Bolívie

Krátké summary vaši specializace + důvody proč máte zájem o tento region?

Studuji Mezinárodní obchod a Rozvojová studia na pražské VŠE. Do Bolívie jsem se poprvé dostala před třemi lety, přijala jsem pozvání mého bolivijského kamaráda a strávila celé léto jako dobrovolnice v neziskové organizaci Kaya Children International, která se stará o děti žijící na ulici ve městě La Paz.

Byl to pro mě tenkrát docela šok, podmínky za jakých jsou ty děti nuceny na ulici přežívat, jsou opravdu tvrdé. Každopádně to byla obrovská zkušenost a jsem za ni moc vděčná, těch pár měsíců, které jsem tehdy s dětmi strávila, jsou tím hlavním důvodem, proč se snažím s Bolívií stále nějak spolupracovat a proč se do ní vracet.

Mohla byste trochu podrobněji popsat situaci těch dětí, jaký je život na ulici?

Podle oficiálních odhadů žije jen ve městě La Paz na ulici asi 2 tisíce dětí. Většina těchto dětí má paradoxně oba, nebo alespoň jednoho z rodičů, ti se však o ně nedokáží postarat. Děti se na ulici dostanou především v důsledku domácího násilí, jež je reakcí na beznadějnou finanční situaci sužující mnoho bolivijských rodin. Nutno podotknout, že Bolívie je dlouhodobě nejchudší jihoamerickou zemí.

Dítě bývá nejčastěji týráno, či zneužíváno nevlastním otcem/matkou a ulice se pro něj tak stává jediným „bezpečným“ východiskem. Život na ulici je ale krutý, většina dětí si přivydělává pouličním prodejem, žebráním a čištěním bot, je však jen otázkou času, kdy začnou krást, protože musíte něco jíst a především v zimě někde spát. Pokud Vás při krádeži chytnou, hrozí Vám, že Vás zlynčují. Spousta dětí tak krade pod vlivem drog, čichají levná ředidla a lepidla, která zahání nejen strach, ale i hlad, zimu a smutek. Kdo čichá pravidelně, nepřežije déle než dva roky.

V čem konkrétně spočívala Vaše práce?

Kaya Children, nezisková organizace, kde jsem pracovala, má k dispozici tři dětské domovy, kde žijí kluci zhruba ve věku 8 - 19 let a jednu centrální kancelář, kde pracuje tým sociálních pracovníků, psychologů a pedagogů. Já pomáhala většinou v centrální kanceláři, tam jsem pomáhala profesorům s výukou, dětem s úkoly a organizovala volnočasové aktivity pro ty nejmladší, kteří ještě nechodí do školy. Do centrální kanceláře docházejí také tzv. externos, děti, které sice bydlí doma, ale jejich rodinné prostředí je značně nestabilní a mohlo by vést k jejich útěku na ulici. Celkem se Kaya stará asi o 50 dětí, z toho 20 jsou externos.

Další součástí práce, na které jsem se v Kaya podílela, bylo hledání dětí na ulicích, děti totiž do organizace musejí přijít dobrovolně. Několikrát týdně tak skupinka dobrovolníků spolu s lékařem a psychologem vyráží do ulic a nabízí dětem jídlo nebo horkou čokoládu, informuje je o tom, že existuje místo jako Kaya, kam mohou přijít a dostanou nejen jídlo a střechu nad hlavou, ale hlavně lásku, pocit bezpečí a vědomí že na nich někomu doopravdy záleží. Víte, Kaya není jen organizace, Kaya je taková velká rodina.

Jak hodnotíte českou rozvojovou stopu v tomto regionu? Jaké další projekty Vás v Bolívii oslovily?

Co se týče Bolívie tuším, že tam působí Diecézní Charita Plzeň s projekty Adopce na dálku a také NNO Likvidace Lepry, asi toho bude víc, ale tohle jsou jediné projekty, na které si momentálně vzpomenu.

Obecně se dá říci, že českých NNO, či projektů realizovaných v rámci ZRS ČR není v Latinské Americe mnoho. Osobně si myslím, že je to škoda, hlavně z toho důvodu, že v mnoha případech by bylo na co navazovat, řada úspěšných projektů byla v minulosti realizována např. v Nikaragui, Kolumbii, Ekvádoru či Peru. Já jsem se kromě práce v Kaya v Bolívii věnovala ještě mikrofinancím. Bolivijský mikrofinanční sektor patří k jedněm z nejvyspělejších na světě a je tam, co se učit. Je to velmi konkurenční část trhu na kterém se střetávají banky, soukromé finanční fondy, družstva, rozvojové finanční instituce a další malé a střední podniky. Svou zkušenost z této oblasti se nyní snažím nějak využít i tady v ČR.

Na čem konkrétně nyní pracujete?

V současné době se snažím navázat na oba projekty, na kterých jsem se v Bolívii mohla podílet a nějak je vzájemně propojit. Víte, dobře fungujících organizací jako je Kaya je v Bolívii opravdu málo, stát nemá peníze a NNO financovaných ze zahraniční je také nedostatek, neexistuje ani žádný integrální program, který by nějakým způsobem řešil situaci dětí žijících na ulici na národní ani lokální úrovni. Právě tento nedostatek přiměl bývalého ředitele Kaya k tomu, že před dvěma lety založil vlastní mikrofinanční instituci, CEAS Progreso S.R.L., s jejíž pomocí chce nejen zpřístupnit finanční služby chudým spoluobčanům, ale ze zisků vybudovat i další dětské domovy a pomoci tak většímu počtu dětí žijících na ulici.Zatím je to všechno v počáteční fázi, ale právě skrze tuto mikrofinanční instituci se otevírá možnost spolupráce pro mě i pro myelen.

Mým cílem je vytvořit skrze myelen pevnou a fungující vazbu mezi ČR a Bolívií, takovou, jaká již existuje mezi ČR a Mexikem. CEAS je mladá instituce, a potřebuje kapitál, Češi zase zhodnotit svoje peníze. Navíc jestli se nám podaří skrze myelen proniknout do Bolívie, vytváří se potenciál i pro další formy vzájemné spolupráce. Já osobně doufám, že až se vybudují první dětské domovy, mohli by do Bolívie začít jezdit i čeští dobrovolníci. Kromě CEAS komunikujeme samozřejmě i s jiným MFI v regionu, které také nabízejí další možnosti budoucí spolupráce nejen finančního charakteru. Je to běh na dlouho trať, ale já věřím, že na jeho konci bude dlouhodobá a pro obě strany plodná spolupráce..

31.12.2011: THE, fotografie majetkem APOL