došlo z iniciativy bolivijské centrální banky k vytvoření vhodných podmínek, jež umožnily transformaci NNO v regulované finanční instituce. První mikrofinanční NNO v rámci celého jihoamerického kontinentu, která se úspěšně transformovala v mikrofinanční banku bylo Banco Solidario (BancoSol). BancoSol vzniklo v roce 1992 a dnes poskytuje služby tisícům lidí.

Bolivijský mikrofinanční sektor dnes patří k jedněm z nejvyspělejších na světě. Instituce poskytující podnikatelské mikroúvěry na tomto trhu můžeme rozdělit do dvou skupin:

• Regulované (Banky, Soukromé finanční fondy a spořitelní a úvěrová družstva)

• Neregulované (Rozvojové finanční instituce (NNO) a ostatní spořitelní a úvěrová družstva)

Typy mikrofinančních institucí v Bolívii

Regulace je jedním ze způsobů, jak mohou rozvojové finanční instituce překonat svá rozpočtová omezení a zpřístupnit úvěry širší vrstvě chudších obyvatel. Regulované instituce totiž mohou od veřejnosti přijímat vklady a tím pádem i snižovat úrokové sazby. K dosažení regulace je nutné získat licenci od instituce, jíž regulační pravomoci náleží. V případě Bolívie je takovou institucí Autoridad de Supervisión del Sistema Financiero (ASFI).

Souhrnný přehled za rok 2010:

Z tabulky je zřejmé, že regulované MFI hrají na bolivijském mikrofinančním trhu nejen co do počtu klientů ale i do velikosti úvěrového portfolia významnou roli. Výše jejich průměrných půjček je v porovnání s neregulovanými institucemi o něco vyšší. To je dáno především snahou o dosažení finanční soběstačnosti, jež je z hlediska dlouhodobé udržitelnosti nezbytná. Žádná instituce se totiž nemůže neustále spoléhat na pomoc zahraničních dárců. Nalezení rovnováhy mezi sociálním a ekonomickým cílem se tak stává hlavní výzvou pro každou MFI.

Na druhou stranu, úrokové sazby regulovaných MFI jsou ve srovnání s rozvojovými finančními institucemi podstatně nižší. Hlavním důvodem je právě regulace, neboli možnost přijímat od veřejnosti vklady, což institucím snižuje jejich náklady. Postavení rozvojových finančních institucí na bolivijském mikrofinančním trhu je také velmi významné. Celkově na ně připadá skoro 40 % klientů. NNO se navíc soustřeďují právě na ty nejchudší a kladou velký důraz na svou sociální misi. Jejich potenciál v boji proti chudobě je tedy veliký. Většina z nich však zůstává existenčně závislá na zahraničních darech a dotacích.

Rozvoj mikrofinančního trhu v Bolívii: